So show me, I show you [Taekook]

7. část ✨

Když už jsem byl po chvíli v pohodě, tak jsem se pomalu posadil. "Co to bylo?" Zeptal se zvědavě Jimin. "Ale nic.." usmál jsem se všichni tedy pochopili že o tom nechci asi mluvit, takže mi pomohli na nohy a Kookie jako silák mě vzal do náruče. Milý.. Došli jsme ke mě do pokoje a Jungkook mě položil na postel, přikryl mě dekou a zabalil mě do ní. "Donesu ti věci ano?" Usmál se na mě Jungkook a já přikývl.

•Pohled Jungkooka•

Vyšel jsem z pokoje Taeho, zpátky do haly. Mám o něj strach..tohle si nezaslouží. On ne. Přišel jsem do haly a vzal mu pití, telefon a mikinu. Mířil jsem zase do jeho pokoje, ale něco mě upoutalo. Když jsem zvedal mobil tak se automaticky rozsvítil. Měl tam zprávu.

Neznámé číslo:
Okno..Tae ty jsi tak pitomý :)
Jak o tebe měli všichni strach
Budeš takový mít i ty o ně?

Před 10ti minutami.

Huh...? Nějak se mi ten styl psaní zdál povědomí, ale je to jeho soukromí. Oh.. nová zpráva!

Neznámé číslo:
Jeone Jungkooku, je neslušné se koukat někomu na zprávy a ty to víš ;)

Cože? Jak jako? On mě zná?

Neznámé číslo:
Škoda že neznáš jeho heslo že?
Říkal jsem ti že jdu dál
Tak mám teď na starosti Taeho
A ty mi to nekaž, díky
Jo a jdi se mi postarat o Taeho čau

Je to on... proč mi to neřekl? Ten člověk je nebezpečný. Říkal jsem mu že mi někdo takový psal, buď ho nepoznal, nebo po něm nechce to co chtěl po mě. Musím to zjistit. Vydal jsem se teda opět k němu do pokoje, kde seděl a usrkával čaj. Povzdechnul jsem si a věci jsem mu položil na zem, já jsem zavřel dveře a až teď se na mě podíval. Zamkl jsem. "Tae... musíme si promluvit" řekl jsem vážně, polkl. Bože... musím na něj pomalu. "Hele... proč jsi mi nic neřekl?" Podíval jsem se na něj lítostně, no on se koukal nechápavě. "Ten.. člověk kdo ti píše, to je ten který psal mě..." Řekl jsem a on hned sklopil hlavu. "K-Kookie..j-já" neřekl nic jiného, protože jsem mu vlezl do řeči. "Věděl si to? Že ten který ti psal, psal i mě?" Řekl jsem trošku naštvaně. Mám o něj strach, vážně ho mám rád. A asi i něco víc..
"Hyung...ne, ale tušil jsem to" "Vážně?" "Vážně Kookie.." "Proč jsi mi to neřekl?!" Zařval jsem na něj, nemohl jsem se udržet, čím dál tím víc jsem se o něj bál. Avšak uslyšel jsem vzlyk. První, druhý, třetí a další a další.. "Tae notak, nechtěl jsem tě rozplakat" sedl jsem si k němu na postel a vzal jsem jeho tváře do mých dlaní. Podíval se mi do očí. "Kookie.. já to nemohl nikomu říct, neříkej to prosím nikomu, neřeš to. Já to zvládnu" byl smutný... hodně. "Proč jsi to nikomu nemohl říct? A jak bych to mohl nechat být když jsi nejmladší ze všech. Je logický že o tebe máme strach!" Obejmul jsem ho...on mě objal nazpátek. "P-protože nechci aby se vám něco stalo" přitulil se ke mě blíž. Jen jsem zvědavý kdy si přiznám city k Taemu. Podíval se na mě, hned potom co se odtáhl. Červené oči, ale stejně byl krásný. Dobře, miluju tě Kime Taehyungu. Přiblížil jsem se obličejem co nejvíc k němu, až se naše nosy dotýkali. "Tae.. hrozně moc mi na tobě záleží, a vím že tobě na mě taky. Jinak by jsi mi to řekl, ale můžeš mi věřit ano?" Usmál jsem se na něj a on se začal červenat, ale přikývl. "Jsi krásný...a ty tvoje rty" usmál jsem se nad svými slovy, ale lekl jsem se jeho pohledu. Byl více červený.. odtáhl jsem se. "Nejsem krásný Jungkookie..a-a moje rty.." zakoktal se chudáček. Oh...no do háje, já to řekl nahlas? Sakra .. "E-eh...t-to jsem řekl omylem" nervózně jsem se zasmál. "Jasně.. takže jsem hnusný?" Řekl smutně. "Ne, teda jo, ne já nevím!" Dal jsem si hlavu do dlaní. "Jen to řekni" zasmál se. "A nebo to udělej.." řekl a já jsem se na něj podíval. Co tím myslel? Koukal jsem se na něj nechápavě. Tak se ke mě přisunul blíž. Už vím! Zasmál jsem se a přitulil jsem si ho k sobě, natiskl jsem ho na sebe a začal jsem se s ním mazlit. Já doufal že chce pusu.. Povzdechnul jsem si v hlavě. (Taky že to chtěl Kooku :D) Začal jsem mu dávat pusinky na vlásky, a na obličej. Dělal jsem mu to vždycky když byl smutný. Začal se smát. Miluju jeho úsměv. "Kdyby se něco dělo dej vědět!" Usmál jsem se na něj a on přikývl. Tak jsem pokračoval. Po chvíli na mě usnul a já jsem se právě koukal na jeho krásnou tvář a obdivoval jeho dětskou krásu. Lehl jsem si s ním opatrně a přikryl nás dekou. Dal jsem si ho blíž k sobě a nohu jsem hodil přes něj. Je jenom můj. Usmál jsem se nad svými myšlenkami a zavřel oči.  Ignoroval jsem zprávy, které jednomu z nás chodily. Teď jsme byli jen my dva, teda on si to asi ani neuvědomil, ale i tak jsme jenom my dva a tenhle moment.

-Tae...ani nevíš jak jsem rád že tě mám
-Choval jsem se jako debil ale víš proč?
-Aby jsi si mě víc všímal
-Měl mě radši
-Zamiloval jsem se do tebe TaeTae
-A nestydím se za to

To bylo všechno na co jsem myslel když jsem začínal usínat. Po chvíli jsem usnul.

•Pohled třetí osoby•

Chlapci spali vedle sebe, oba dva se tiskli k tomu druhému. Bylo jim to příjemné, spalo se jim dobře. Díky tomu prospali oběd, a dokonce i večeři. (Lol mě se to stává taky)
Bylo jim to jedno, hlavně že se po dlouhé době dobře vyspali. Ostatní chlapci, je chodili kontrolovat, udělali i nějaké fotky. Říkali jak jsou roztomilý. Dokonce i ten chlapec, který byl vždycky ticho, si myslel že nic roztomilejšího není. Avšak jeden chlapec, který právě spal jako zabitý měl hodně zpráv od jednoho člověka, který to pozoroval. A právě v onu dobu si chlapec řekl že Kooka musí zničit.

Poslední zpráva za tento den na mobilu Taehyunga byla:

Neznámé číslo:
Doufám že si ho budeš chránit ♡

Onen člověk, který zprávu napsal si uvědomil že zbývají pouze dva dny a tak se z plného srdce usmál.

•
Takže hellouuuu tenhle příběh moc kapitol mít nebude, protože nemám nápady, ale chystám novou knížku, taky Taekook a myslím že bude lepší než tahle✨no podle # bude tenhle příběh smutný. Hold je to pravda. Dobrou noc!
I PURPLE U ARMYYYY 💜
Btw. Omlouvám se za chyby 😅
•