Zase Weasley!

6. Famfrpál

Je sobota ráno. Dneska hrajeme proti Zmijozelu a konečně je porazíme. 

Všichni jsme si museli dát snídani podle Olivera, aby to bylo výživný a my měli co nejvíce energie. Herm, Luna i Ron nám půjdou fandit, už se taky těší. 

Všichni jsme se oblékli do červených dresů, aby bylo poznat, kdo je kdo. Zmijozel měl zase zelené dresy. 

Oliver nám dal jako vždy povzbuzující proslov, který už ale každý uměl na zpaměť.
"Mohl by ho už pozměnit co?" Zeptala se Angelina se smíchem, ale potichu, aby to Oliver neslyšel. 

"No to teda," zasmála jsem se taky. Angelina je fajn kamarádka. Bavíme se hlavně při famfrpále. 

Jakmile Oliver dokončil svůj proslov ozvalo se z venku. "Přivítejme na hřišti Nebelvír!" Uslyšeli jsme Leeho říkat a my vyletěli na hřiště. "A proti nim dnes bude hrát Zmijozel!" Vykřikl znovu Lee a na hřiště se vznesli hráči ze Zmijozelu. 

Všichni jsme zaujali pozice, madam Hochoová vypustila míče a zahájila hru. Jako první jsem se zmocnila míče já. Letěla jsem přímo na bránu Zmijozelských. Jejich obránce se mě snažil shodit, ale nepovedlo se mu to, proto mohl Lee vykřiknout: "Deset bodů pro Nebelvír!" Z řad Nebelvírských se ozval potlesk a pískání.

Míč měli Zmijozelští. Snažili se hodit míč do obruče, ale Oliver to s grácií vykryl. Pořád je stav 10:0 pro Nebelvír. 

Míč měla Angelina, která je také střelkyně jako já. Zmijozelští se na ni vrhli, ona mi však přihrála a jelikož okolo mě nikdo nebyl v klidu jsem dala dalších 10 bodů. Jejich brankář byl otřesný. "Dalších deset bodů pro Nebelvír!" Ozval se znovu Lee. 

Míč měli zase Zmijozelští. Já a Angelina jsem se na něj vrhly každá z jedný strany. Napadl mě nápad, jak to udělat. Dala jsem znamení Angelině, ať ho tlačí co nejvíce na moji stranu. Na chvíli jsem se pustila koštěte a vytrhla mu míč. Letěla jsem stejně jako Angelina co nejdále. Začali ke mně létat střelci ze Zmijozelu. Hodila jsem Angelině, která stála u jejich branky. Brankář tentokrát vykryl. Dvojčata mezitím odráželi polouky. Podařilo se jim trefit jejich chytače, ale ustál to. Tu modřinu mu zítra nezávidím. 

Jejich chytačem je Draco Malfoy, takže vlastně mu to přeju. 

Po 10 minutách hry byl stav 30:10 pro Nebelvír. Hra zatím trvala jen chvilku, ale všimla jsem si, že Harry postřehl Zlatonku. Je to nejlepší chytač, takže věřím, že dnešní hra bude krátká. 

Míč jsem zase měla já. Nasadila jsem obrovskou rychlost, že ani ti zmijozelští neměli šanci a hodila dalších 10 bodů. "Dalších 10 bodů pro Nebelvír, stav je 40:10," zakřičel Lee. 

Zmijozelští začínali být naštvaní. Ovšem nebelvírští každou chvíli tleskali. 

Znovu se pokusili jejich střelci dát obruč, ale nepodařilo se jim to. 

Už to vypadalo, že každou chvílí chytí Harry Zlatonku. Míč jsem měla zase já a chtěla jsem ho nahrát Angelině. Byla moc daleko, takže jsem ho musela přehodit. Bylo to sice riskantní, ale na tréninku jsme to zkoušeli několikrát. Napřáhla jsem se... 

Najednou jsem ucítila tvrdou ránu zezadu na hlavě. Šíleně to bolelo, ruce mě přestaly poslouchat. Z posledních sil jsem to hodila někam k Angelině. 

Začaly se mi dělat mžitky před očima. Nic jsem neslyšela, jen jsem začala pomalu padat dolů. Padat a padat. Pak už jen přišel tvrdý naráz a tma.

Dneska trošku kratší kapitola, ale už se alespoň něco málo děje. Doufám, že se vám to zatím líbí. Co myslíte, co se stalo a jak to dopadlo s Agnes? Uvidíme.