V zajetí čaroděje [Malec]

11.

-"Zjistil si něco?" ...,,Tohle poslal někdo ze Spolku čarodějům." Vytáhnu dopis. ,,Píše se tu o začátku války a jejím vyhlášení a že jsme zajali Ragnora Fella," ... ,,Jo to jsem psal já." Vydechl a zahleděl se mi do očí. ,,Ale nehodlal jsem to poslat, Alecu!" ... ,,Ne, řekni, že s nimi nespolupracuješ!" ... ,,Pomůže nám zjistit, kdo za tím stojí!" ... ,,Musím se vrátit do trosek institutu. Je aspoň naděje, že něco najdu." ,,Zjistil si něco od Ragnora?" Zeptám se. ,,Napadli ho lovci." ... ,,Také říkal, že se mu motala hlava, takže z nějakého... plynu nebo nějaké látky, kterou nejspíš bez vašeho vědomí používá Spolek." ... ,,Někoho, kdo se dokázal dostat do tvé kanceláře a někoho, kdo tebe dokáže obejít velmi snadno." ... ,,Nabourala jsem se před pár hodinami do kamerového systému v institutu, abych zjistila, co se přesně stalo a tohle jsem našla." Pustila záznam z Jaceovi kanceláře, který byl poškozený. ,,Chybí tam hodina záznamu." ... ,,Jak tedy poznáme, kdo to mohl udělat, drahoušku?" Zeptal se Magnus. ,,Nemůžeme, ale můžu zkusit tu hodinu vrátit zpět. Jen potřebuji čas." ... ,,Magnusi!" Podívám se mu do očí. ,,Pořád jsi nejvyšší čaroděj Brooklynský. Pořád máš na to, abys je přesvědčil. Pořád tě z této funkce neodvolali. Ty to dokážeš! Dokážeš jim domluvit, protože si dokázal... Protože si dokázal a přesvědčil mě, že postavení není důležité, abys něco dokázal." ... Procházím kolem hotelu Dumort. Není to nejlepší nápad, ale potřebuji se dostat dovnitř. ... ,,Co tu děláš, Lovče?" ... ,,Já nenávidím lháře." Zasyčel a skočil po mě.-

-Magnus-

Jakmile opustil Alexander místnost po tomto rozhovoru, usmíval jsem se. Věřil mi a já se cítil, jako kdybych právě zachránil tucet malých dětí z hořícího domu. Byl to příjemný pocit slyšet od Lovce něco takového.

Už nějakou dobu chodím doma tam a sem a přemýšlím jak je zdržet natolik, aby drahá Isabella stihla odhalit totožnost našeho posla. ,,Mám to!" Luskl jsem na svůj nápad. Ale budu potřebovat menší ženskou pomoc, ženskou pomoc, která mne nezradí. ,,Dorotheo? Ahoj, zlatíčko!" Zavolal jsem ji ihned, ano. ,,Tak co potřebuješ, Magnusi?" Zeptala se. ,,Pomoc... s čaroději a upíry." Usmál jsem se. ,,Mohla by si přijít co nejdříve rád bych-" nestačil jsem ani domluvit a dveře se otevřeli a v nich stála Dorothea Rollins.

Dorothea "Dot" Rollins měla obchod v Salemu v 90. letech 20. století a stala se jedním z předmětů lovu čarodějnic v Salemu. Kolem časných dvacátých let se se mnou zapletla do menších... romantických... věcí, ale od té doby jsem jejím nejbližším přítelem a ona mou nejbližší přítelkyní! A ne již necítím nic takového jako lásku k ní.

,,Jak si se tu u všech čarodějů ocitla tak rychle?" Telefon jsem odložil a hleděl na ni. Ona jej zandala do kapsy od kabátu a promluvila: ,,Lorenzo." řekla ono jméno. ,,Nás připravuje na válku a já si s tebou o tom chtěla promluvit. Ovšem vidím, že ty s tím potřebuješ pomoci..." Usedla na gauč. ,,Tak co se děje? Pomohu, jak nejlépe umím." Usmála se. Oh, jak ta byla vždy ochotná! Usedl jsem k ní. ,,Potřebuji, abys zdržela Lorenza než přijde na schůzi k upírům. Já tam půjdu místo něj a pokusím se to nějak zdržet ze strany upírů." Vysvětlil jsem ji. Moc se na to netvářila. ,,No, pokusit bych se o to mohla." Usmála se. ,,Ale pochybuji, že to zvládnu na dlouhou dobu, budeš muset být rychlý." Usměji se a rozmáchnu ruce. ,,Jako bys mne neznala Dot..." Zvedl jsem se a šel se převléci. ,,Dám ti vědět, teď už jdi a připrav se." Zašel jsem do svého pokoje. Jen doufám, že to dopadne vše, jak si přeji já.

...

Po hodině jsem se dostal do hotelu Dumort a vcházím, samozřejmě jsem se ohlásil. ,,Camille!" Usměji se i když naše historie... je poněkud divoká.

,,Magnus Bane." Usmála se na mne, stoupla si a přešla blíže v jejích krvavě rudých šatech blíže, pro mne až moc. ,,Co tě sem přivádí?" Uculila se a poukázala na dalšího z upírů - Raphaela - aby ji přinesl její nápoj, tudíž krev. ,,Oh, Camille... určitě moc dobře víš co!" Usmál jsem se, obešel ji a poté se na ni otočil. ,,Jistě jsi slyšela o útoku na institut... a o oné válce, která se sem hrne, že?" Usadil jsem se a opřel se o ruku. ,,Samozřejmě, že ano.... Ten čaroděj, Lorenzo, mi to pověděl, že prý se máme přichystat" Upila z poháru. ,,A ba ne!" odpověděl jsem ji. ,,Ukázalo se, že je v tom... něco více zapeklitého. Lovci stínů prý unesli Ragnora - jak sami psali v dopise - ale nepřijde ti to divné?" Hleděl jsem na ni. ,,A i kdyby tak co? Magnusi, konečně budeme mít svobodu, kterou si právem zasloužíme." řekla s klidem i nenávistí v hlase. ,,Camille..." Přesedl jsem. ,,Oni ho neunesli, mluvil jsem s Ragnorem a prý použili něco, co ani Lovci využít bez povolení nesmějí." Byl jsem vážný. ,,Oh! když mluvíme o Lovcích... mám pro tebe dar. Následuj mne." Zvedla se a šla ze dveří. Dar? jaký dar? Zvedl jsem se s nechápavým výrazem a šel za ní.

Dovedla mne někam do přízemí, kde byl v řetězech na židli Alexander. Povzdechl jsem si a on se na mne podíval a lehce pokrčil rameny. Jak sladké! ,,Dnes šel okolo... Chtěl se mnou mluvit, ale chytil ho Raphael..." Podívala se na mladého upíra. ,,Můžeš jej pustit." Usmál jsem se a pokračoval. ,,Mám ho ve své moci. Nic neprovede a nikomu neublíží." Pokynu k němu rukou. Camille se usmála, prohlédla si mne od hlavy až k patě a kývla na své upíry, aby jej pustili. 

Alexander se po odvázání zvedl ze židle a přešel ke mne s děkovným pohledem. Usmál jsem se na něj. Je tak šarmantní, když je v nesnázích. ,,Takže nám pomůže v boji s Lovci?" Optala se Camille. ,,Ne, jsme tu, abychom tě přesvědčili o tom, že ta válka není nutná hned." Odpověděl jsem ji. ,,Paní Camille... My válku nechceme, alespoň já a moji přátelé ne, prosím pomozte nám ji zdržet." Pustil se do konverzace i můj milý Alexander.

Camille si jej prohlédla jako předtím mne a řekla: ,,Dobrá... ale dáte mi zpět, co mi patří." Uculila se na Alexandera, který kývl. Něco ji vzali? ,,Souhlasím." Pokynul hlavou Alexander a ona se usmála. ,,Výborně... Máte čas dva dny... poté už... budeme postupovat jak řekl Lorenzo." Přešla ke mě, dala mi ruku na rameno a obešla mě. ,,Je perfektní... možná později při boji... ochutnám." Zašeptala a odešla, mne s Alexandrem vyvedli ven. 

,,Co tě to napadlo jít do Hotelu Dumort?!" Začal jsem mluvit na Alexandera.

_____________

Jsem jakž takž zpět 🖤. Tedy alespoň s tímto dílem naší Funkce .^•^.

Tento měsíc jsem měla chaotický a snad už tak nebude, ale zde je tedy jedna část🖤! Nevím kdy přidám další, ale snad už to nějak srovnám 😅

Zatím!

🖤Akemi_Asuka🖤

Omlouvám se za pravopis🌻