14. Věřím Ti

760 26 5
                                    

Po našem pátečním "mejdanu" se mi trošku zlepšila nálada. Tedy až do doby, než jsem měla jít na snídani. 

"Neboj, to zvládneš, musíš mu ukázat, že tě to nevzalo, že si silná," povzbuzovaly mě holky. Vešly jsme do síně a já s Hermionou jsme šly k svému stolu. Viděla jsem ho, jak je nervózní, nechtěně jsem znovu zabloudila k tomu večeru. 

Rozklepaně jsem si sedla na svoje místo. Snažila jsem se uklidňovat, abych byla silná. Čaj už jsem měla nalitý, asi mi ho někdo nalil. Byla jsem za to ráda, protože konvice byla směrem k němu. 

Vzala jsem si hrnek do ruky, krásně hřál. Vypila jsem ho celý. Najednou jako kdyby jsem to nebyla já. 

"Co se ti stalo?" zeptal se najednou Harry. "Jsem smutná a smutek mě užírá," vypadlo ze mě. 

Panebože v tom čaji je Veritaserum! Proč jsem ten blbý čaj pila. Bylo mi jasné jaká otázka přijde. Zrádci! 

"Ne, neptej se na to!" varovala ho Hermiona. Také ji došlo o co tu jde. Pokud se na to zeptá já mu odpovím a celý Nebelvír o tom bude vědět. Sklouzla mi slza, rychle jsem si ji utřela. "Proč seš smutná?" Zeptal se Fred. 

"Protože jsem viděla George a Angelinu se líbat," odpověděla jsem. Cítila jsem jak Veritaserum vyprchává. Zvedla jsem se a utíkala ze síně. Fajn, už to muselo dojít snad každému, že jsem do George zamilovaná. 

Slzy mi sami klouzaly po obličeji. Na hodiny jsem dneska kašlala. Jakmile bych tam přišla hanbou bych se propadla. Stejně jsme měli dějiny a ty mě nebavily. Zítra se vymluvím, že mi bylo špatně. 

Vím, že se tomu nemůžu vyhýbat věčně, ale když nepůjdu ani na oběd nic se nestane. Byla jsem schoulená pod dekou a koukala do země, když někdo zaťukal. Asi to bude Hermiona, připravila jsem se na další přednášku o tom, že musím chodit jíst. 

Do dveří opravdu vešla Hermiona, ovšem ne sama. Za ní stáli dvojčata. Tak díky Hermiono. 

"Přišli jste se mi posmívat?" Zeptala jsem je otráveně. "Vyslechni je," řekla opatrně Hermiona. 

"Proč si taky nenalijete Veritaserum, jak mám vědět, že říkáte pravdu. Nebojte se, je to příjemný pocit," řekla jsem ještě otráveněji. Oba se zatvářili provinile. 

"Víš jde o tohle, ten večer, kdy si to viděla jsem byl u Olivera, protože jsme probírali novou taktiku," promluvil George a než jsem stihla něco říct, začal mluvit Fred. "Ten s Angelinou jsem byl já, klidně se jí zeptej v ten večer jsem ji i pozval na vánoční ples." 

Nevěděla jsem co na to říct, ale věřila jsem jim. 

"Bože já jsem tak blbá, měla jsem se vás rovnou zeptat," vykoktala jsem a začala se červenat. "Tak mi vás tady necháme, že jo Frede," řekla Hermiona a odešli.

"Víš byla jsem tak zaslepená tím, že si si ze mě celou dobu dělal srandu, že jsem nepřemýšlela o tom, že Fred je stejný zezadu jako ty," vysvětlila jsem mu a zachumlala se víc do deky, aby neviděl jak moc se červenám. 

"Ani nevíš jak moc jsem byl zmatenej, když si se začala takhle divně chovat," pověděl mi George. Zvedla jsem se z postele. Došla jsem k němu, obmotala deku kolem nás a podívala se mu do jeho hlubokých očí. Viděla jsem v nic zmatenost, smutek starost a nervozitu. 

"Víš ten večer, co nás Hermiona vyrušila jsem se tě chtěl zeptat na jednu takovou věc," spustil. Pokývala jsem hlavou, že poslouchám. "Víš no, za chvíli je ten vánoční ples, tak jsem se chtěl zeptat, jestli na něj půjdeš semnou? Teda pokud už s někým nejdeš," vychrlil na mě z nenadání se a podíval se mi do očí. 

"Ano, půjdu s tebou a moc ráda, " okamžitě jsem odpověděla. Sundal z nás deku, chytl mě za pás a zatočil semnou. Začala jsem se smát.

Celé odpoledne jsme strávili spolu a dělali kraviny. Teď už ale byl čas večeře. Ostatním jsem již předtím dala najevo, že mezi Georgem a mnou se to už vyjasnilo. Na večeři už byla atmosféra jako vždycky. Dvojčata říkali jeden vtip za druhým, Ron se přecpával jídlem a Hermiona mluvila o učení. Prostě jako vždycky...

Ahoooj, tak co, jak se dneska máte? Vánoce jsou už za dveřmi a já bych Vám chtěla popřát šťastné Vánoce.
Ještě bych vám chtěla neskutečně poděkovat. Když jsem vydala první 4 kapitoly bylo tam nejvíce 9 shlédnutí a teď to roste čím dál tím více. Děkuju. A ještě jednou šťastné Vánoce! Vaše A.

Zase Weasley!Kde žijí příběhy. Začni objevovat