Kdo by nezbožňoval Siriuse Blacka? Lis je do největšího bradavického sukničkáře zakoukaná snad už od jejich prvního setkání. Už dvakrát se ho snažila získat, ale pokaždé bezvýsledně. S nástupem pátého ročníku si ale dala nové předsevzetí - napotřetí...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
(Aneb jak se teď nejspíš tváříte.)
(A jestli na mé kecy nemáte náladu, klidně je přeskočte a pusťte se rovnou do čtení první kapitoly.)
Když mi bylo asi dvanáct (což je mnohem dávnější historie, než jsem ochotná přiznat), založila jsem si svůj první blog, kde jsem zveřejňovala nejrůznější myšlenkové pochody a první pokusy o dětskou literaturu. Napotřetí to dokážu byl jeden z prvních příběhů na pokračování, do kterého jsem se pustila. Svět Harryho Pottera miluji od té doby, co umím číst, takže je jenom logické, že mě mé první spisovatelské kroky zavedly právě do Bradavic.
Byl to taky první delší příběh, který jsem kdy dotáhla do konce. Trvalo mi to víc než dva roky, ale nakonec jsem s Lis a jejími kamarády prožila úžasných 33 kapitol, než jsem se s nimi hezky rozloučila. Popravdě, byla to příšerná slátanina!
Napsala jsem toho pak ještě spoustu, většina věcí je naprosto nepublikovatelná, protože bych se za ně musela stydět. Lis ale asi navždy bude mojí nejoblíbenější postavou, kterou jsem kdy měla tu čest vytvořit.
Teď už je mi hodně silně přes dvacet... Dobrá, je mi 26, tak jsem stará, no a co! Každopádně jsem se z nostalgie k tomu příběhu vrátila a poté, co jsem v útrpných bolestech překonala prvních několik kapitol, kde jsem ještě nevěděla, jak se píšou uvozovky a jak funguje psaní mě/mně, začetla jsem se do toho příběhu natolik, že jsem si řekla: Nebyla by škoda nechat si to v šuplíku?
A tak je to tady!
Vyžadovalo to kompletní přepis, a to nejen kvůli tomu, že jsem v té době byla mnohem menší kámoš s gramatikou, než jsem teď. Zatímco první kapitolu jsem kompletně převrátila naruby a nenechala jsem na ní snad jednou větu beze změny, v epilogu jsem upravovala už jen detaily. Bylo krásné projít si procesem tvorby NTD znovu a vidět, jak se malá třináctiletá Sasanka s každou další částí zlepšovala.
Doufám, že si tohle dílo najde i teď, víc než deset let po svém vzniku, své čtenáře. Pokud hledáte nenáročně čtení, nějakou milou oddechovku se špetkou romantiky a hrstkou humoru, pak jste tady správně.
Snad vás nezklamu.
Vaše Sasanka
P. S. Jo a taky trochu reklamy. Jestli máte rádi příběhy z Bradavic, omrkněte můj profil, kde najdete další pobertovskou knihu s názvem "Všichni jste blázni, jen já jsem letadlo." Příběh je už dopsaný a postupně ho zveřejňuju.
P. P. S. A jestli vás nebaví Bradavice, ale i tak byste si od úžasné Sasanky chtěli něco přečíst (samochvála mi nikdy nesmrděla), tak vás zvu ke čtení série Zlodějka. Z plánované trilogie už jsou venku dva díly - Zlodějka těl a Zlodějka myšlenek. Jedná se o celkem napínavé young adult, ve kterém se objevuje hlavní hrdinka, co se každý den probouzí v jiném těle, a tajná organizace, která po ní z nějakého důvodu pátrá.
P. P. P. S. Nikdy dřív jsem nemusela řešit, jak vlastně moje postavy vypadají, ale když jsem chystala cover (který vypadá, jako by ho dělalo dítě ve školce, ale dál moje photoshopové znalosti bohužel nesahají), potřebovala jsem k Lis přiřadit nějaký obličej. Pátrala jsem hlavně v seriálech, na které jsem dřív koukala, až jsem nakonec narazila na herečku Ritu Volk, a najednou si to všechno sedlo. TOHLE je Lis. Takhle nějak v mé hlavě od začátku vypadala, takže jsem ráda, že jsem našla někoho, kdo moje představy ztělesňuje.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
P. P. P. P. S. Teď už si jenom dělám srandu, nic dalšího jsem vám říct nechtěla.
