Moon Child //Teen Wolf// -POZASTAVENO-

15 - progress

,,Takže" Odkašlala jsem si po pár sekundách ticha, které jsem věnovala snaze pochopit vše, co na mě právě Derek vyhrknul. ,,My dva jsme byli jen...kamarádi?" Vydechla jsem s mírně skeptickým pohledem, protože něco mě k němu táhlo a já pochybovala, že to je pouze obyčejné přátelství.

Právě jsem se nacházela v jeho loftu, kam jsem vtrhla bez pozvání asi 3 hodiny zpátky. Od večera, kdy mě Scott políbil uběhly 3 dny a já každý z nich strávila přemýšlením o Derekovi. Nemohla jsem se zbavit myšlenky na to, jaký jsem měla pocit, když jsem se setkala s jeho ustaraným pohledem při mém dřívějším útěku od Scotta. Proč mě to k němu tak táhlo? Proč by Nick a jeho čarodějka vymazali zrovna Dereka, jako jediného z mých vzpomínek? Čím byl tak důležitý? 

,,Jak tě vůbec napadlo sem jen tak vtrhnout?" Odbočil na úplně jiné téma. Na jeho tváři hrál klidný úsměv, ale jeho srdce říkalo něco jiného. Jenom mě to utvrdilo v mé domněnce, že lhal. Ale něco uvnitř mě se pohnulo nad tím, jak spokojeně jeho tvář vypadala. Derek Hale totiž nebyl usměvavý člověk. Místo toho, abych na něj vyhrkla, že mi lže, jsem mu úsměv na pár sekund oplatila. Nechtěla jsem tuhle chvíli kazit.

,,Nemohla jsem na to, proč vymazali jen tebe přestat myslet a myslela jsem, že by mi tohle mohlo nějak pomoct" Pokrčila jsem rameny a on jen nadzvedl obočí. Já jsem hravě protočila oči a pokračovala: ,,dobře, byl to Maliin nápad" Zasmála jsem se a neunikl mi ani jeho tichý smích. V mém břiše se rozletělo tisíce motýlků a úsměv na mojí tváři už zůstal. 

,,Myslel jsem, že si to na starost vzal Stiles s Deatonem" Opřel se zády o kuchyňskou linku a já si nemohla odpustit krátký pohled na jeho svaly, které se dokonale napínaly pod materiálem jeho trička. 

,,Nemůžu od toho jen tak dát ruce pryč" Opět jsem se střetla s jeho pohledem a soudě jeho výrazu zaznamenal, jak jsem si ho prohlížela. Mírně mi zčervenaly tváře a já rychle pohledem uhnula a zadívala se ven z okna, jakoby tam snad bylo něco nesmírně zajímavého. 

,,No, bohužel ti už víc nemůžu pomoct" Pronesl s povzdechem a já svůj pohled odtrhla z okna, abych se mohla podívat, kdo právě vstoupil k Derekovi do loftu.

,,Ty možná ne, ale Cora by mohla" Byl to Stiles a Lydie, oba s ustaranými výrazy na tváři a s pár knihami v rukách. 

,,Cora už z Beacon Hills odjela" oznámil Derek suše. Očividně ve Stilesův plán nevkládal moc důvěry. 

,,Kdo je Cora?" Zeptala jsem se, ale moje otázky byla naprosto ignorována. Lydie mi jen věnovala pohled, ze kterého jsem pochopila, že právě teď mi nikdo nic nevysvětlí.

,,Tak jí musíme najít" Vyhrkl zběsile a přešel blíž k nám. On i Lydie položili všechny jejich knihy a staře vypadající papíry na stůl a Stiles jimi okamžitě začal zmateně listovat. 

,,Hej, uklidni se Stilesi" Řekla jsem mu tiše a snažila se znít mile. Ruce se mu až začali třást, jak jimi stále zběsile mával nad papíry. Natáhla jsem sovu ruku k té jeho, ale jakmile jsem ji stiskla, abych ho zastavila, vytrhl se mi. Věnovala jsem mu ublížený pohled.

,,Promiň" Vydechl s omluvným pohledem a jeho ruce se konečně zastavili. Opřel se o ně o stůl a zvedl pohled k Derekovi. ,,Cora je v nebezpečí"

Už jsem se nadechovala, že se znova zeptám, kdo je Cora ale Lydie to zaznamenala a přerušila mě, než jsem vůbec stačila něco říct. ,,Cora je Derekova sestra" 

,,Ty si nepamatuješ ani Coru?" Zeptal se Stiles. Jen jsem zakroutila hlavou, jakože ne. 

,,Zachránila jsi ji život, ona umírala protože-" začal Derek, očima těkající po nepořádku na stole ale najednou se zasekl a rychle zabodl pohled do Stilese. ,,protože ji Nick napadl" hlesnul. Všem v místnosti nám došlo, že tohohle se týkala Stilesova teorie. Cora je naše vodítko k Nickovi, nebo aspoň k jakékoliv informaci o něm. 

,,To mi chceš říct, že jsem zachránila život už dvěma Haleům a ani jednoho z nich si nepamatuju?" Můj hlas zněl naléhavě, v hlavě mi mozek pracoval jak nejrychleji uměl a já se snažila poskládat dohromady všechny spojitosti.

,,To nemůže být náhoda" Řekla Lydie a začala něco hledat v papírech. S větším klidem než předtím Stiles, ale jasně jsem slyšela jak nám všem 4 v místnosti hlasitě buší srdce. Konečně to vypadalo, že se někam dostáváme.