Zase Weasley!

11. Narozeniny

Od hodiny lektvarů uběhl nějaký ten den. Myslím, že Ron a Hermiona si začínají uvědomovat, že cítili toho druhého, protože na sebe neustále pokukují. George ale  neví, že jsem cítila jeho vůni. Chováme se stejně jako předtím. Před tou nocí. 

Co si budeme, vzpomínám na ni hodně často. Hlavně, když si navléknu jeho svetr. Pořád jsem mu ho nevrátila. A dokud bude vonět jako on, tak asi ani nevrátím. 

Dneska jdeme konečně poprvé za tento rok do Prasinek. Tak hrozně se tam těším. Shodou okolností mám i dneska narozeniny. Ale moc lidí o tom neví a pro mě bude nejlepší dárek strávit je s přáteli u máslového ležáku. Ráno na snídani nikdo moc nemluvil. To stejné při obědě. Hermiona se taky dnes chovala nějak divně. Já jsem se snažila s ostatními zapříst rozhovor, ale odpovídali jednoslovně. Asi byli ještě unavení.

___

Seřadili jsme se před hradem s tím, že do Prasinek půjdeme všichni kdo tam jdou dohromady a pak budeme mít celé odpoledne volné. Nemohla jsem nikoho z mých kamarádů najít, a tak jsem si stoupla  zatím k Mrzimorským. "Ahoj, ty seš Agnes že jo?" Zeptal se mě vysoký hnědovlasý kluk. 

"Jo to budu já," zasmála jsem se. "Já jsem Cedric," představil se mi kluk. "Těší mě," odpověděla jsem zdvořile. Řekla jsem si, že ostatní najdu jakmile dojdeme do Prasinek a zatím tu můžu být se Cedricem, alespoň nepůjdu sama. Mrzimorský byl celkem vtipný. Zjistila jsem třeba, že je z vyššího ročníku. Díky němu mi cesta utekla rychle. 

Když jsme tam dorazili, se Cedricem jsem se rozloučila a šla hledat ostatní. Z nějakého důvodu jsem nemohla nikoho najít a to jsem byla opravdu všude. V našich oblíbených obchodech. Nikde nikdo. Když už jsem si myslela, že vidím Lunu. Zavolala jsem na ní, ale postava rychle zmizela za rohem.

Po 2 hodinách hledání jsem to vzdala. Sedla jsem si na lavičku a přemýšlela co jsem udělala špatně. Nikomu jsem nic neřekla a ani neudělala. Proč se mi teda všichni vyhýbají? Moje představa o dokonalých narozeninách se rozplynula. Spíš to byly nejhorší narozeniny. Strávila jsem je sama a ani koupení si pár věcí jako dárek nepomohlo. Stekla mi slza. Tolikrát jsem si tenhle den představovala a teď? Brečím tu se sklopenou hlavou na studené lavičce.

Cítila jsem poblíž povědomou vůni. I když jsem si myslela, že to je jenom halucinace zvedla jsem hlavu. Přede mnou stáli dvojčata a usmívali se. 

"Pojď za námi," řekl George. Oba se otočili a šli pryč. I když jsem si myslela, že je to halucinace, nebo nějaký jejich nepovedený žert, šla jsem. Došli jsme před hospodu. 

"Co tady děláme?" Zeptala jsem se. "Otevři dveře," řekl mi Fred. Došla jsem tedy k nim a otevřela je. Všude byla tma, což bylo divný, protože hospoda by měla být otevřená. 

"PŘEKVAPENÍ!"  Ozvalo se a rozsvítilo se. Oni pro mě připravili oslavu! Byli tu všichni moji kamarádi a spoustu jídla. "Všechno nejlepší!" Vykřikli. 

"Proto jsem před tebou dneska utíkala," objasnila mi Luna, která mě objímala. 

"A proto jsme tě dneska ignorovali," řekl Harry, který se s Lunou vystřídal. 

Byla jsem šťastná. Moji kamarádi se na mě nevykašlali a dokonce mi uspořádali oslavu. "Děkuju vám hrozně moc!" Vykřikla jsem nadšeně. 

"A na to se napijeme!" Zavolal Lee a všem začal nalévat panáky. "Tak na nás," pozvedla jsem skleničku a hodila nápoj do sebe. 

"Já jsem se hrozně bála, co jsem vám udělala, že se semnou nebavíte," zasmála jsem se. 

"No, museli jsme to udělat dramatický" odpověděla mi Hermiona. "To teda bylo dramatický."