So show me, I show you [Taekook]

11. část ✨ {END}

Pro lepší atmosféru si pusťte kdyžtak písničku :/

• Taeho pohled •

Hned co jsme dojedli tak jsme si vzali věci a schromáždili jsme se v obýváku kde jsme si sedli na gauč a někdo na zem. "Uhm...no, až tam přijedeme tak všichni půjdeme dovnitř" řekl Jin a všichni zdůraznil. "Souhlasím" řekl Joon a všichni poté taky. Kromě mě. "Ne.." "Cože?" "Slyšeli jste.. říkám ne, to mě psal, ne vám. Musím tam jít já, vy tam přijdete když se něco bude dít, jinak ne." Řekl jsem rozhodně. "Tae ne, je to moc nebezpečný a-" "Jine já to zvládnu, věř mi prosím" podíval jsem se na něj smutně a on se podíval na všechny. Poté přikývl. "Ale až se něco bude dít tak tam hned budeme!" Řekl a já radostně přikývl. "Fajn... no, cesta tam trvá celkem dlouho takže by jsme měli vyjet, vemte si věci a jdeme k autu" řekl Joon a my jsme ho všichni poslechli, vzal jsem si tedy věci a přišel k autu. Nikdo tu ještě nebyl tak jsem toho využil a trošku se zamyslel. Co když to nezvládnu..? Co když se kvůli mě Kookovi něco stane? Bože..co když umře.. "Tak jste připraveni?" Řekl Jin a my jsme všichni přikývli. Ach bože.. Nasedli jsme do auta a potom jsme vyrazili..bylo ticho, nejspíš každý přemýšlel o něčem jiném..

• Pohled Jungkooka •

Seděl jsem na zemi a koukal jsem před sebe. Měl jsem pocit že za chvíli umřu.. stejně by to bylo jedno.. stejně je klukům jedno že mě někdo unesl. Ještě aby ne, jsem strašný člověk. "Nesu ti jídlo" zase on.. "Díky" takhle to bylo vždy, donesl mi jídlo, já jsem poděkoval a on odešel. "Dneska se nic neplánuje tak můžeš odpočívat" řekl mezitím co jsem jedl. "Tak jako vždycky" prokroutil jsem očima. "V tom případě jsi s tím neměl mít problém" zasmál se a já jsem se na něj podíval. "Nemám..je to poslední dobou jediný co dělám" uchechtnul jsem se. "Stejně si myslím že pro mě Tae a ostatní nepřijdou" řekl jsem smutně. "Máš pravdu, kdo by o tebe stál" zasmál se a odešel z mého 'pokoje'. Nemůže mě prostě zabít? Nechápu k čemu mě tady má. Zavřel jsem oči a upadl do spánku. Tak jako vždycky.

• Taeho pohled •

Jedeme už tak pět minut ach jo. "M-myslíš že to zvládneme..?" Zeptal se mě Jimin, který seděl vedle mě. "Jimine...my to určitě zvládneme, je to pro Kooka ano? Ty to zvládneš" usmál jsem se a on mě obejmul, samozřejmě jsem mu to oplatil. "Tae budeš opatrný?" "Samozřejmě Jiminie" zasmál jsem se a on taky. "Mám tě rád Kime Taehyungu" usmál se na mě. "Já tebe taky Parku Jimine" úsměv jsem mu oplatil. "Potřebuju čůrat" řekl Yoongi. "Nezastavujeme" řekl Jin, který se soustředil na řízení. "Vypil jsem kurva dvě velká pití" řekl zoufale. "Bravo Yoongi, my jedeme teď už tak deset minut a ty jsi nám vypil dvě malá pití" řekl jsem ironicky. "Já potřebuju na záchod Eomma!" Zařval Yoongi a Jin tedy zastavil. "Neříkej mi Eomma!!" Řekl naštvaně Jin a my jsme umírali smíchy. "Díky mámo Jine" řekl Yoongi a vystoupil z auta. "Polib mi Min Yoongi" řekl otráveně Jin a začal troubit. "Jo jsem tu!" Řekl Yoongi a sedl si zpátky vedle Jina. Jin jenom přikývl a zase jsme vyjeli. "Fajn za chvíli tam budeme" řekl Yoongi když jsme jeli zase nějakou dobu. Najednou jsem začal být nervózní. "D-dobře.." řekl jsem a koukal jsem se na krajinu z okna. Venku nikdo nebyl, bylo to jakoby na světě jsme byli jenom my a někde v dálce Kookie. Potřebuju mu říct jak se cítím když ho vidím.. prostě, možná se něco pokazí a pak už mu to nebudu moct říct. "Tae!" Zařval na mě Hobi. "Ano?" "Jsme tu.." řekl celkem smutně a já polkl. "F-fajn" vyšel jsem z auta a všichni jsme se koukali na jeden opuštěný dům, který byl dvoupatrový...okolo nebyli žádný domy, jenom taková hnusná zahrada. "Tae... vážně to zvládneš sám?" Zeptal se mě ještě jednou Jin "Jo, kdyby se něco dělo, přijďte" usměju se a kluci přikývnou. Usmál jsem se a vyšel vstříc zahradě, za kterou byl samotný dům. Šel jsem pomalu, protože na mě nějak dolehl strach a nervozita. "Hned co zajdeš budeme přede dveřmi!" Zařval na mě Jimin a všichni mi ukázali gesto 'držíme ti palce'. Usmál jsem se a přikývl jsem, poté jsem pokračoval v cestě k domu. Po chvíli jsem došel přede dveře a přemýšlel jestli mám doopravdy vejít do záhadného domu.