Taste | Woosan

i can't let you go.

Tak nějak směs všeho, ale připravte si kapesníčky </3

Enjoy :3

:｡･:*:･ﾟ'★,｡･:*:･ﾟ'☆

Wooyoung tiše seděl v bíle vymalovaném pokoji na kulaté židličce vedle úzké postele s kovovou konstrukcí. Na té posteli ležela osoba. Oči měla zavřené, rty bledé, vlasy rozcuchané. Na první pohled vypadala ona osoba až mrtvě.

Bohužel nejsme daleko od pravdy. Osoba, která na posteli ležela, byla v kómatu. Ta osoba byla ve skutečnosti San, Wooyoungův snoubenec.

San byl v kómatu už pomalu dva měsíce. Doktoři ho už několikrát chtěli odpojit z hlasitých, pípajících strojů, které ho udržovaly naživu, ale Wooyoung je vždy uprosil.

Nyní se Woo díval na ležícího chlapce opět se slzami v očích. Ten pohled ho ubíjel, chtěl, aby se na něj jeho milovaný opět podíval těma svýma hnědýma očima, které vždy tak krásně zářily.

Chtěl zase cítit jeho rty na těch svých, Sanovu ruku v té jeho, chtěl cítit opět ta hřejivá objetí, která si ještě před tou nehodou dopřávali.

Jenže tělo staršího chlapce bylo ledové, ztuhlé a jeho oči se nikdy neotevřely. Wooyoung pomalu ztrácel naději, že se někdy ještě probere. Často brečel po nocích, objímal Sanův polštář a smáčel ho svými slzami. Ubíjela ho ta skutečnost, že se San nemusí už nikdy probudit.

Jak tak seděl, začaly se mu v hlavě přehrávat jejich společné zážitky a veselé vzpomínky.

Najednou se prostorem roznesl Sanův pisklavý smích, když ho Wooyoung trefil velkou sněhovou koulí přímo za krk. I když to pěkně studilo, San se akorát s hravým smíchem rozběhl za jeho přítelem, který se od něj snažil co nejvíc vzdálit.

„Však počkej!" zakřičel, když se zastavil, aby vzal velký kus sněhu. Poté se zase rozběhl za Wooem, který se na něj jen díval a zběsile dýchal. Ten ledový vzduch dělal v jeho plicích neplechu.

Když mladší viděl, jak se San řítí jeho směrem, chtěl se otočit a znovu utéct, jenže najednou mu noha uklouzla a poté ještě cítil velký náraz, jak do něj starší narazil.

Samozřejmě tento akt způsobil pád na ledovou zem pokrytou velkou vrstvou sněhu, což znamenalo, že budou mít sníh naprosto, ale naprosto všude.

Wooyoung spadl na záda a San přímo na něj. Oba vydali překvapený zvuk, Woo měl na tváři bolestivou grimasu, ale otevřel oči a podíval se na Sana. Tomu jeho Blond vlasy spadly do očí a v ten moment vypadal tak kouzelně, že si Wooyoung na vteřinu myslel, že jen sní.

Beze slov na sebe hleděli jak na nějaký přírodní úkaz, dokud se nezačal San pomalu a opatrně zvedat.

„Šup, nebo nachladneš," řekl podávajíc mu ruku, kterou mladší hned chytil a s její pomocí se postavil.

Oba se na sebe usmáli a opět se začali prohánět jako malé děti.

✿✿✿

„Hej vy dva! Pojďte se s námi taky trošku bavit!" zvolal náhle Yunho na veselý pár, který stál v rohu rušné místnosti.

To oba dva chlapce přimělo zvednout hlavu a se smíchem přikývli. Byl to akorát další z dnů, který trávili s jejich přáteli. Oba dva si je vždy náramně užili, jelikož s těmi šesti trdly se dalo dělat úplně cokoliv.

Jednou je vyhodili z kina, protože se tak nahlas smáli jednomu filmu, že to ostatní otravovalo, podruhé je proháněla policie, protože dělali neslušný kravál před policejní stanicí, nebo omylem rozbili okno či vykopli dveře. Ještě podotýkám, že cizím lidem.