-More then friends- Larry Stylinson CZECH FF

12/ Larry Vánoce.

Do vánočního rána se probudil první Harry. Narozeninová princezna ještě spala. Harrymu se tedy vyskytl úžasný pohled na oddychujícího andílka, který ještě spal v bílém povlečení.
Jak byl zachumlaný, tak ani nebyl vidět.
Nechal ho v ložnici a šel mu udělat narozeninovou snídani.

Nejradši má lívance, stejně jako Harry. Na tomhle se fakt shodli.
Připravil jsem tedy těsto na ně, ale neměli jsme podělaný vajíčka. Takže jsem musel vyrazit do nejbližšího krámu pro zkurvený vajca. Jakože aspoň se projdu no a taky mě napadlo, že bych mu mohl koupit puget. "A KURVAAA", zakřičel jsem na poloprázdný park. "Kurva, kurva... Já kojot zapomněl jít do toho zlatnictví", to už jsem si radši myslel. Takže moje plány se úplně posraly a musím ještě do obchoďáku, který je aspoň od našeho domu 40 minut rychlé chůze, zdůrazňuju RYCHLÉ. A já, který se šine jak zrychlenej slimák, tak mi cesta bude trvat hodinu a půl.
Nebudu si tady stěžovat na svojí neschopnost a dám aspoň do kroku. Hlavně abych to stihl aspoň do dvou. "KURVA, co ta snídaně", plácnu se do čela a zrychlím. Budu mu muset napsat, že si něco ještě na poslední chvíli musím zařídit.

To: Boobear <3
Dobré ráno, princezno. Musím si ještě něco zařídit ve městě. Chtěl jsem ti udělat tvoje kakaové lívance, ale vajíčka nikde. Takže si objednej ty ze Sweet Life, nechal jsem ti na stole peníze. Hezké narozeninové ráno a Vánoce lásko. Miluju tě <3 -H.

Je teprve osm hodin, takže Lou si to přečte nejmíň za 2 hodiny, takže mám docela čas. Ale to neznamená, že budu dělat pomalu.
Už jsem u nákupáku. Snažím se najít vchod.
Bingo, našel jsem ho. Hned jak se objevím ve velké hale místního obchodu, snažím se najít to prokleté zlatnictví. Než jsem se nadal, viděl jsem já na mě svítí nápis "Darcy's dream". Myšleno obrazně. Pomalu jsem se do toho krámku rozeběhl, ale šel jsem tam radši pomalou chůzí, aby si nemysleli, že je jdu třeba něco šlohnout.

"Dobrý den", pozdravím postarší paní za pultem. "Máte tady náhrdelník s vlaštovkou?", optám se zdvořile. "Ano, máme. Tady", ukáže na vitrínu asi se čtyřma přívěškama. "Já bych si přál tu stříbrnou. Bylo by možné tam něco vyrít?", zeptám se. "Ano je to možné, ale připlatíte si asi o deset liber", obeznámí mě paní. "To nevadí. Chtěl bych tam "I will always love you, Lou", vylíčil jsem paní mé přání. "Váš přítel musí být šťastný", řekne paní šťastným pohledem. Tahle reakce mě docela zarazila. Vždy se na nás lidi znechuceně koukali, takže tohle byla příjemná změna. Popravdě jsem tam stal chvilku jak opařený. Opravdu jsem to nečekal. "Děkuji pěkně", odpovím nejšťastnější tónem. "Váš náhrdelník bude asi za hodinu hotový, pak si můžete pro něj přijít", povídá mi paní zádama k mně. "Dobře, dobře. Za hoďku se tu stavím. Zatím naschle", rozloučím se a výjdu z obchůdku.

Nějaký zázračným způsobem jsem se objevil v obchodě s kostýmkama pro dospělé. Teď si právě prohlížím kostýmek uklízečky s malou černou sukýnkou. Taky vidím šatičky, které jak koukám patří doktorovo sestřičce. Teď mám dilema. Nevím, který si mám vybrat. U uklízečky je prachovka na tyčce, ale u doktora jsou zase nehorázně sexy šatičky.
Odkládám sestřičku a beru uklízečku. U pokladny je celkem pohledná holčina.
Ta vysačce má napsáno 'Jenifer', docela hezké jméno.
Položím kostýmek na pult. Nejdřív se holčina koukne na kostýmek, pak na mě, pak zase na kostýmek. Ani nechci vědět co se jí honí v hlavě. Ale co se mě honí v hlavě, je honění Louiho kamaráda. Počkat? To snad ne. Kurva. Do psí prdele, proč se mi musí postavit zrovna teď? Snažím se rukou ho majinko zatlačit, ale to ta blbka na mě promluvila: "Prosím 33 liber. Budete na to chtít tašku?". Nějak jsme jí dal najevo, že jo. Hodil jsem jí na xicht prachy, popadl tašku a utíkal z krámu.
Ale ještě jsem musel do toho zkurenýho zlatnictví, pro ten zkurvenej přívěšek.
To jsem si ale musel udělat ještě zastávku na weckách a tam si ulevit. Sice to Lou pozná, ale teď mi je to fakt u prdele.
Naběhl jsem do pánských záchodků. Snažil jsem se najít nějakou volnou kabinku, ale všechny byli plné. "To jako tady všichni serou? Nebo co?", rozhořčeně jsem vykřikl. V tom okamžiku se otevřeli dveře a tam stál ten samí kluk, co mi předával kdysi puget růží. Myslím, že se jmenoval nějak Zak, nějak tak.
Chodil na mě vraždící pohled a řekl ironicky: "Prkínko je ještě telpý, Stylesi". Počkat, odkud zná moje příjmení? Než jsem chtěla něco říct, vytratil se jako pára nad hrncem.
Vlezl jsem už do kabinky. Dal dolů prkínko a posadil se. Rozepl jsem si svoje skinny a nohavice jsem si sundal až ke kotníkům. Teď jsem seděl na hajzlu se staženýma kalhotama. Musel jsem vypadat fakt komicky. Usadil jsem se pohodlněji a stáhl i boxerky, které jsem dostal od Louiho.
Můj kámoš už byl řádně v pozoru. Flusl jsem si do pravé dlaně a dal jí na svojí chloubu. Začal jsem malinko pohybovat nahoru a dolů. Zrychlil jsem tempo, abych si už ulevil od neskutečný bolesti. Myslel jsem na Louiho, vždy mi to pomůže se rychle udělat. Začalo mi škubat v penisu a s posledním výkřikem Louiho jména jsem se udělal do svého klínu. "Kurvaaa", zanadával jsem nad svojí nešikovností. Odmotal jsem toaleťák a snažil si utřít svoje sperma z trika. Moc to teda nešlo. Já debil si ho mohl sundat. No, to je teď jedno. Všechno jsme nějak tak utřel. Nandal jsem si boxerky s kalhotama a opustil kabinku. Šel jsem si ještě umýt ruce.