Moon Child //Teen Wolf// -POZASTAVENO-

8 - saving Cora

Seděla jsem ve školní jídelně a šťourala se v něčem, co měl být oběd, ale rozhodně to tak nevypadalo.

,,...a pak mě poslal k tabuli a já vůbec netušila, jak to mám vypočítat" zachytila jsem konverzaci mezi dvěma druhačkama, které seděly o pár stolů dál. Obě dvě byly štíhlé blondýnky s tmavýma očima, navlečené do uplých triček a ještě víc upnutých džín. Vypadaly spíš jako sestry a jediné, čím se lišily, bylo tím, že jedna z nich měla vlasy po ramena a druhá do půlky zad. Ani nevím proč jsem nad nimi přemýšlela, nebo proč jsem zaslechla kus jejich konverzace. Bylo to tak, že jsem náhodně očima přelétala po lidech sedící semnou v jídelně a občas zaslechla jejich rozhovor.

,,Ta nová holka je docela kus" Zaslechla jsem a pohledem se okamžitě vrátila ke dvoum klukům na druhé straně místnosti.
,,Jo to je, ale myslim že pro nás není" Uvažoval kluk se světlou pokožkou a havraními vlasy. Seděl ke mě zády, takže jsem mu neviděla do tváře, ale na jeho kamaráda jsem měla perfektní výhled. Byl to snědý blonďák s jasně zelenýma očima, měl široká ramena a na sobě černé triko s hnědou koženou bundou. Podle vzhledu typický boreček, co má každou noc jinou v posteli.
,,Proč?" Netrpělivě se zeptal ten blonďák. Černovlásek jen pokrčil rameny a pak dodal: ,,Ukázala se tady s Mccallem, Stilinskim a tou jejich bandou." Jako na povel se oba dva podívali mým směrem a já rychle sklopila pohled, aby si nevšimli, že jsem je pozorovala.
,,Uvidíme co se z ní vyklube" Skončil ten blonďák konverzaci o mě a v jeho hlase byl jasně slyšet úšklebek.

---

Unaveně jsem padla do postele a hlavu zabořila do polštáře. První školní den jsem měla za sebou a neuměla jsem si představit, že tam budu muset chodit každý den. Bylo to vyčerpávající.

,,Tak co první den?" Pohladila mě Melissa po zádech, když se posadila na moji postel. Jen jsem zamručela nesrozumitelnou nadávku a ona se tomu zasmála. ,,Jistě brzy zapadneš" a s těmito slovy opustila můj pokoj. Měla jsem jí ráda, něčím mi připomínala mojí vlastní mamku a navíc jsem ji byla vděčná za to, že mi poskytla domov a přijala mě, i když mě vůbec neznala. Scott ji samozřejmě o všem informoval, ale i tak jsem pro ní byla novinka.

Pár minut jsem nečinně ležela a přemýšlela o tom, jak vše dostalo rychlý spád. Během týdne jsem ztratila mého jediného přítele, zachránila život alfě, usadila se, našla si smečku a začala navštěvovat střední školu. Bylo toho dost, ale jediné nad čím jsem se chtěla nějak víc zamyslet byl Derek Hale. Ten samotářský alfa se sakra úžasným tělem a obličejem mi naprosto popletl myšlenky. Navíc jeho strýc, Peter, který o sobě tvrdí, že zná moje rodiče. Další věc, co mě stále zajímá a stále jsem se nedostala k jejímu vyřešení.

Nikdy jsem k nikomu necítila nic podobného. Nikdy jsem neměla větší potřebu někoho chránit, tak jako jeho. Nikdy jsem nezažila pocit, který se k mému zděšení podobal náklonnosti. Jakmile mi tahle myšlenka projela hlavou, moje tělo ztuhlo ale moje vlčice se po dlouhé době uvolnila, jako by čekala jen až si to uvědomím.  

Když se tichem mého pokoje rozneslo zvonění mobilu, trhla jsem sebou. Rychle jsem se zvedla a mobil vytáhla z tašky. Jméno volajícího mě překvapilo, protože jsem ani netušila, že mám jeho číslo uložené v mobilu. 

,,Ahoj Dereku, co potřebuješ?" Usmála jsem se, i když to nemohl vidět. Bylo to zvláštní, zrovna když jsem o něm přemýšlela, začne mi volat.

,,Potřeboval bych s něčím pomoct" Jeho hlas by naléhavý. ,,Prosím" Dodal a mě došlo že to bude něco vážného. Podle ostatních nebyl moc milý, nikoho o nic neprosil a za nic neděkoval. 

,,Jasně. Mám přijet?" Telefon jsem si ramenem přidržela a mezitím si přes ramena přehodila mikinu. ,,Mám sebou někoho vzít?" Dodala jsem, když bylo v telefonu chvilku ticho, až jsem se bála, že to Derek položil protože si mě s někým spletl. Nechápala jsem, s čím by potřeboval pomoct zrovna ode mě ale nechtěla jsem přijít o šanci ho vidět.

,,To bude nejlepší a ne, nikoho neber" vydechl a pak jsem jen slyšela zvuk pípání na znamení, že člověk hovor ukončil. Odtáhla jsem si telefon od ucha a strčila do kapsy. Svižným krokem jsem vyšla na chodbu a z domu jsem již vyběhla. Derek zněl zničeně a naléhavě, a moje vlčice mě nutila běžet, jak nejrychleji jsem uměla. Nebyl čas ztrácet čas.

Jakmile jsem dorazila do Derekova loftu, který vypadal z vyprávění Lydie mnohem útulněji než kdy předtím, dveře se otevřely a stál v nich Peter. 

,,Ahoj Letto" Ustoupil a já se dveřmi protáhla dovnitř. ,,Derek je v ložnici" Kývl tím směrem a já se tam vydala. Už na chodbě byla cítit krev a já doufala že není Derekova.

Na prahu ložnice jsem prudce zastavila. V Derekově posteli ležela Cora,  ale vypadala strašně. Oči měla opuchlé a podlité krví, na pravé tváři měla škrábance, které rozhodně nevypadaly dobře a vykašlávala krev.

,,Co se stalo?" Sedla jsem si vedle Cory na postel a vzhlédla k Derekovi, který nad námi stál. ,,Někdo ji přepadl a zmlátil" Zasyčel a po tváři se mu přehnal vztek. Jeho oči se zdály tvrdší, než předtím ale zároveň se v nich odrážel strach.

Chvilku jsem Coru zkoumala pohledem a zkoušela s ní komunikovat, ale když jsem z ní nedostala ani slovo, obrátila jsem se čelem k Derekovi.

,,Musíš mě kousnout" Natáhla jsem k němu zápěstí a on překvapeně vykulil oči. ,,Cože?"

,,Prostě mě kousni" Nařídila jsem mu a dala si záležet na tom jak zněl můj hlas. V jeho očích se probleskl vlk na znamení odporu, ale nakonec vycenil tesáky a zakousl se mi do připraveného zápěstí. Jakmile ale jeho tesáky prořízly kůži, Derek se rychle odtáhl. Bylo to naprosto jiné, než když mě kousla Malia, ale teď nebyl čas nad tím přemýšlet. Ránu jsem rychle přiložila na jednu z Coriných tváří a snažila se, aby do rány vniklo co nejvíce krve. Po pár sekundách se Cora zprudka nadechla a její škrábance začaly mizet. Úlevně jsem vydechla.

,,Děkuju" Vydechl Derek zničeně. Jen jsem se na něj usmála, jako že to byla maličkost.

,,Kdo ji vlastně unesl?" Zeptala jsem se, když jsem Dereka následovala do kuchyně, kde jsem se posadila na barovou židličku a opřela se o mramorovou linku. Tak nějak jsem pochopila, že mě o tom Derek nebo Peter budou chtít informovat.

,,Nevíme" Zamumlal zamyšleně Derek a podal mi hrnek s čajem, který právě zalil. Nad tím gestem jsem se maličko pousmála. V hlavě mi ho všichni vykreslili jako zlého bručouna, který se zajímá jen o sebe, a i když jsem tušila, že takový doopravdy není, jeho milá gesta mě prostě překvapovala. I když to třeba byla jen maličkost, jako mi nalít čaj. 

,,Vlastně to nebyl únos" Podotkl Peter, který přišel do kuchyně. Nechápavě jsem se na něj podívala. ,,Kdyby Coru chtěli zabít, tak to udělají, ale oni ji vrátili s tím náhrdelníkem. Bylo to varování" Tvářil se smrtelně vážně a mě při zmínce o náhrdelníku přejel mráz po zádech. Vzpomněla jsem si, jak každý ze smečky musel nosit náhrdelník s krystalem a podle toho jsme se podrobněji dělili. Sám Nick, Faith a Paulo měli černé krystaly, které znamenaly příchod zla ale pro Nicka spíš vyšší postavení. Normální bety a pár omeg nosili kolem krku bílý krytsal, ten značil průměrnost, nijak je nevyčleňoval ze společnosti. Pak tu byli ještě růžový krystal. Růžový krystal nosily převážně omegy ale i pár slabých bet. Značilo to slabost a možnost pro ostatní užít si s omegami noc i proti jejich vůli. Já jediná jsem měla krystal mramorový a nikdo mi dodnes nevysvětlil, co to znamená. Budu se na to muset zeptat Deatona.

,,Kde je ten náhrdelník?"  Vyhrkla jsem v záplavu paniky. Všechno to utrpení se mi vrátilo a já doufala, že jde jen o shodu náhod.