modrý kód

~12~

Před pár dny přišla Danovi nabídka. Docela se s ní trápil, protože kdyby ji přijmul, musel by opustit Rubavu, Ninu a všechny své přátele. Zatím si ale všechno nechával pro sebe, času na rozmyšlenou měl ještě dost takže to zatím nechal být a soustředil se na práci.

Malá oslava, kterou před pár dny měli Prokop, Petra a Sabinka dopadla skvěle. Dnes ale Prokop odjíždí na pár dní ke svému tátovi, už je to nějakou dobu co se viděli. Sabinka s Petrou tedy musely jít na urgent zase pěšky.

Vzhledem k tomu, že bylo prvního září, nastupoval malý Matyášek do první třídy. Lucie mu ráno nachystala aktovku a svačinu. Podívala se na hodiny a bylo čtvrt na osm, za deset minut by tu měl být. Tehdy když u nich byl Maty na večeři se bavili o Matýskově prvním dni ve škole a on ji poprosil, jestli by mohl jít s nimi. Šla po schodech nahoru do Matyáškova pokojíčku, aby ho mohla vzbudit, ten hned vyskočil z postele, protože byl samozřejmě do školy celý natěšený.

Když už malý Maty dojídal snídani, zaklepal na dveře velký Maty a všichni se vydali pěšky k rubavské základní škole, kde se to hemžilo dětmi. Maty se po nich pohlížel a přemýšlel nad tím jaké by asi bylo jeho dítě, které nepřežilo tu nehodu. Zda by bylo chytré a pečlivé a nebo by mělo školu na háku. Po chvíli, ale tyhle myšlenky zahnal, Kate i to dítě byli minulost, která se vrátit ani změnit nedala. Usmál se na Matýska, který měl aktovku až po kolena, s Lucií ho chytli každý za jednu ruku a vydali se do první třídy.

"Šárko? Nevíte kde je Mery?" opřela se o pult recepce Saša a koukala kam jinam, než do telefonu. "Dneska se zatím neukázala a  vzhledem k věcem co se šuškají po oddělení, asi ani nejspíš neukáže." odvrátila se zástupující vrchní sestra od rozepsaných výkazů. Saša nevěděla co tím Šárka myslí a ani ji to vlastně nezajímalo, papíry odevzdala místo Mery Šárce a počkala si u recepce na dalšího pacienta.

Mery seděla doma na gauči, nevěděla co má dělat, do práce určitě jít nechtěla , té se chtěla teď na pár dní vyhnout. Rozhodla se Markétin dopis otevřít.

Ahoj Mery,
moc mě to mrzí, vůbec nechápu co tátovi přeskočilo, ale prostě nám oboum sbalil kufry. Nevím kam pojedeme, ale určitě ti pak napíšu přes zprávy na mobilu. Myslím, že tátu mrzí to, jak jsi ho tehdy odmítla před tolika lidmi, ale já ti to nemám za zlé. Mám tě ráda a doufám, že se ještě někdy uvidíme.

Tvoje Markétka. 

Tohle ji bolelo ještě víc než čekala. Jak moc dobře víme, ze začátku si ty dvě nebyly nejbližší, ale po nějaké době se sblížily a i přes velký věkový rozdíl byly dobrými kamarádkami. A ztratit kamarádku není nikdy lehké, ještě horší byl pro ni ale fakt, že se Michalovi ani neomluvila, za nic. Ani za to, že ho ponížila svým "ne" před jeho přáteli, ani za to že ho vlastně nikdy nemilovala tolik, jak se tvářila. Dopis složila a schovala ho pod polštář na který položila svou hlavu plnou myšlenek a otázek.

"No nazdar Sábo, jdeš nám dnes zase pomoct?" pousmála se na Peťinu mladší sestru Ema Vlčková. A Sabinka se širokým úsměvem přikývla na souhlas. Spolu se vydaly chodbou k lékařáku na dětské oddělení, kde měla Sabča svou speciální malou skříňku na věci a převlékla se do svého munduru - Bojan pro ni nechal udělat pár menších, aby nevypadala jak v pytli. 

"Hele Sabi, za chvíli tady půjde na sál tenhle kluk, jmenuje se Sam, takze mi pomůžeš s předoperačními vyšetřeními, ju?" a Sabinka souhlasila, předoperační vyšetření ji bavily, nešlo v nich o život, většinou, takze nemusela nijak spěchat a když podala špatnou věc tak, to nebyl takový problém.

Kluk o kterého se starala byl o pár let starší, párkrát ho potkala na chodbě ve škole, ale jinak ho neznala. Bez chyby asistovala doktorce Vlčkové a pak mu jen popřála hodně štěstí při operaci. Měl zlomenou nohu a klíční kost a posunutou holenní kost, pro Emu oddychová operace téměř o ničem. Takže vše proběhlo hladce a odpoledne už Sam ležel na jipu.

"Nino, můžu ti něco říct?" chtěl Dan začít opatrně Nina vyhrkla: "Jasně! Ale můžu já první?". Dan už to chtěl mít za sebou, ale přikývl. "Protože vím, že máš zítra volno a až potom noční, prohodila jsem si službu s Romanem a celej zítřek můžeme být spolu." řekla nadšeně a objala. "No vidíš, to by jsme mohli jít na pouť, nebo co to je ve městě." pokusil se o úsměv. "Tak jo, to by jsme měli, a co jsi chtěl říct ty?" zeptala se zvědavě. "Ale...ale nic, už je to v pohodě." nechtěl jí tím teď kazit radost pomyslel si, bude jí to muset říct později.

David se o Mery obával, nikdy se jen tak nevypařila a už vůbec ne, když šlo o práci. Věděl, že dal Tomášek výpověď, takže si dal jedna a jedna dohromady. Doufal, že Mery neudělá žádnou hloupost, chtěl ji nějak zkontrolovat. Bylo mu však jasné, že jeho přítomnost by jí náladu nezlepšila. Zrovna přebírala Petra svůj poslední dnešní příjem. "Horvátova? Ehh, Šárko, můžu to vzít za ní?" nikdo nechápal o co mu šlo, Šárka zmateně přikývla a David si stoupl vedle Petry. "Běžte k Mery domů a zkontrolujte, jestli je všechno v pořádku. Před bytem ještě počkejte na Lucii. Prosím." řekl směrem k Petře, tak aby to nikdo jiný neslyšel, což se mu povedlo. Vzal si zraněného muže na box, ale ještě než vešel vytočil na telefonu číslo doktorky Krutinové. Sám nevěděl, kde k němu přišel, ale tipoval, že mu ho tam kdysi uložila Mery.

"Dobrý den Lucie, tady David. Já vím, že se asi divíte, proč vám sakra volám-" začal, ale Lucka ho přerušila. "No, to se teda divím. Co potřebujete?" David udělal malou odmlku, sestra už na něj ukazovala, aby šel k pacientovi. "Běžte za Mery, musíte se ujistit, že je v pohodě, prosím. Bude na vás před jejím bytem čekat Petra." zvedal se už ze židle a mířil na box. "Ale-" chtěla něco namítnout Lucie, ale David hovor přerušil.

"Sakra" ulevila si a vrátila se do obýváku za dvěma Matyášema. "Co se stalo?" zeptal se a Lucka mu vysvětlila její hovor s Hofbauerem. "Nezačíná ti náhodou za čtvrt hodiny služba? " a Lucie přikývla "Právě to je ten problém." opřela si čelo o ruce a hlasitě vydechla." Hele já za tebe tu službu vezmu, a ty zítra vezmeš moji odpolední jo?" napadlo Matyho a Lucka se usmála. "Ale co Matýselk?" opadl jí úsměv. "Dám ho Emě na dětský, nebo holkám na sesternu, ty budou rády." a usmály se na sebe. Lucka popadla mobil, klíče a bundu, dala Matyáškovi pusu a Matyho objala. "Děkuju" zašeptala v objetí a práskla za sebou dveřmi.

"Ahoj Same." pozdravila ho Sabinka, která čekala, než strejda Roman dojde ze sálu, aby si ji mohl vzít přes noc k sobě do bytu. Petra ho o to požádala, když čekala na Lucku, tak nějak tušila, že tam budou déle, než do půlnoci a Sabča by se doma sama bála.

"Čau. " usmál se na ni, byl rád za jakoukoliv společnost. Chvíli si povídali, už to nebyla taková ta trapná konverzace o nejoblíbenější barvě, protože nevíte na co jiného by jste se zeptaly. Zrovna do detailu probírali nový film od Marvelu, když na jip vtrhl Rastputin. Sabinka Samovi popřála dobrou noc a vydala se se strejdou k němu domů. Po celém dni, byla vyčerpaná, takže usla hned co si lehla na postel.

Lucka vytáhla náhradní klíče, které si s sebou omylem odvezla do Kanady, když tu tehdy na pár týdnů bydlela. Teď jenom doufat, že mezitím Mery nevyměnila zámek. Naštěstí ne, takze holky ponalu otevřely dveře a vnikly do bytu. Vyzuly se a Lucka vešla do obýváku jako první. Zděsila se a Petra chvíli na to taky.

Mery ležela na gauči jako tělo bez duše, vedle ní na stolku krabička s práškami na spaní . "Dobrý dýchá." uklidnila se Lucie, která jí kontrolovala tep na krku. "Myslíš si, že se předávkovala?" zeptala se Petra která ji dávala do stabilizované polohy. "Nevím, mám volat záchranku?" paniařila Lucka. Petra začala Mery propleskávat, ale ta nereagovala. Lucie ukázala Peťi dopis, který ležel vedle Mery. "Sakra! Mery! Prosím, vzbuď se!" brečela Lucie a u toho naťukávala číslo na záchrannou službu. Petra ji naposledy pořádně vlepila a Mery zalapala po dechu. "Co tady sakra děláte vy dvě?"

Je tady další část🤍 Doufám, že se vám líbí a budu ráda za jakoukoliv zpětnou vazbu, mám vás moc ráda a děkuju za všechny komentáře a hvězdičky💘