Filtr Ve Hvězdách

~ 6.Očekávání ~

A to byl ten impuls, který mě přesvědčil, že jsem se rozhodla správně.....

Dnes mi to v práci kupodivu rychle uteklo. Ani jsem se nenadála a už mi s úsměvem klepal na rameno můj další kolega jménem Jung Hoseok. Přišel mě vystřídat. On je takové naše sluníčko, které se stále usmívá. Říkáme mu J-Hope, protože je taková naše naděje v lepší zítřky. Raduje se z každé maličkosti. Prostě takový Hope Svět, který má na všechno kladný přístup a vidí ve světlých, nejlépe v barevných barvách. Ten optimismus je od něj nesmírně nakažlivý a my všichni ho za to máme moc rádi. Je to taky korejec jako Namjoon, akorát je nižší než on. Má tmavě hnědé vlasy a hnědé oči. Byl k nám do Incheonu převelen ze Soulu, aby nám vypomohl. V Soulu má totiž cestovka MOON TRAVEL jednu z dalších svých poboček.

I přes všechno jsem se domů dokodrcala stejně o nějakou tu podstatnou chvíli déle, protože mi J-Hope musel nutně radostně převyprávět, co všechno se mu dneska přihodilo. A že toho nebylo málo. Dveře od svého bytu jsem odemykala až těsně před jedenáctou hodinou v noci. Zavřela za sebou dveře, zamkla je a značně unavená jsem vydechla a nadechla se teplého vzduchu uvnitř bytu. Odložila jsem mou kabelku na botník, vysvlékla se z bundy, sundala boty a šla rovnou do kuchyně k ledničce, že si dám alespoň něco malého k jídlu, abych zahnala ten nejhorší hlad, který jsem pociťovala už pěkně dlouho. Kdyby mě ten můj úžasný kolega nezdržel, tak bych se najedla dřív. Vyhrabala jsem z ledničky nějaké těstoviny se zeleninou, dala je na talíř a sedla si s tím ke stolu.

Po dojedení jsem vstala a dala talíř i s příborem do myčky. Napila se šťávy s vodou a šla se kompletně svléknout s vidinou napuštěné horké vany, kterou jsem nutně potřebovala. V koupelně jsem do vany začala napouštět vodu a hned jí zašpuntovala špuntem s řetízkem k tomu určeným. Ještě jsem rozmístila dvě vonné čajové svíčky a zapálila je. Pro lepší efekt uvolněné atmosféry. Je to takový můj malý Mikrokosmos. Miluju svíčky. Samozřejmě na bezpečném místě, aby nic neshořelo. Již svlečená jsem vlezla do vany plné teplé vody a lehla si.

Ležela jsem tam docela dlouho na můj vkus. Minimálně přes půl hodiny, až jsem začínala mít na prstech varhánky. Stejně začínala voda postupně chladnout. Tak jsem se celá umyla, nevynechala ani vlasy, vylezla z vany a vypustila vodu. Osušila se, vlasy lehce vyfoukala fénem a učesala. Nepůjdu přece spát s úplně mokrou hlavou, že. Oblékla si připravené pyžamo, ještě si vyčistila zuby a pak rychle mazala na chodbu, kde jsem při příchodu odložila kabelku, abych z ní vytáhla mobil a podívala se , jestli mi náhodou "někdo" nepsal či nevolal. No někdo.... jestli mi Jimin už neposlal jméno té kavárny, kde se máme sejít.

Nic. Do prdele. Nikdo si na mě nevzpomněl. Ani ten zmiňovaný a to slíbil, že se ozve. Ale tak díky pokročilé noční hodině je to omluvitelné. Tak ještě může napsat ráno. Třeba mě už dneska nechtěl rušit, ale to klidně mohl. Byla jsem trochu zklamaná. Mé kroky tedy zamířily do ložnice a celým tělem jsem hupsla do postele.

Dnes po Půlnoci by měl nastat úplněk. Tak doufám ,že se v klidu vyspím. Občas mívám noční můry, nebo dokonce bývám náměsíčná. Odložila jsem mobil na noční stoleček blízko postele a zhasla lampičku. Pořádně se zachumlala do peřiny, objala červený polštářek ve tvaru srdce a po chvíli se odebrala, doufám, do klidné říše snů.

Ráno po probuzení jsem se cítila nezvykle svěže. Vyjímečně po bezesném spánku, což u mě není normální, protože se mi neustále každou noc něco zdá. Nejspíš za to mohla ta včerejší vana, měla bych to praktikovat častěji. Bylo deset hodin dopoledne, takže jsem spala poměrně dlouho, taky nezvyk. Zřejmě to moje tělo potřebovalo, protože za poslední dobu jsem toho moc nenaspala.

Přešla jsem do koupelny a spáchala ranní hygienu, převlékla se z pyžama do domácího, tepláků a trika a přešla do kuchyně. Přemýšlejíc, co si dám za pozdní snídani. Vyhrály rychlé ovesné mysli se studeným mlékem, zásadně si ho neohřívám, nechutná mi to tak. Po dojedení jsem uklízela špinavé nádobí do myčky, když v tom mi začal vyzvánět telefon melodií ohlašující, že mi někdo volá. Doběhla jsem k telefonu a podívala se na displej. Zastavilo se mi srdce, protože volal Jimin. Zalapala jsem po dechu a po chvilce váhání hovor přijala.

,,Aahoj Jimine, čekala jsem,že spíš pošleš zprávu...." To bylo to první co mě napadlo říct a hned se za to v duchu fackovala. Taky mě mohlo napadnout něco inteligentnějšího. ,,Ahoj Ellis, tak promiň, že nesplňuju tvá očekávání. Mám zavěsit a napsat ti raději tu zprávu? Odpověděl mi Jimin s trochou sarkasmu a jízlivosti v hlase. A já se za to pořádně proklínala, že jsem něco takového vypustila s pusy. Mohla za to moje nervozita, ani nevím proč.

,,Promiiiiň, takhle jsem to vůbec nesmyslela...." Snažila jsem se znít kajícně. ,,Samozřejmě jsem ráda, že voláš. No a už víš kam půjdeme?" Bylo slyšet, jak si povzdechl a pak pravil. ,,No, přemýšlel jsem a nejlepší by byla asi jedna kavárna v centru města. Je to tam moc útulný. Určitě se ti tam bude líbit. Ta kavárna se jmenuje Scenery Caffé. Dělají výbornou kávu a taky mají velký výběr čajů z různých koutů světa." Dokončil svůj dlouhý monolog a čekal co na to odpovím já.

,,To vypadá skvěle a v kolik hodin se tam sejdeme?" Podstatná část věci, abychom se tam sešli ve stejný čas. ,,No... mohli bychom třeba ve tři odpoledne. Hodí se ti to?" Mírně jsem se pousmála. ,,Vždyť jsem ti říkala, že mám dneska volno, tak je mi to jedno, ale třetí je fajn. Takže ve tři ve Scenery Caffé. Ok budu tam." Zrekapitulovala jsem ještě jednou, že jsem se nepřeslechla a slyšela dobře. ,,A budeš vědět, kde to je? Je to hned naproti tomu velkému obchoďáku Black Swan. Já.... já můžu klidně když tak pro tebe někam dojít, kdyby jsi nevěděla kde to je...." Mlel za sebou rychle se starostí v hlase. ,,Jimine, to je v pořádku. Já to najdu. Už jsem o tom podniku slyšela, jen si na něj hned nevzpomněla." Musela jsem ho umlčet, protože jinak by se snad nezastavil. Pokroutila jsem hlavou, kterou ale po telefonu nemohl vidět.

,,Dobře, dobře, takže domluveno. Ve tři se tam sejdeme. Tak ahoj." Rozloučil se se mnou. ,,Ahoj Jimine." Rozloučila jsem se já s ním a už chtěla vypínat telefon, když v tom se z druhé strany ještě ozvalo. ,,Jóóó, Ell?" Nastražila jsem uši. ,,Ano?" A čekala co z něj ještě vyleze. ,,Budu se na tebe moc těšit." Řekl medovým hlasem a mě poskočilo srdce radostí. ,,Jo, já.... taky se budu těšit." A pak už jsem raději mobil vypla. Horko se mi linulo do tváří a mé srdce zběsile tlouklo.

Nechápu, jak někdy dokáže být tak milý a pozorný a zároveň se někdy dokáže chovat jako úplný idiot. Ale musím podotknout, že ta jeho milá stránka se mi moc líbí.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~