Filtr Ve Hvězdách

~ 3.Vzkaz ~

   

                                                                   Time skip - o týden později

Celý týden jsem nedokázala přestat myslet na toho kluka z letištní haly. Přesněji na kluka jménem Jimin. Ze začátku na jednu stranu  vzteky, co mi ten bastard všechno sprostýho řekl, že bych ho v tu chvíli na místě nejraději rozcupovala na malinkaté kousíčky a zakopala někde na zahradě, leč etiketa byla jasně dána a k jakožto zákazníkovi toto chování zapovězeno. A na stranu druhou .... a to poslední dobou, bohužel víc a víc ... na ty jeho oči jako vesmír a prostě na jeho jinak celkově hezký vzhled. 

Byla jsem stále zamyšlená a duchem nepřítomná, jak se říká. Nic se mi nedařilo a vše mi padalo z rukou, jako tenkrát v ten osudný den před týdnem ta propiska. Jo, tou propiskou to začalo, jenže CO vlastně začalo, že se mi od té doby nic nedaří. Merry s Namjoonem a ostatní lidi z práce si mě kvůli tomu dobírali a dělali si ze mě srandu, že mě prý takovou vůbec nepoznávají, že jsem se takhle zasněně nikdy nechovala. No, nechovala. Dávám jim za pravdu, nebyl k tomu žádný důvod, ale co když není ani teď. To je jen ve hvězdách.

Tak, že by přece tohle byla ta láska o které mi psal horoskop, ten zázrak na který čekám? Ptala jsem se sama sebe. Ale to je naprostá blbost! Musím přestat na to myslet. Vždyť to byl takový sprostý, ničemný, namachrovaný a namyšlený blbeček, že hned jakmile dostal ten kufr zpátky, tak už si na mě ani nevzpomněl. I když, pak už se choval hezky.... a ty jeho oči.... na ty se zapomenout nedá. Nevím sice jak vypadá celý jeho obličej, když měl tu roušku, ale věřím, že je celý krásný. Měli jsme jí oba, takže on vlastně taky neví jak vypadám, ale komu na tom záleží, že jo. Však říkám, že v momentě kdy získal zpátky ten svůj zpropadený kufr, tak už po mě ani nevzdechl. Však mi nepřišel ani nazpátek říct, že ho opravdu má.

Ach jo, to je poprvé co jsem se tady někomu takhle zahleděla do očí a věřte mi nebo ne, ale já tam vážně ten VESMÍR se všemi planetkami a hvězdičkami a všemu co do veškeré galaxie patří viděla.

BOŽE... dej mi znamení, jestli se pletu.... Najednou mi zazvonil mobil a ohlašoval přicházející zprávu. Přestala jsem filozofovat a podívala se kdo mi to píše. Psala mi Merry... AHOJ ELLIS, ZVEDNI TEN SVŮJ LÍNÝ ZADEK A OKAMŽITĚ PŘIJĎ NA LETIŠTĚ K NAŠEMU STÁNKU. MÁŠ TU NĚJAKÝ VZKAZ... No to by mě zajímalo, jaký vzkaz... AHOJ A JAKÝ VZKAZ ? OD KOHO?... Ptala jsem se jí do zprávy , ale ona mi po chvíli jen odepsala... TAK SEM PŘIJĎ A UVIDÍŠ ... Náh, jako by mi to nemohla přinést rovnou ke mně domů, ale budiž tak jo. Alespoň se projdu. Odepsala jsem jí jen ,,OK,HNED TAM BUDU" . Ale vůbec se mi jinak nechtělo. No zvědavost od koho tam mám nějaký vzkaz byla silnější než já.

Když jsem asi po 20 minutách přiběhla k domluvenému místu s vypláznutým jazykem, protože jsem nevěděla co si mám obléknout na sebe, jak typické. Tak na mě Merry hned spustila. ,,No kde jsi, prosím tě tak dlouho?! Vždyť to máš za rohem!" Trochu jsem se musela vydýchat, než jsem jí odpověděla. ,,No kde asi, víš jaký je provoz?" Uculila jsem se zadýchaně. Vlastně nepotřebuju žádný dopravní prostředek, abych se dostala do práce. Mám to z bytu jen pár minut chůze. Dostala jsem přidělen firemní byt. Pak si třeba po čase najdu něco svého, ale prozatím to stačí.

,,Tak jaký vzkaz a od koho to pro mě máš?" Byla jsem strašně zvědavá. ,,Na, přečti si to sama a hezky mi to koukej říct, protože jsem taky zvědavá. Ten dotyčný co tu byl a půjčovala jsem mu papír a pero, byl děsně tajemný. No chtěl po mě i tvoje telefóní číslo, ale to jsem mu nedala." Pověděla mi Merry. ,,Jenže TY alespoň na rozdíl ode mě víš, od koho ten vzkaz je." Odpověděla jsem jí na oplátku. ,,Vím a nevím, však TY se to za chvíli taky dozvíš. A čti už a nenapínej." Přestala jsem se dívat na Merry a upnula svůj zrak na kus přeloženého papíru. Když jsem ten papír otevřela a začala si potichu pro sebe číst, nestačila jsem se divit. Na vzkazu bylo napsáno:

AHOJ KRÁSNÁ NEZNÁMÁ, VÍM, NEZAČALI JSME ZROVNA NEJLÍP. A JÁ SE UKÁZAL V TOM NEJHORŠÍM SVĚTLE. VÁŽNĚ TAKOVÝ NORMÁLNĚ NEJSEM. MOC BYCH TĚ CHTĚL ZNOVU VIDĚT, VŠECHNO TI VYSVĚTLIT A OPĚT SE TI ZA VŠE OMLUVIT. POKUD PŘIJMEŠ MÉ POZVÁNÍ, TŘEBA NA KÁVU, BUDU MOC RÁD. TADY JE MÉ ČÍSLO  +86 182 1755 6428. BUDU ČEKAT. JIMIN

PS: DOUFÁM, ŽE SI MĚ STÁLE PAMATUJEŠ

No ty vole... tak toto mi vyrazilo úplně dech! To víš, že si na tebe STÁLE pamatuju. Jak bych na tebe mohla zapomenout. Na tu tvojí scénu, kterou jsi tu pěkně předvedl, ale hlavně na ty tvé oči. Neschopna jakéhokoli slova. Jestli tohle není osud, tak už vážně nevím. Po dočtení se mi rozbušilo nehorázně srdce. Tohle jsem nikdy nezažila. Až mě musela z mého zamyšlení se mnou Merry zacloumat, abych se probrala.

,,Tak co tam je napsané? Vypadáš jako kdyby jsi četla, že tě má někdo přijít zabít za Tvé spáchané hříchy." Uchechtla se na můj účet Merry. ,,Prosím tě proč tě zrovna napadá, že mě chce někdo zabít? Na, přečti si to sama. Já teď momentálně nemám na to, abych ten dopis četla znova a už vůbec ne nahlas." Podala jsem jí ten kus papíru, ať si poslouží sama.

No ty vole! Ellis, víš co to znamená?! ,,Vyhrkla na mě Merry po přečtení toho vzkazu a vypadala víc šokovaněji než já. ,,Ne, Merry, vůbec nevím co to znamená." Řekla jsem z kouskem ironie v hlase a protočila očima. ,,Samozřejmě vím, co to znamená. A to je to, že si to ještě sakra dvakrát rozmyslím, jestli se mu ozvu nebo ne."

,,Ale Lis, proč by jsi si to měla rozmýšlet, vždyť se ti to tady snaží tak hezky vysvětlit!" Naškrobila Merry spodní ret a udělala smutný obličej. ,,Hele Lis, on vážně vypadal, že o tebe stojí, že se ti chce omluvit. Jako sejít se s tebou a tak... A ty stejně na nikoho jiného celý týden nemyslíš. A vypadá to, že to ten Jimin, nebo jak se jmenuje, měl úplně stejně jako ty. Hele, jako v čem máš problém? Tak to alespoň s ním zkus . Sejdi se s ním a uvidíš, jestli ti za to stojí, nebo ne. Dej mu ještě jednu šanci vše napravit. Vypadal tak, a to i přes Vaše počáteční nesympatie, že by mohl být skvělým klukem. A když by to náhodou nevyšlo, tak se přece už s ním nemusíš nikdy vidět,ne?! Tak co říkáš?" Dopověděla mi jedním dechem Merry.

Nádech, výdech. Chvilka přemýšlení. ,,Uff, tak dobře Merry. Omluvit by se měl. Jako křičel na mě fakt nehorázně. Ale omluvu bych ještě jednou klidně snesla. Jako.... v jeho očích, v těch krásných tmavě hnědých očích jsem taky po tom viděla ty omluvná gesta. Ten pokus o kajícný pohled. Jeho pusu jsem mluvit neviděla, přes roušku, ale viděla jsem MLUVIT JEHO OČI.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Dnes o kousek delší. Snad potěší a bude bavit. Za případné chyby se omlouvám.