modrý kód

~1 ~

"Jirko potřebuju nový doktory, po tom, co dala výpověď doktorka Jánská, nejsem schopná poskládat služby."

"Neboj se Mery, už jsem vše zařídil, zítra dojde nový doktor , a během dalších tří týdnů se tu objeví čtyři staré posily." uklidňoval ji primář Bojan.

"Kdo? Vali? I když té se daří v Praze, ta by se nevracela. No povídej! " snažila to z něj vypáčit, ale Jirka jí nic neřekl, bylo to pro všechny na urgentu takové malé překvapení.

"Příjem, doktorka Růžičková" zavolala Mery a Saša se zvedla od počítače. Po smrti doktora Šeříka se dost změnila, k pacientům byla ohleduplnější a byla celkově jako výměněná.

"Muž, 75 let, po infarktu.." záchranář nestihl doříct základní informace, protože mu Saša skočila do řeči. "Paní vrchní, j- já se omlouvám, ale tenhle příjem ja vzít nemůžu" a se slzami na krajíčku odešla na lékařák. I po tolika letech ji jakýkoliv případ starého muže s infarktem vždycky vzal. Na lékařáku nikdo nebyl, a proto nechala slzám volný proud.

" Do hajzlu" ulevila si Mery. "Mělo mi to dojít, no nic odvezte ho na box 2, pošlu vám tam doktora Hlinku." a šla zavolat Prokopovi.

Na lékařák vrazil Maty, taky nevypadal zrovna šťastně. "Ahoj Sašo" pozdravil a pak si všiml jejích ubrečených očí. "Co se stalo?"zeptal se." Dostala jsem debilní příjem, starý muž s infarktem." vysvětlila a zase se rozbrečela." A co u tebe? Vypadáš taky dost na hovno." nahodila už svůj obvyklý celkem drzý tón." Laura, ten její nový pomocník v bufetu, rozešla se se mnou a myslim, že to je kvůli němu. " vysvětlil jí Maty, s Laurou se rozcházeli skoro pořád, měsíc spolu byli, další měsíc ne, ale tentokrát měl pocit, že už se k sobě nevrátí." Zítra tu má nastupovat nějakej nováček a za týden se tu objeví nějací čtyři doktoři co tu už pracovali, tak třeba tam bude nějaká kočka mezi nima. " mrkla na něj, když mu předala drby co slyšela od sester."No tak to se těšim, třeba by se mohl vrátit Hof." povzdechl si. To už mu ale zazvonil mobil od Mery, měl příjem. A tak tam Sašu nechal samotnou a šel se věnovat pacientovi.

Nina se do Rubavy vrátila už před pár lety, byla ráda, že se David nevrátil, všechno by to na ni totiž zase spadlo. S Mery si docela sedly a staly se dost dobrými kamarádkami, často spolu chodily na vínko a pokecat si. Dařilo se jí tady o dost víc než před lety, když tu pracovala hlavně kvůli její nešťastné lásce, kterou chtěla obnovit.

Prokop měl po noční, a proto se rozloučil a vydal se domů. Byl naprosto vyčerpaný a doma sebou plácl o postel a spal jak mimino. Jeho máma před dvěma lety zemřela a jeho otec to těžko nesl.I on sám z toho byl dost zničený, ale táta mu to neustále připomínal a kladl mu to za vinu, máma jim zemřela s Matym na sále. "Zítra se za ním po službě stavím a vyříkam si to s ním, je to přece můj táta." snažil se sám sebe přesvědčit, že za ním půjde, i když moc dobře věděl, že to neudělá.

Michal se po službě rozhodl Mery pozvat na skleničku a nal šipky do nonstopu. Už spolu byli dlouho a začal uvažovat o tom, že by Mery požádal o ruku. Ale dost váhal, původně to plánoval právě na dnešní večer,rozhodl se však ještě radši počkat, věděl jaká je a nechtěl to uspěchat.

Mery se na večer těšila, milovala tyhle večery v nonstopu. Jenže ještě před tím ji čekala dlouhá služba. Musela zaškolit pár nových sester a připravit papíry pro toho nového doktora, co zítra dorazí.Měl by to být neurochirurg, což se dost hodilo, přece jen jediní neurochirurgové na urgentu na plný úvazek byl Roman se Sašou. Jmenoval se Lukáš Procházka. Už se těšila, až doplní služby, protože to nebyla schopná s tak málo doktorama poskládat.

Viktor prošel hlavním vchodem a zastavil se u recepce. "Kde máš Vikouše?" zeptala se Mery a u toho dodělávala nějaké dokumenty. "Je u babičky, nakupují věci do školy, za chvilku mu to začíná."

"No jo, vždyť on už bude druháček, to tak rychle letí, to je hrůza."

"No to mi povídej, za pár let se tady bude ohánět po sestřičkách." usmál se Viktor a šel se připravit na sál.

Roman si zrovna dával kafe v bufetu. Před rokem se vrátil ze Švýcarska, kde rehabilitoval. Pomohlo mu to, už mohl zase operovat jako dřív. Už to ale tady v Rubavě nebylo tak zábavné, Adam i David pracovali v Brně na jejich výzkumu. Doufal, že se vrátí, ale přišlo mu to nepravděpodobné. Rozhodoval se jestli neodejde, ale nemohl to Jirkovi a Mery udělat. Z jeho myšlenek ho vyrušil příjem, dopil kafe a šel na recepci.

Saši zazvonil telefon. "Doktorka Růžičková, prosím?" snažila se být milá, ale v jejím hlase byl slyšet odpor. "No Sašulinko, jak se máš? Pořád pracuješ v tom zapadákově?" ozval se přehnaně sladký hlas. "Co ode mě chceš mami? Nepochopila jsi, že se s tebou odmítam bavit. Měj se, čau." odsekla a típla hovor. Už je to pár let, co svoji matku ze svého života odstřihla a vyhovovalo jí to, dokázala tak všem ostatním, že je schopná i bez maminky za jejím zadkem. Potom se sebrala a šla do bufetu na kafe, čekala ji ještě druhá půlka čtyřiadvacítky.

Michal čekal na recepci než se Mery převleče, stále dumal nad tím, kdy jí požádá o ruku, tak aby to nepokazil. Mery k němu došla a obejmula ho zezadu. "Můžeme?" a Mery kývla na souhlas. Pozdravila holky, popřála jim klidnou službu a ruku v ruce s Michalem vyšla z urgentu.

Doufám že se vám příběh bude líbit, já vím, že to není nejlepší, ale píšu to spíše pro zábavu💘