modrý kód

~6~

  Prokop se vracel ráno k sobě do bytu, přespal u svého otce, se kterým se konečně usmířil. Měl z toho radost, táta mu chyběl, stýskalo se mu po těch časech, kdy se ještě bavili. Ale bylo to všechno zpátky, společně si dali pivo a koukali na fotbal, povídali si.

Libuška už si zase syslila nové informace. Chtěla si dát chvíli pauzu, hodně lidí už ji začalo podezřívat, a někteří o tom byli dost přesvědčení, měla by si dávat větší pozor. I když, bylo to vlastně jedno, nikdo jí to nemůže zakázat psát. Ještě ale radši týden nebo dva počká, pro jistotu.

Nině skončila ta nekonečně dlouhá celodenní. Byla totálně vyždímaná,ještě než se vydala domů, zašla si do bufetu na kávu a zákusek. Ponořila se do svých myšlenek, přemýšlela nad tím jestli tu zvládne být s Davidem a jestli by raději neměla odjet někam pryč. Z myšlenek ji do reality vrátil nějaký hlas.
"Ahoj, můžu si přisednout?" zeptal se mladý zdravotnický bratr, rovněž s kávou v ruce.
"Jasně Dane. Promiň jak jsem na tebe včera trochu vyjela kvůli tomu pozvání, ale nesnáším čtyřiadvacítky a představa, že bych si mohla dát víno a pokecat celkem zabolela."zasmála se tmavovlasá lekářka.
" Však v klidu, já už na to dávno zapomněl, ale jestli tě to víno tak láká, tak můžeme zajít někdy jindy. " řekl a upil ze svého šálku kávy.
" Jasně, dneska večer bych mohla, vyspím se přes den a myslím, že máš dneska jen dopolední ne?"
"Jo, v sedm v nonstopu?" zeptal se, byl docela nervózní, Nina se mu dost líbila, ale nechtěl zkazit jejich přátelství .
"Jasně."  zvedla se ze židle a odnesla nádobí k pultu, potom se při odchodu jen zastavila u jejich stolu.
"Tak večer, zatím se měj a klidnou službu." usmála se a vlepila mu pusu na tvář a odešla.
Dan tam zůstal udiveně sedět, nakonec se zvedl, musel ještě přerovnat léky.

David s Adamem se po službě ještě váleli na lékařáku. Vtom se rozrazily dveře a dovnitř vešla Růžičková." Ó madam Růžičková, dobré ránko, pozdravujte paní matku." pošťouchl ji Adam a David se rozřehtal na celé kolo.
"Jděte do prdele, oba." hodila po nich Saša jedovatý pohled a začala si vytahovat oblek.
"Očividně jste se vyspala do růžova a vykročila pravou nohou." rýpl si tentokrát David.
"A nebo teda neumíte strany, a vlastně jste vykročila levou, jen jste si to spletla." mrkl Adam a David se zase prohl v zádech.
"Haha, vy jste zase snídali vtipnou kaši že? Jste fakt urgentní šašci." usmála se ironicky Saša "A ted laskavě vypadněte, ráda bych se v klidu převlíkla." naznačila jim rukou směrem ke dveřím.
"Jak si přejete, veličenstvo. Vše, co si přejete je nám rozkazem." podotkl těsně mezi dveřmi ještě David a i za zavřenými dveřmi byl slyšet vzdalující se Adamův smích.
"Bože, jsou tady první den po několika letech a myslí si bůhvíco" pomyslela si Saša a protočila pro sebe oči, převlékla se a odešla sloužit.

Michal domluvil ve Štole datum takové "párty", pozve tam své přátele z urgentu, užijí si hezký večer, zahrají si šipky a on pak přede všemi klekne na koleno a vytáhne z kapsy krabičku. Byl z toho nápadu nadšený. Dneska večer ho čekal, ale zcela jiný program, hrál se fotbal, takže byla dneska u Adama pánská jízda, plus Mery.

"Romane? Mohla bych tě o něco poprosit?" zeptala se Peťa opatrně a nervózně s rukama za zády.
"Jasně, co potřebuješ Petra?" zeptal se Rasputin a koukal na ni z té jeho výšky.
"Noo, ráda bych si udělala atestaci z neurochirurgie, a.... no...chtěla bych..." nestihla to ze sebe dostat protože ji o šest hlav vyšší Rus doplnil.
"Chceš abych tě na ni připravoval, že? Jasný, budu jenom rád." usmál se na ni a nabídl jí rohlík.
"Fakt? Skvělý!" zajásala čerstvá doktorka, vzala si rohlík a vyskočila mu do náruče. To Roman nečekal a společně se svalili na zem. Oba tam ještě chvíli leželi a smíchy nedokázali popadnout dech.

Ze země je zvedl až Váňa."Mám vás taky zamést tímhle krásným košťátkem, který jsem včera dostal nově? Já se tady vytírám s podlahama a vy se tady po nich válíte? Abych vás nepráskl vrchní, ona mě totiž miluje, takže by na mě určitě dala..." chtěl ještě něco doříct, ale uvědomil si, že ho nikdo neposlouchá, protože ti dva už byli dávno za rohem. Vytřel to tam a odchytl si další oběť na své nekonečné kecy.