Eternity // Anne with an E

3.

Anne měla opřenou hlavu o okénko a pozorovala ulice, kterými projížděli. Po tom incidentu s neznámým Gilbertem nemohla zůstat v klubu. Její výbušná povaha se naplno projevila a zbytek večera si nedokázala užít. Nechtěla ale kazit plány Dianě a Charliemu, proto byla vděčná, že tam s ní byl Jerry, který neměl problém ji zavézt zpátky na koleje. Ticho v autě narušil jeho smích.Anne se na něj zmateně podívala.
„Zase jsem si vybavil výraz toho kluka, když jsi na něj vylila ten džus!" vysvětlil a opět se zasmál. Anne protočila očima, ale koutky úst jí cukaly.
„Zasloužil si to," zamumlala. Nenechá nikoho, aby ji urážel. Už znovu ne.
„Myslím, že by Matthew souhlasil s tím, jak jsi celou situaci zvládla." Anne s úsměvem přikývla.„Zatímco Marilla by vyletěla z kůže," doplnila ho a oba se zasmáli.
„Takže to zůstane mezi námi, jo?" dodala mírně nejistá. Byla teprve chvíli pryč z domova a nechtěla, aby toho Marilla nebo Matthew litovali.
„Jasný." Přikývl Jerry a zastavil na parkovišti před budovou, kde se nacházely koleje. Anne si odepnula pás a natáhla k Jerrymu pěst. Navzájem si ťukli, což pro ně už bylo rutinou.
„Děkuju za odvoz, máš to u mě," řekla a otevřela dveře.
„Já vím, však já si to někdy vyberu," zazubil se a ještě jí mávl na rozloučenou. Anne za sebou zavřela a ještě sledovala, jak Jerry odjíždí. Otočila se a rozešla po dlážděné cestičce k hlavnímu vchodu. Chodby koleje byly tiché a pohlcené tmou. Anne by nejradši všude rozsvítila, protože její živá představivost ji nutila v každém koutě vidět stín. Zůstala ale klidná a posvítila si na cestu svým mobilem. Vyběhla do druhého patra a rychle zapadla do svého pokoje. Sdílela ho s Ruby, s její další kamarádkou. Ačkoliv Diana byla její nejlepší kamarádka, oběma bylo jasné, že brunetka touží bydlet s Charliem. Což se i stalo. Přejela pohledem jejich pokoj. Anne se už stihla zabydlet. Zdi na její straně pokoje byly polepeny výkresy, co nakreslila, a mezi nimi byly vloženy fotky, kde byla s nejdůležitějšími lidmi jejího života. Člověk tam mohl najít rodinné fotky s Matthewem, Marillou a Michaelem. Několik fotografií zdobil obličej Anne s Dianou, sem tam i s Charliem, Ruby a jejich dalšími kamarády. Na nočním stolku se tkvěly čerstvé květiny a vedle nich zarámovaná koláž z podobných fotek, co byly na zdi. A přímo uprostřed byl snímek, kde Anne slavila první narozeniny a seděla v náruči svých rodičů. Nebyl den, kdy si na ně nevzpomněla. Moc jí chyběli. S malým úsměvem přejela prsty po fotce. Třeba někdy jí tam přibude i fotka s její spřízněnou duší. Unaveně si sedla na postel a podívala se na tu vedlejší, kde bude spávat Ruby. Její strana byla ještě neobydlená, měla se začít stěhovat až zítra. Takže Anne musela přežít ještě jednu noc o samotě. Opřela se zády o zeď a vydechla. Najednou ji něco zašimralo na hřbetu ruky.

Billy táhl na mol opilého Gilberta po chodbě. Jednu jeho ruku měl přehozenou přes rameno, kterou pro jistotu držel, aby zůstala na místě. Druhou rukou ho objímal kolem pasu, aby vůbec zvládli udržet rovnováhu. Což se zrovna nedařilo, neboť Gilbert nebyl jediný, kdo byl opilý.
„Pomaleji," zamumlal Gilbert, přestože šli naprosto šnečím tempem.
„Buď rád, že tě vůbec někdo táhne domů. Taky jsem tě mohl nechat spát na lavičce před hospodou," odvětil Billy, ale zastavil chůzi úplně, neboť se před nimi tyčily nejprudší schody v budově.
„Tak tohle je výzva," zamumlal a uchopil Gilberta ještě pevněji.
„Víš, že jsi straně maličký, Billy?" začal se smát Gilbert, když vstoupili na první schod a tím se jejich rovnováha automaticky vytratila a oba zavrávovali zpátky na rovinu.
„Jsem jen o pár centimetrů menší a teď se musíš soustředit, nebo se zabijeme."

Gilbertovi přišlo všechno strašně vtipné, ale svého kamaráda poslechl. Zabít se rozhodně nechtěl. Za nesmyslného rozhovoru, které prolínalo i občasné a neúmyslné flirtování nebo spíše popichování, právě z Gilbertovi strany, se dostali do jejich pokoje. Billy ho doslova hodil na postel, protože už ho sám nezvládal udržet.
„Sundej si boty," poručil mu Billy, ale Gilbert jen něco zamumlal a chtěl se přikrýt peřinou.
„Ty vole! Sundej si ty boty!" zvýšil tentokrát hlas.
„Všechny čtyři?" zeptal se Gil, když pohlédl na své nohy. Billy si povzdechl a sám mu ty boty sundal. Už teď na svém kamarádovi viděl, že zítra bude všeho litovat. Především, až si uvědomí, jednu podstatnou věc.
„Podej mi fixu prosím," promluvil zničeho nic, až to Billyho zaskočilo, ale neprotestoval. Z nočního stolku mu do ruky vložil fixu a viděl, jak Gilbert něco čmárána svou ruku.

Annezírala na svou ruku, jak se jí tam začínají ukazovat slova, ze kterých se nakonec vyklubala věta. Písmenka byla místy rozházená.
„Nemáš mapu? Protože jsem se ztratil v tvých očích." Anne se nahlas rozesmála a byla ráda, že je v místnosti sama. Natáhla se pro fix a odepsala. Cítila vzrušení a radost. Byla to první slova, co si ona a její spřízněná duše věnovala.
„Vždyť jsi mé oči nikdy neviděl." Na odpověď nemusela dlouho čekat.
„Určitě bych se v nich i tak ztratil." Anne se začala usmívat od ucha k uchu. Její srdce začalo bít jako splašené. Přemýšlela, co dalšího by mu mohla napsat, stále zachycená v pavučině překvapení. On byl ale rychlejší.
„Mám rád mrkev." Tahle informace ji vykolejila. Proč jí to píše? A proč zrovna tenhle oranžový kus zeleniny? Jako by se na ni svět zlobil a rozhodl se ji potrestat tím, že ji celý večer bude pronásledovat vzpomínkami z dětství. Naštvaně načmárala velkými písmeny: „JÁ NE!" Na odpověď nemusela dlouho čekat.
„Proč?" A za tím se objevoval další otazník a další. Anne protočila očima a snažila se uklidnit. Zavřela oči a počítala do deseti. Když znovu otevřela oči, rozhodla se mu odpovědět.
„Na tom nezáleží."
„Mně jo. Jsi moje spřízněná duše." Přečetla si ty dvě věty, ale jakoby je nevnímala. Pořád v ní přebýval vztek, proto místo toho, aby si uvědomila, že se jí snaží pomoct, na něj zaútočila dalšími slovy.
„Stejně jsi se mnou doteď nemluvil." Kdyby mohla promluvit nahlas, určitě by si dala záležet na dávce jízlivosti.
„Bál jsem se." Tato tři slova na ni zapůsobila jako kouzlem. Její napjaté ramena poklesla a rysy v tváři povolily. Uvědomila si, že se taky bála. Den, kdy se jí u srdce objevilo tetování, které ji spojovalo s její spřízněnou duší, byl jeden z nejšťastnějších. Ale její odvaha byla rychle pryč,  a proto prakticky tři měsíce ignorovala, že nějaké tetování má.
„Je to v pořádku. Promiň, taky jsem se bála." Konečně napsala a všimla si, že se už blíží k horní části paže. Na moment mezi nimi došlo k tiché pauze. Anne se bála, že se naštval, ale brzy ji vyvedl z omylu. Neubránila se zasmání, když k ní přišla jeho myšlenka. 

„Přemýšlela jsi někdy o tom,proč se malíčku říká malíček? Nebo jsem jediný?"Zakroutila nad ním hlavou.
„Jsi něco pil? Nebo tohle jsou tvoje normální myšlenky?"
„Jenom trošku." Představovala si, jak v reálu by ukazoval škvíru mezi dvěma prsty na náznak, jak málo pil.  Ale ve skutečnosti toho měl určitě více popitý. A Anne se musela smát.
„Dobře, měl bys jít spát. Můžeme si napsat zítra." Nechtělo se jí s ním loučit, ale věděla,že teď už ani jeden nebude mít strach.
„Nejprve mi řekni tvoje jméno." Anne zaváhala. Ale pak si řekla, že proč ne, a úhledně napsala své jméno na ukazováček. Místo jeho jména jí přišla stejná otázka.
„Jak se jmenuješ?" Zmateně nakrčila obočí. To si toho nevšiml? Rozhodla se to napsat velkými písmeny a na rameno, aby si toho tedy všiml. Co přišlo ale potom, ji už vytáčelo.
„Neignoruj mě!" O co mu šlo?! Otráveně začala psát.
„Moje jméno je ANNE!"
„Tvoje jméno je co?"
„Jmenuju se, sakra, Anne!" Po jeho odepsání jí to všechno došlo.
„Rád tě poznávám, sakra. Já jsem Gilbert." Anne viděla všechna slova, jen ne jeho jméno. Tam, kde mělo stát, byla vidět jen čistá kůže. Asi ještě neměli znát totožnost toho druhého.
„Asi ještě není pravý čas na seznamování."
„Tak já ti budu říkat moje princezna. A ty mi můžeš říkat třeba můj rytíř na bílém koni."
„Tak hleti rozhodně nebudu říkat. Navíc je to moc dlouhý a nepraktický." Dokázala si představit, že je zklamaný, že není pro ni rytířem. Alespoň v jeho momentálním stavu.
„Proč ne? Jsem odvážný. Mám krásný kudrliny. Zabiju všechny draky, které by tě chtěly unést, moje princezno!" Usmívala se nad jeho přezdívkou pro ni.To ale neznamenalo, že on to bude mít tak lehké.
„Takže jsi *květák." Použila narážku na jeho vlasy. Proč by jen její vlasy měly dostávat přirovnání k zelenině?
„Takovou přezdívku jsem sice nečekal, ale budiž. Krásné sny, moje princezno." Usmála se.
„Krásné sny tobě, květáku." 

-_______________________________________________________________________________

*Cauliflower

Já říkala, že teď to bude dříve, než po roce. Jsme se dneska rozhodly, že vám napíšeme další kapitolu. Nebo spíše  z větší části přeložíme. Tohle bylo napsané v angličtině a v angličtině byl i ten rozhovor dokonalý :D Cauliflower zní tak roztomile, kdežto Květák:D 

No doufáme, že se vám kapitola líbí, budeme rády za jakoukoliv reakci, ať už to bude hvězdička, komentář, nebo i sdíleni s přáteli :) ♥

S pozdravem

Clary & Viky