V zajetí čaroděje [Malec]

12.

-,,Mám to!" Luskl jsem na svůj nápad. ... ,,Dorotheo? Ahoj, zlatíčko!" Zavolal jsem ji ihned, ano. ,,Tak co potřebuješ, Magnusi?" Zeptala se. ,,Pomoc... s čaroději a upíry." ... ,,Potřebuji, abys zdržela Lorenza než přijde na schůzi k upírům. ,,No, pokusit bych se o to mohla." Usmála se. ... ,,Magnus Bane." Usmála se Camille ... ,,Jistě jsi slyšela o útoku na institut... a o oné válce, která se sem hrne, že?" ... ,,Lovci stínů prý unesli Ragnora - jak sami psali v dopise - ale nepřijde ti to divné?" ... ,,Magnusi, konečně budeme mít svobodu, kterou si právem zasloužíme." řekla s klidem i nenávistí v hlase. ... ,,Mám pro tebe dar. Následuj mne." ... Dovedla mne někam do přízemí, kde byl v řetězech na židli Alexander. ... ,,Můžeš jej pustit." Usmál jsem se a pokračoval. ,,Mám ho ve své moci. Nic neprovede a nikomu neublíží." ... ,,Jsme tu, abychom tě přesvědčili o tom, že ta válka není nutná hned." ... ,,Dáte mi zpět, co mi patří." Uculila se na Alexandera, který kývl. ,,Souhlasím." ... ,,Je perfektní... možná později při boji... ochutnám." ... ,,Co tě to napadlo jít do Hotelu Dumort?!" Začal jsem mluvit na Alexandera.-

-Alexander-

Na Magnusovo tváři bylo vidět znepokojení a strach. Bál se o mne? Proč? ,,Myslíš, že se mi chtělo čekat? Magnusi musel jsem něco dělat! Ty si se měl postarat o čaroděje a místo toho-" To mě již přerušil vyzvednutím jeho ruky. ,,Místo toho jsem ti právě zachránil život, jinak by si byl nejspíš potravou pro upíry i přes zákaz, který mají. O čaroděje je postaráno, to se neboj a když je nyní Camille na naší straně, dá se říci, tak se tě zeptám. Co jste ji vzali?" Hleděl mi do očí, jakoby v nich hledal odpovědi. Já pohledem uhnul, olízl si své suché rty a vydechl. ,,Její šperk na kterém ji tolik záleží ani nevím proč." Magnus vypadal zaraženě. Jeho pohled klesl k zemi a rozešel se pryč. Chvíli jej pozoruji a poté se vydám za ním. 

Kupodivu mi zmizel ve druhé ulici, kterou jsme společně měli projít. Nechápu, co to do něj vjelo, ale jediné, co mi zbylo bylo jít zpět do institutu a zjistit, co se přesně stalo. Stojím nyní před náhradním institutem - tedy obchodem se zdravím jídlem, do kterého vstupuji, výtahem jedu dolů a hned se ke mě sesune celá rodina a vede mne pryč. Nemám tušení, co se děje, ale mám nemilí pocit, že je to průšvih.

,,Alexandře Giddeone Lightwoode! Co sis myslel, že na to nepřijdeme?" Byli jsme v hlavní kanceláři mé matky, kde byla celá rodina, včetně rodičů. ,,Na co?" Svážu ruce na hrudi. ,,Já nechápu o čem je řeč." Uculím se, aby to nevypadalo nápadně. ,,Ale Alecu!" řekla matka. Izi a Jace stáli o kus dál a podle jejich pohledů, moc dobře věděli o co jde. ,,Vždyť nám můžeš říct, že chodíš ven kvůli dívce!" To jsem se trochu pozastavil a zamrkal překvapeně. Můj pohled zamířil k mému Parabatai s tázavým pohleden. On pouze pokrčil  rameny. Fajn, takže improvizace. ,,No... jo... Omlouvám se, já nechci zatím nic takového řešit, matko, já bych rád teď šel v klidu pracovat.. Jaci, půjdeš se mnou, že jo?" Chytnu ho za paži a jdeme ven.

Zavřu za námi dveře. ,,Holkou? Jaci, co tě to popadlo?!" Zamračil jsem se na něj. ,,A co jsem měl říct? Kdybych řekl, že chodíš ven za čarodějem, za nepřítelem, za kterého ho mají rodiče, byl bys v háji. Řekl jsem to, co jsem říci musel!" Panebože tahle bublina praskne brzy pokud se stále bude nafukovat. ,,Jaci, já jsem na kluky!" ,,Ale ty si jim to říct nechtěl. Pokud chceš, abych jim to řekl, prosím, udělám to, ale pak na mě nekřič, jasný? Snažím se jen pomoci a dát tobě a Magnusovi čas." Vydechnu. ,,V první řadě musíme s Izi zjistit, kdo byl v tvé kanceláři a kdo odeslal onen dopis..." Všechno se to překrucuje, život ve lžích, které šířím o sobě. Takhle mi rodiče věřit nebudou. ,,Alecu, Jaci, mám to!" Vyhrkla sestra, která odešla také z kanceláře a vedla nás k sobě do laboratoře.

Na to, že je to dívka, zde má vetší nepořádek než jsem čekal, ovšem hádám, že to není pouze její bordel. ,,Zjistila si, kdo to je?" Svázal ruce na hrudi Jace. ,,Dalo by se říct, že ano, ale i tak je záznam dosti poničený, takže to nejde tak dobře poznat." Několika kliky na klávesnici otevřela okno se záznamem a my se mohli podívat, kdo poslal onen dopis. Pořád ale přemýšlím, jakým způsobem by jsme mohli sebrat šperk pro Camile tak, aby si toho Spolek nevšiml.

,,Tady, zastav to." řekl Jace, ukázal na obrazovku. "Přibliž to. ještě..." Společně jsme se přiblížili k obrazovce a snažili se rozeznat tvář osoby. ,,Toho neznám, kdo je to?" ,,Mm.. počkej najdu." Izzy zanalizovala obličej a našla informace. "Jo tady. Sebastian Verlac... Je z Pařížského institutu." řekla a podívala se na nás. ,,Ale jaký měl k tomu důvod?" Nechápala. ,,To hned zjistíme." Pověděl jsem a rozešel se ho hledat. Vůbec se mi takové chování nelíbí a i když nejsem ten, který by tu měl velet, tak i přes to bych přes celý institut křikl a nařídil, že my bojovat nebudeme.

Našel jsem ho v hlavní místnosti u mapy na které něco dělal. Jace byl ihned za mnou a snažil se mě zastavit, proto mne také chytil za paži. ,,Alecu!" začal mluvit, já si olízl rty, protočil oči a pohlédl na něj. Zase mi bude dávat kázání? ,,Hlavně se neprozraď." Pozvednu obočí. Čekal jsem něco trochu jiného, ale tohle mi stačí. Jsem si jist, že naráží na Magnuse. 

Sebastian se na nás podíval a narovnal se. ,,Můžeš nám to vysvětlit?" Položil jsem ruce na stůl a hleděl mu do očí, jako kdybych v nich hledal odpovědi. ,,Vysvětlit... co?" Svraštil obočí. ,,Byl si v Jacovo pracovně, ukradl jsi dopis z jeho stolu a poslal ho čarodějům!" Zaťal jsem zuby. Měl jsem chuť mu jednu vrazit, ale proč? Chci rovná práva pro všechny a chci žít v míru nebo je v tom ještě něco? Sebastian si olízl rty a vyčistil si hrdlo. "Tohle..." Podíval se kolem jakoby se něčeho bál. "Takhle... Sám... si z toho nic nepamatuju. Jediné, co vím je to, že jsem v tu noc byl venku na lovu a najednou tma. Nechápu, co se stalo, ale když jsem se probral byl jsem u sebe v posteli. Pak si pamatuju jen... nějakou větu... něco jako... latinsky... Et liberabit...nos... myslím." Hleděl na nás a já vydechl. "Ona nás osvobodí." přeložil jsem a podíval se na Jace. ,,Pokud si nic nepamatuje, tak to nemohl být nikdo z institutu... Možná v tom jede víc lidí, možná i nějaký čaroděj." Zamyslel jsem se a projel rukou svými vlasy, které jsem stiskl. 

Něco je tu špatně, začíná to být zamotaný. Musím na to přijít, jinak bude válka.

___________________________

Uuh. Tak tady je další kapitola uwu. Je sice kratší, ale snad nevadí 🖤 Je moc práce a já se snažím držet krok a přemýšlet nad různými verzemi mých příběhů a škola taky dává zabrat.😅

Takže se uvidíme zase za nějakou dobu - z pohledu Magnuse - a mějte se! 👋👋

🖤Akemi🖤

Omlouvám se za pravopis 🏵