Filtr Ve Hvězdách

~ 26.Ve světle svíček ~

Zavřela oči, snažila se na nic nemyslet a čekala na příchozí spánek, který se po chvíli přeci jen z velké únavy dostavil....

Následujícího dne v úterý ráno v práci nebylo nikterak zajímavé. Prostě jako další nudný stereotypní den na letišti, alespoň tak se to tvářilo. Lidi přicházeli a zase odcházeli, vše bez problémů. Sem tam jsem si vzpomněla opět na Jimina, už je to vlastně skoro dva týdny, co se vůbec neozval. Zřejmě to od něj byla Falešná Láska, kde mi dal falešnou naději v opravdový vztah. Nevím, co si mám o tom myslet...  ale spíš raději nad tím už nepřemýšlet. Jenže nějak mi to nejde a vzpomínky na něj se stále přikrádají, aniž bych chtěla. Znáte to, sejde z očí, sejde z mysli. Ale u něj to pořekadlo evidentně nefunguje. Jen by mě zajímalo, jak dlouho se mě ještě tyhle city a pocity budou držet. Zakroutila jsem hlavou, abych zahnala veškeré myšlenky na blonďáčka a začala se soustředit na to, co mám. Tudíž na svou práci a do večera ji nějakým způsobem přežila bez úhony. Což se mi bravurně podařilo. Mohla jsem si jen tleskat, jak jsem byla za dnešek šikovná  dařilo se mi vše řešit, jako po másle.

Tímto způsobem uteklo dalších pár dnů, kde se nic významného nedělo. Vše v poklidu, v práci i doma, dokonce ani můj osobní život se nezměnil. Bohužel. O Jiminovi jsem stále nic nevěděla a už si dokonce i začínala zvykat, že to tak zůstane napořád. Přátelé mě znovu o víkendu zvali, abych s nimi šla do Stigma baru, ale já jsem odmítla. Přetvařovala jsem se tak moc, že ten název vůbec pro mě nic neznamená. V podstatě jsem o něm nechtěla vůbec slyšet a o Jungkookovi taky ne. Řekla jsem, že na víkend už mám jiné plány. Snažili se mě přemlouvat, hlavně J-Hope se svou pozitivní sluníčkovou náladou a nakažlivým nefalšovaným úsměvem a málem se mu to i podařilo. Kdyby setrval ještě o chvilinku déle, tak by mě zlomil a odsouhlasila bych mu cokoli. 

A plány na ten večer? V podstatě žádné, jako každý večer. Zabalím se do deky před televizí a pustím si nějakou komedii, ta mě snad uklidní a odreaguje. Namjoon se nabízel, že by mi přišel dělat společnost. On jediný ví, jak to mám. Odmítla jsem ho taky s tím, že potřebuju být prostě sama a ať se jde bavit s ostatními, že budu v pohodě. A Merry už ani neřeším, stále je zahleděná do Jina a vidí jen jeho, ale ani se jí nedivím. Já mít tak dokonalého a pozorného přítele, tak se od něj taky nehnu ani na krok a držím se ho jako klíště. Neberu to od ní jako zradu, že se na mě vybodla, vždyť o mých strastech nemá ani páru. A věřím, že kdyby to všechno věděla, tak se stará a zajímá. Nebudu to už vytahovat a znovu se svěřovat, protože nechci znovu vzpomínat od začátku. To by mě asi znovu rozdrtilo. Snažím se vybudovat velkou zeď a udělat za vším tlustou čáru, abych se tím už netrápila.

Sobota se nezadržitelně přiblížila a s tím i konec listopadu, konec všech nadějí. Už od rána jsem si slibovala, že nebudu vůbec nic dělat. Ale jako, že vůbec nic. Celý den mám v plánu zůstat v pyžamu a cpát se nějakými dobrotami, které jsem si již dopředu pokoupila v obchodě a s tímto dnem počítala.