So show me, I show you [Taekook]

4. část ✨

Přišel jsem do parku a sedl si na lavičku. Celkem málo lidí v parku chodilo, no není se čemu divit když se čas schyloval k šesti večer. Když už se začalo stmívat tak jsem se rozhodl že už půjdu domů, proč ne že jo. Sledoval jsem lidi kteří chodili okolo mě.

Kdyby Taehyung šel rychleji..mohl chlapce zachránit

Po chvíli jsem začal mít takový divný pocit..a taky že jo. Začal mi bzučet mobil. To snad ne...

Neznáme číslo:

                                                                           Me:
                         Kde jsi to vzal?! Opovaž se     jich jenom dotknout!! Udělám všechno co chceš

Neznáme číslo:
Tak přijď~
Pojď je zachránit~
Vlastně už je pozdě~

To si dělá srandu?!!! Mobil jsem schoval a co nejrychleji jsem běžel k nám domů. Po chvíli jsem tam doběhl a byli pootevřené dveře..prosím ne. "J-Jungkooku? J-Jimine?" Vyběhl jsem schody na horu a nevěřil svým očím..ti dva tam leželi pořád stejně. Přišel jsem k nim a zkontroloval jsem jim tep.. žili. 'To je zvláštní..' řekl jsem si a sedl si vedle postele na židli a sledoval je. "Tae..." Zašeptal jeden z nich, ale jelikož jsem to nepostřehl tak jsem nevěděl kdo. "Tae?" Teď už jsem si všiml...Kookie. Zvedl jsem se ze židle a opřel se o půlku kde ležel Kookie. "Tae!! Ne prosím!!!! Nechte ho!!" Začal najednou řvát Kookie že to probudilo i Jimina. Ten ale byl úplně mimo a tak se na mě koukal pohledem 'co je' teď vypadal jako Yoongi když ho Hobi nebo někdo jiný probudí z tvrdého spánku. Pokrčil jsem rameny a vzal Kooka lehce za jednu ruku. "Kookie v klidu...jsem tu s tebou" zašeptal jsem začal jsem ho hladit po ruce. On však řval dál. "Ne! Ne! Tae!!!!" Začal do toho brečet, začal jsem s ním třást. "Kooku vstávej!! Jen se ti něco zdá!!" Najednou se rychle posadil a začal zhluboka dýchat. Pak se podíval na Jimina a začal s ním třást takže vytrhl ruku z mého sevření. "Kde je! Nesmí se mu nic stát!" Zakřičel na něj Kookie až se Jimin lekl. "V klidu jenom se ti něco zdálo je přímo vedle tebe" zašeptal Jimin a Kookie se následně otočil ke mě a hned jak mě uviděl mě pevně obejmul až jsem si myslel že spadnu. "V klidu Jungkookie, jenom se ti zdál špatný sen" zašeptal jsem a začal jsem mu hladit vlasy. "J-já jsem si m-myslel že se ti n-něco stalo" začal posmrkávat. "Jsem tu v klidu..." Spíš já jsem si myslel že vám ten debil něco udělá.. "Jsme doma!!" Hned podle hlasu jsem poznal Jina. No konečně.. "pojďte mi pomoct s nákupem vy líná prasata!!!" Nad tím jsem se jenom uchechtnul a vydal jsem se s Jiminem před námi a s Kookiem držíc se za ruce do kuchyně. "Kde jste byli tak dlouho?" Zeptal jsem se a začal vybalovat. "No...byli jsme na jídle, ale vám večeři klidně udělám" usmál se Jin a my jsme s radostí přikývli. "A co bude?" Zeptal se Jimin, který si roztomile pohladil bříško. "Třeba...bibimbap" řekl Jin a začal připravovat suroviny. "Proč ne" usmál jsem se a šel do obýváku. "Hej to jste vážně tak dlouho spali?" Zeptal se nás Hobi, který si vesele sedl na gauč. "Pf.. já ne, já jsem jako normální člověk šel ven" usmál jsem se a sedl jsem si vedle Hobiho. "A vy dva?" Podíval se na Jimina a Kooka. "J-já..n-nespal jsem moc dlouho" zakoktal se Kookie, který o tom nejspíš nechtěl mluvit. "Zdál se mu špatný sen" usmál se smutně Jimin a Kookieho obejmul kolem ramen. "Ahaaa.. ještě že to byl jenom sen" zasmál se Hobi a my přikývli. "Haha..ale Jimin spal dlouho" uchechtnu se a Jimin se na mě vražedně podívá. Jenom na něj vypláznu jazyk a hledím si svého. "Jak jinak, asi budeš po Yoongim" uchechtne se Hobi a dá si nohu přes nohu. "Proč po mě? Kdo?" Zeptal se Yoongi, který se tu najednou objevil s čajem v ruce. "Jimin.. protože poslední dobou spí taky dlouhou dobu" uchechtnu se. "To malé pískle? To určitě" uchechtne se Yoongi a Jimin se na něj podívá s bolestivým pohledem. 'Ha.. herecké výkony Jimine?' pomyslel jsem si u zasmál se. "Tae jdi vyhodit prosím odpadky" zařval na mě z kuchyně Jin a já ho poslechl. Vzal jsem odpadky a vyšel před dům, špatný pocit se vrátil.. trošku jsem popoběhl a vyhodil odpadky. Z ničeho nic jsem uslyšel jak praskla větvička, okamžitě jsem se otočil za zvukem a málem dostal infarkt. "Co se děje Kookie?" Usmál jsem se na něj po tom co se na mě koukal celkem starostně. "To se na tebe ani nemůžu dívat?" Řekl celkem naštvaně. "N-no.. samozřejmě že můžeš" trošku jsem ho nechápal, obešel jsem ho s úmyslem jít domů. "Víš to že jo?" Zeptal se mě a já nechápal..pomalu jsem se na něj otočil, stál ke mě zády a někam se koukal. "C-co tím myslíš?" Začal jsem se kolem nás koukat. "Nejsi tak chytrý jak jsem si myslel, ale i tak tě mám moc rád Hyung" uchechtnul se a já se nervózně zasmál. "Už mi řekneš co si tím myslel?" Zasmál se, celkem strašidelný.. "Někdo tě sledoval Kime Taehyungu" otočil se na mě a ukázal mi na nějakou osobu v černé mikině a s kapucí. 'Kdo to je?' řekl jsem si a ten týpek se rozešel pryč. "Zvláštní kluk" usmál se Kookie a chytil mě za paži aby jsme mohli odejít domů. Jenomže já jsem se vytrhl z jeho sevření, nechápal mě. Já jsem ale chtěl vědět co je ta osoba zač. Rozeběhl jsem se za tou osobou, samozřejmě si mě daná osoba všimla a rozeběhla se taky. "Kime Taehyungu stůj!" Řval za mnou Jungkook. 'Nemůžu promiň' řekl jsem si v hlavě a přidal, po chvíli už za mnou neběžel, jenom řval ať se vrátím. Ale já měl cíl úplně jiný..osoba zahnula do nějaké uličky a já samozřejmě hned za ním.

Už v tu dobu jsem věděl že to není dobrý     nápad.

•
Takže ahoj, omlouvám se že jsem nevydávala, ale byla jsem v nemocnici a všechny ty úkoly atd.
Doufám že se kapitola líbila
I PURPLE U ARMYYYY 💜
•