Sluncí je více

Pokus První

Po chvilce rozjímání při listování knížkou, Jonášovi na rameno zaklepala babička. „Nechtěl bys mi říct co se děje?“

„Nejsem si jistý jestli mi uvěříš…“

Babička zvedla obočí a přikývla, jako povel aby spustil. A on tak taky udělal. Vyprávěl jí co předcházelo, jak to probíhalo, co následovalo, ale hlavně o té záhadné Amálii, která se jen tak zjevila v jeho životě a pak prostě zase odešla jakoby nic.

Byl jí úplně omámen. Vyprávěl co cítil když se na něj Amálie dívala, když se usmívala, když mluvila o jeho přátelích, když vzala jeho ruku a napsala na ní svoje telefonní číslo… „No jasně, to číslo!“ křikl Jonáš s takovou radostí, že se zvedl z křesla. Babička se na něj zmateně podívala.

„Tady na zápěstí.“ A strčil ho babičce před obličej.

„Podle toho co od tebe slyším, bys jí měl určitě co nejdříve zavolat. Než si to rozmyslí.“ Na což Jonáš odvětil

„Myslíš to vážně? Vždyť jsem ji viděl jednou.“

„A jak jinak ji chceš vidět znovu ty ťunťo?“ usmála se.

„Máš pravdu.“ Uznal Jonáš a rozešel se k telefonu. Jakmile vzal do ruky sluchátko, rozklepal se a vyschlo mu v krku. Jonáš byl nervózní jak kdyby ho čekala nějaká důležitá zkouška. Vytočil její číslo. Telefon nějakou chvíli vyzváněl, což ještě více zvyšovalo nervozitu v místnosti.

Ze sluchátka se ozval hlas „Ano?“ babička na Jonáše mrkla, ale on jako by se zmrazil. Nemohl ze sebe dostat ani slovo.

Rychlým pohybem zavěsil a sedl si na koberec pod sebou.

„Co to bylo?! Já, já… Nemohl nic. Chudák, teď si musí myslet, že jsem blázen.“ Chytil se za hlavu a skoro začal brečet.

„Prosím tě, nic tak hrozného se nestalo, zkusíš to znovu až se na to budeš cítit. Pojď si dát bábovku na nervy.“ Řekla babička a zvedla se z křesla „A buď trochu chlap člověče.“

Jonáš po ní hodil přidrzlý úsměv a postavil se. Potom co se trochu oklepal následoval babičku do kuchyně.

Takový mladý pohledný muž jako je Jonáš vystřídá za svůj život spoustu žen, pravděpodobně zažije i lásku a mnohokrát zlomené srdce.

Ale teď to bylo jiné, intenzivnější, a to i když se viděli pouze jednou, od začátku co jí spatřil, co jí slyšel mluvit, to bylo jiné.

Ten pocit byl jiný, ona byla jiná…