Moon Child //Teen Wolf// -POZASTAVENO-

12 - pain

Všechno kolem mě se zdálo rozmazané. Zprudka jsem vydechovala a zase se nadechovala ve snaze neomdlít a pokračovat, i přes tu útrpnou bolest. Po obličeji mi tekly slzy. Nebo to byl pot? Možná dokonce i krev. Pravděpodobně všechno dohromady. Ruku, kterou jsem měla zatlačenou na bok, ve kterém se nacházela krvácející rána, která se nechtěla zahojit, jsem z rány sundala, jen abych viděla, že se to rozhodně nehojí. Nevím, co to bylo. Nevím ani to, jak jsem k tomu vlastně přišla. Vše co jsem věděla, bylo to, že mi kolem krku visel  mramorový krystal, špinavý od krve a podivně rozštípnutý. Věděla jsem, že za něco bojuju. Že musím pokračovat a dokončit to. Zachránit někoho, kvůli komu jsem tady. Z kusu hadru, na které jsem náhodou zrovna seděla jsem utrhla jeden cár a obmotala si ho kolem boků, ve snaze zastavit krvácení. Zasyčela jsem bolestí, ale i přesto jsem se začala pomalu sápat zpět na nohy. Všude kolem mě byli bedny pokryté bílou plachtou, která visela i ze stropu a dělala z tohohle místa bludiště. Všude jsem slyšela hlasy, střelbu a hlasité výkřiky. Nemohla jsem se soustředit na to, abych určila, čí jsou nebo aspoň odkud přicházejí. Všechno se zdálo tak zpomalené a nereálně ale přitom jsem všechnu tu bolest cítila. 
Přidržovala jsem se chladné stěny a nevědomky za sebou nechávala krvavou stopu na zdi. Najednou se mi hlavou prohnal křik, který jsem okamžitě poznala. Derek. Okamžitě jsem zpozornila a vydala se tím směrem. Za pár okamžiků jsem slyšela další, ale tentokrát to byl Scott. Bez ohledu na bolest a na to, jak moc krve jsem ztrácela, jsem přidala na tempu. Cítila jsem, jak mi v puse vylézají tesáky a oči se rozsvítili jasnou fialovou. Prudce jsem odhrnula plachtu a naskytl se mi pohled na Dereka a Scotta, oba přivázané  ke stěně, která probíjela elektrikou. Oba byli celí od krve a se zoufalými výrazy na tváři. ,,Musíš nás zachránit Aletto" Vykřikl Scott a z Dereka se vydralo další bolestné zavytí.  Z nenadání mě něco zezadu na hlavě  zastudilo a místností se roznesl odporný smích. Nick.
Všechny moje končetiny ochably  a mě bylo ještě hůř, i když jsem si myslela, že to už ani nejde. ,,Dlouho jsme se neviděli" Mlaskl nespokojeně, úšklebek jasně hrající na jeho obličeji. Teď stál přede mnou, s hlavní pistole tlačící na moje čelo. ,,Víš, myslím, že ty bys možná i kulku skrze mozek přežila" Začal a mě se nekontrolovatelně spustily slzy po tvářích. ,,Ale ne tuhle kulku, která ti způsobila to na boku" Jeho tvář neopouštěl úsměv a já už divoce vzlykala, nahlas, zoufale, jako někdo kdo chce umřít a už nic necítit. ,,Přece nechceš hned umřít a ani nezkusit zachránit své přátelé" Jakoby mi četl myšlenky. ,,I když, pro Sebastiana už je trochu pozdě" Odstoupil, abych měla výhled na Dereka se Scottem, ale teď mezi nimi přibyl i Seb. Jeho bledé tělo tam jen tak leželo, celé od krve, naprosto nehybné. ,,Sebe!" Vykřikla jsem zoufale, ale když jsem se k němu chtěla rozběhnout, Nick namířil pistoli na Scottovu hlavu. Vyděšeně jsem se zastavila a Scott začal tiše žadonit, ať ho zachráním. ,,Tak který to bude Aletto?" Usmál se a pak namířil zbraň na Dereka. Byla jsem jako v transu, neschopná myslet, hýbat se, mluvit. Nic. ,,Tak co?!" Rozkřikl se vztekle a já sebou trhla, stále neschopná nějaké akce. Všechno mě tak strašně bolelo. ,,Jak myslíš, rozhodnu se sám" Pronesl rychle a než jsem stačila cokoliv vykřiknout, slyšela jsem hlasitý výstřel a Scott klesnul nečinně k zemi, s dírou v čele.
,,Aletto!" Vykřikl za mnou najednou někdo a já se pomalu otočila. Celé tělo se mi klepalo. ,,Aletto! Notak!" 

,,Aletto, vzbuď se" 

,,Notak"

,,Prosím, Letty" 

Všude kolem sebe jsem slyšela hlasy. Pomalu jsem se pokusila otevřít oči, ale jakmile mě do nich udeřilo ostré světlo, zase jsem je rychle zavřela. 

,,Ztlumte někdo to světlo" Zamumlal někdo tlumeně a cítila jsem, jak se pode mnou prohnula matrace, jak se někdo vedle mě posadil. Chytil mě za ruku a já najednou cítila, jak moje bolest postupně mizí. Zhluboka jsem se nadechla, jakoby mi bolest blokovala dýchací cesty a nasucho polkla. Oči jsem ale stále nechávala zavřené. Bála jsem se, co uvidím, až je otevřu. Cítila jsem, jak mnou znovu prostupuje panika a nové slzy se draly z pod zavřených očí. Příjemně mě zastudily na tvářích, ale byla jsem až moc vyděšená to ocenit. Nick nemohl být naživu. Derek nemohl být v zajetí Nicka. A to hlavní - Scott nemůže být mrtvý. Kvůli mně. Nemůže mě opustit. Scéna, jak padá k zemi, jak se mu z čela dere tolik krve a pokrývá jeho obličej, jeho tělo nečinně ležící vedle Sebastiana, se mi přehrávala v hlavě stále dokola a čím déle jsem nad tím přemýšlela, tím víc jsem vnímala, jak se moje tělo zase začíná klepat.

,,Letty, otevři oči prosím" Najednou všude bylo ticho, kromě svého tepu jsem slyšela jen jedno další srdce a cítila jsem, jak mi někdo jemně z tváří setřel slzy. ,,Jsi v pořádku" Dodala osoba a já se znovu odhodlala otevřít oči.

Tentokrát mě do očí neudeřilo ostré světlo, ale příjemné ztlumené prostředí. Prostředí Scottového pokoje. Ležela jsem na jeho posteli, jeho pokoj vypadal přesně jako předtím. Jako poslední jsem pohledem skončila na osobu, která tu semnou seděla.

,,S-scotte" vykoktala jsem a pomalu se vytáhla do sedu s nevěřícím pohledem. Scott se na mě jen usmál a povzbudivě mi stiskl ruku, za kterou mě stále držel. ,,Scotte" Zopakovala jsem znovu hlasitěji a po pár sekundách zpracovávání informací, že nic z toho, co se mi zdálo nebylo reálné jsem Scotta přitáhla do pevného objetí. Okamžitě se mi kolem pasu obmotaly dvě silné paže a já zabořila obličej do jeho krku.

,,Já-ty-Nick-" Začala jsem mu zmateně vysvětlovat, stále schovaná v jeho objetí. Bála jsem se, že když ho pustím, tak zmizí. ,,Ty-" Začala jsem znovu ale opět jsem se zasekla. ,,Umřel si a to já za to mohla, to já-" Začala jsem se znovu klepat a slzy mi opět stouply do očí, při vzpomínce na to, jak živě to vypadalo. 

,,Hej" Jemně mě pohladil po vlasech. ,,Už je dobře, byl to jen sen" Mluvil tak uklidňujícím hlasem. I přesto jsem ale vypustila z očí pár dalších slz, možná už více z radosti, že je v pořádku, než se smutku, ale Scott je zřejmě cítil, jak se mu vpily do trička, protože si mě k němu přitáhl blíž a jeho objetí kolem mých boků se ještě upevnilo. V tu chvíli jsem zasyčela bolestí, protože mi do pravého boku vystřelila bolest, přesně tak jako ve snu. 

Scott se s omluvným pohledem odtáhl a já se na něj jen zmateně podívala. Jeho příjemně hřejivé ruce ze mě zmizely a já se nejistě postavila. Nejdřív jsem maličko klopýtla, ale Scott mě zachytil a s jeho podporou jsem pomalu došla k zrcadlu u něj v pokoji. Opatrně jsem si vyhrnula tričko, a na pravém boku jsem měla obrovskou náplast, skrze kterou bylo vidět trochu krve. Moje zorničky se rozšířily a srdce mi přeskočilo. Chvíli jsem na to jen zírala a v pokoji panovalo hrobové ticho.

,,Takže jen sen, hm?" Pustila jsem lem trička, takže zase náplast schovalo a věnovala Scottovi pohled v odrazu zrcadla. Už se na můj obličej skrze zrcadlo díval, když jsem se setkala s jeho očima. Na tváři se mu usadil ustaraný pohled, a tak jsem se jen se slabým úsměvem opřela zády o jeho hrudník a pravou rukou nahmatala jeho, abych ji mohla pevně stisknout. Nevěděla jsem, jestli ale pro mojí podporu, nebo jeho.