modrý kód

~10~

"Tak už ti to začíná, viď?" zdravila Mery tmavovlasou doktorku Krutinovou, která téměř po sedmi letech nastupovala do služby. Ta se opřela o pult recepce a nahnula se směrem ke své kamarádce. " No začíná no. A jedna potvora mi hned na přivítání přihodila službu s Matym." zatvářila se naštvaně, ale potom se usmála. " Promiiň, příště na to dám pozor, ale teď už se utíkej převlíct zachvíli jsou tu." usmála se na oplátku a otočila se směrem k sestrám na druhé straně recepce, aby jim podala výkazy na vyplnění.

Petře zbývaly do atestační zkoušky necelé dva dny a nervozita na ní byla znát. Pokud neměla noční, tak do sebe celou noc cpala různé pojmy, po cestě na urgent si opakovala postupy všemožných operací a Prokop se Sabinkou zažívali peklo. Nejen, že jim nevařila a neprala, ale nebyla jim schopná ani popsat jak se co dělá. Takže Prokopovo kdysi bílé tričko bylo nyní růžové a a po několika marných pokusech o špagety si objednali pizzu.

"Ádam, co se na tom sále stalo, že jsi odešel?" zastavil svého kamaráda na chodbě Vilkin. Adam mu místo odpovědi pokýval hlavou směrem k lékařáku, kam se poté i vydal s Romanem v patách.

"Vrátilo se to." složil hlavu do dlaní. když za nimi Rasputin zabouchl dveře.
"Co? Jakože ta holčička?" začalo mu to pomalu docházet.
"Jo-" vydechl. "Do hajzlu! Myslel jsem si, že už to je v pohodě, tolik let nic a najednou, když mám na sále malou holku, je to všechno zpátky." opřel se o svou skříňku a Roman mu mezitím podal skleničku vody. "Tak začneme zase s tím mým léčením, to zvládneme Ádam." poplácal svého přítele po zádech, což způsobilo to, že na sebe Adam vylil vodu, kterou mu před chvílí podal. Ten sjel ironickým výrazem ze své mokré uniformy na něj a ke zbytku vody, která ve sklenici zůstala. Pár vteřin tam jen tak zaraženě stál a potom se otočil a chrstl mu vodu na stejné místo, které měl mokré on sám.
"Ále noták, Ádam, to snad být nemuselo." zasmál se vysoký doktor a Adam se ušklíbl.

"Tak co kdybys dneska přišel ke mě na pivo a udělal zase nějaký to čárymáry?" dloubnul do Romana Adam, poté co se převlékli do suchých rubavských uniforem. "To nepůjde, dneska je nějaká ta oslava ve Štole." opověděl mu vysoký doktor a projel dlaněmi své vousy. Na chvíli se oba odmlčeli a ticho prolomila až Adamova otázka : "Cože se to vlastně slaví?" a Roman se uchechtl.

Na urgent vcházela ruku v ruce Nina s Danem, házeli úsměvy na všechny strany, ale do tohohle romantického příchodu jim vkročila Mery se svým "Příjem! Doktor Bojan, doktorka Krutinová! Ale bylo jim to vlastně jedno, byli teď někde vysoko nad zemí, Dan svou nyní už přítelkyni doprovodil na lékařák a vydal se zpátky na sesternu.

Prokop se chystal na večer, protože měli už za chvíli vyrážet, jenže Peťa pořád seděla nad materiály. "Peťo! Pojď musíme se nachystat, nebo dorazíme pozdě." zavolal směrem k pokoji kde seděla, ale žádná odpověď. Slyšel jen jak si pro sebe šeptala nějaké pojmy. Chtěl ještě jednou zavolat, ale rovnou to vzdal a opatrně vešel za ní. "Petro, už se přestaň učit, zvládneš to. Nemáš se vůbec čeho bát. " posadil se za ní na postel a zaklapl notebook. "Počkeeej, ja si to musím dočíst." hodila po něm polštář "Za chvíli už bude ta zkouška a já to vůbec neumím, jsem z toho dost nervózní. A navíc každá minuta se počítá-" chtěla ještě něco dodat, ale Prokop jí skočil do řeči. "Už se připravuješ dlouho, neděláš vlastně nic jinýho, než že se učíš. Nemáš z čeho být nervní, protože seš skvělá a určitě to zvládneš." pohladil ji po dlouhých tmavých vlasech, ale nevypadala moc přesvědčeně. "Pooojď dneska si to v tom nonstopáku užijeme a zítra se budeš moct zase celej den učit. Prosiííím." pokusil se o psí oči, ale vypadalo to spíš komicky než roztomile. I tak s ním ale Petra nakonec souhlasila, takže nařídili Sábě, aby šla do jedenácti spát a vydali se za svými přáteli.

Mery, Michal, Nina a Dan už čekali v baru u zarezervovaného stolu. Pomalu objednávali pro všechny víno, když se k nim připojil Roman s Adamem a Davidem. Petra s Prokopem už byli na cestě a Lukášovi, Lucce, Saše a Matymu zbývalo ještě pár minut sloužení.

Zrovna se míjeli na chodbě. Saša a Lukáš už měli namířeno do Štoly, zatímco Lucie s Matym se vydávali teprve převlect na lékařak. "Kde máš vůbec Matyáška?" zeptal se po několika minutách trapného ticha, do té doby se bavili jen o postupech léčby u pacientů. "Hlídá ho mamka." odpověděla stručně, tak nějak měla pocit, že už si nemají co říct i když by si chtěla povídat, o čemkoliv. Chyběl jí ten kamarád, se kterým prozkoumávala byt staré paní.
"Helee" otočila se po chvilce přemýšlení od skříňky o kterou se následně opřela zády na něj. "Nezačneme úplně od začátku?" ten se na ni udiveně podíval a jí došlo, že to asi vyznělo jinak než chtěla. "Myslím úplně od začátku, být zase kamarádi." dořekla spěšně a Maty se usmál.
"Jo, jasně, docela mi to chybělo." 

,Když už všichni seděli u stolu, povídali si a upíjeli ze sklenic, stoupl si zničehonic Michal a začal : "No, všechny jsem vás sem dneska pozval nejen kvůli skvělému času, který spolu vždy strávíme, ale hlavně protože miluju tuhle ženu, která mi změnila život k lepšímu." odmlčel se na chvíli a usmál se na Mery, která mu úsměv vrátila. David se mezi Adamem a Romanem zamračil, jakmile ale uviděl jak si Michal kleká, ztuhly mu nohy a v krku se  mu udělal knedlík. Nechtěl to vidět, opatrně se sebral, tak aby si ho všimlo co nejméně lidí a odešel. 

"Vezmeš si mě?" zeptal se Michal s úsměvem na Mery, která vypadala docela vyděšeně. "Já-, noo. Promiň, ale ne." rychle vzala svou koženou bundu a odešla stejně jako David, aniž by o tom věděla. Michal zůstal šokovaně s otevřenými ústy klečet, představoval si to trošku jinak.

Petra s Luckou vyběhly hned za Mery, seděla pár metrů od nonstopu na lavičce a brečela. Holky si sedly, každá z jedné strany a mlčky svou kamarádku objaly.

Tak jo, po hooodně dlouhé době jsem zpátky s novou kapitolou💞Opravdu se omlouvám, za to jak dlouho to trvalo, ale vůbec jsme neměla nápady co psát, a nechtělo se mi do toho💘🥺Teď mě to zase chytlo, tak snad už mi to vydrží. Doufám, že vás to ale pořád baví a odpustíte mi tuhle delší pauzu💖🥺😻