Umbrella Academy - Mé druhé já

VII.

Ráno mě probudili paprsky slunce, které mi svítily do obličeje skrze okno. Rozespalá jsem se posadila a protáhla. Uvědomila jsem si, že jsem úplně špinavá, a to nekoukám na mé krví, hlínou a prachem ušpiněné oblečení. Došla jsem se skříni a po otevření zaskučela. Uvnitř byly jen samé košile, sukně, kravaty, svetry, saka a podkolenky. Prostě naše školní uniformy. Všimla jsem si, že už o mně máma asi ví, a že mi je, když jsem spala vyměnila, protože tam byly velikosti tak akorát pro mě. Vzdychla jsem. Nakonec jsem vybrala jednu obyčejnou bílo košili, sukni a podkolenky. Své černé tenisky jsem si rozhodla nechat a vydala se směrem do koupelny. Tak jsem se vysprchovala, umyla si vlasy, vyčistila si pleť a zuby, převlékla se do čistého a poté se s ručníkem na hlavě vydala do pokoje. V domě už byla docela zima, tak jsem si přioblékla školní svetr, ale bez kravaty to vypadalo dost divně, tak jsem se se za zabručením šla ke skříni pro kravatu, kterou jsem si pak zavázala. Pak jsem šla zpět do koupelny si vysušit vlasy. Vzala jsem do ruky fén, když v tom uslyším ze zdola nějaké rány a střelbu. Leknu se. Ihned se rozběhnu chodbou ke schodišti a rychle běžím dolů.

Seběhla jsem do vstupní síně, ale tam byly jen vykoplé vchodové dveře. Střelba se ozývala z obývacího pokoje. Rozběhla jsem se tam. Mezitím jsem se však stihla zneviditelnit. Zády ke mně tam stály dvě osoby v maskách a střílely na Diega, krčícího se ze gaučem. Jeden byl větší a statnější, nejspíš muž a ta druhá byla menší, méně svalnatá a s ženskými křivkami, pravděpodobně žena. Okamžitě jsem na ně poslala vzduchovou vlnu, které je odhodila na zem a oni na chvíli ztratili kontrolu nad pistolemi, čili jsem uvolnila cestu Diegovi. Mezitím tam vtrhl Luther, který se vrhl na tu ženu a následně Allison, na kterou zbyl ten chlap. Následně jsem vzala z poličky nějakou kovovou kouli, kterou jsem hodila na hlavu té ženě tak že spadla a hned poté jí Luther odhodil do vedlejší místnosti. Jeho zmatený pohled byl k nezaplacení. Mezitím se ale muž vrhl na Allison, kterou začal dusit, tak jí přispěchal na pomoc Diego, který se už stihl vzpamatovat a pomohl Allison ze spárů podivného muže. Pak tam přispěchal Luther a muže odhodil zpátky k jeho parťačce. Moji sourozenci se tam začali hádat, když v tom po nás zase začali střílet tak jsem je další vzduchovou vlnou poslala leštit podlahu. "Osmičko?!" vykřikl zmateně Diego. "Jó vy idioti jsem to já!" zasmála jsem se. Všichni se zatvářili lehce zmateně, ale ihned bylo vidět, že se cítí lépe, když znají zdroj, který jim nepozorovaně pomohl. Poté jsme se rozběhli za Diegem do nějakých chodem s tajemnými útočníky v patách. Najednou ale uslyším nějaký jemný hlas, který na nás volá. "Vanya!" vykřiknu si sama pro sebe a rychle se vydávám za zdrojem zvuku. Ostatní běží za mnou. Doběhnu do rozstříleného obýváku a tam vidím nějakou malou černovlasou ženu vyděšeně zírající na ten nepořádek. V tom k ní přijde ten muž s nějakým starým řemdihem v ruce a uhodí ji tak, že upadne s vyděšeným výkřikem k zemi. Je bez masky. Poznávám ho. Patří ke komisi, je tam s ještě jednou ženou jeden z nejlepších. Ale co dělá tady? Pomyslela jsem si. "Hazele?!" zařvu. Podívá se na mě, ale nic nevidí. Je zmatený. Najednou na něj zezadu skočím a spolu se silnou vlnou vzduchu ho srazím a zem. Následně si chlapíka převezme Luther a já se vydávám k vyděšené Vanye. Objevím se před ní tak, aby mě viděla. Zírá na mě s otevřenou pusou a bezradným pohledem. "Vanyo ihned se jdi někam schovat, pak ti všechno vysvětlíme jo?!" křiknu směrem k ní. Ona za chvíli zakývá hlavou a plazí se pryč. Já mezitím jdu jistit jak je na tom Allison, kteří nejspíš někde bojují s Cha-Chou. Navíc nemám tušení, kde je Pětka a Klaus, a mám o ně starost.

Vydávám se po schodech najít Cha-Chu a ostatní. Stihnu se zneviditelnit a hned poté narážím na prchající Cha-Chu se zabodlým štětcem v noze. Ostatní ihned běží za ní, ale potom zahnou po schodech do přízemí, kde leží na zemi Luther. Pomáhají mu vstát, ale já si to mířím za Cha-Chou. Najednou se zastaví a zírá o patro níž na mé sourozence, kteří jí pohled oplácí. Najednou ale přetrhne dráty, které drží velký těžký lustr, který se zrovna nachází nad mými sourozenci. Oni i já vyděšeně vykřikneme. Já ale natáhnu ruce a svými schopnostmi silou držím lustr ve vzduchu zatímco ostatní odbíhají pryč. Luther se ale nějak zasekl a pořád stojí na místě. "Luthere uhni! Vypadni od tam taď! Už to dlouho neudržím!" zakřičím. On tam ale pořád stojí a já vysílením pomalu pouštím lustr na Luthera. Cha-Cha a Hazel mezitím utíkají. Luther se najednou ale začne zvedat. Koukáme na něj s otevřenou pusou. O lustr se mu roztrhne bunda a mi poprvé spatřujeme důvod jeho velikosti a statnosti. Celé jeho tělo má tvar opičího těla a je pokryté chlupy. Po chvíli ticha se Luther doposbíral ze země a někam utekl.

Diego pak běžel zkontrolovat mámu a Allison se vydala k přihlížející Vanye. O něčem se tam bavily. Já šla také k nim. Zviditelnila jsem se. "Allison? Kde je Pětka a Klaus?!" zeptala jsem se. Vanya na mě vyjeveně zírala, ale já ten pohled ignorovala. Allison rozpačitě odpověděla "Pětku jsem viděla ráno odcházet, ale pokud dobře vím, tak Klaus by měl být tady.." "Tak to jsme v prdeli!" řekla jsem, když jsem si uvědomila, že ho určitě sebrali ti dva.