Forever together - Our never ending story is over (Big Bad Boy 6) [CZ1DFF]

4. [If I stay]

Je to zvláštní. Stát v potemnělém domě a chodit s místnosti do místnosti,o kterých víte,že jste tu nedávno byli den co den. Miluju vůni našeho domu,miluju všechno,co s ním je spojeno. Ještě pár let zpátky jsme tu bydleli v podnájmu a pak se nám dostal do vlastnictví. S Niallem jsme byli oba hrozně nadšení,přáli jsme si mít vlastní dům,ale nemohli jsme si ho dovolit. A když byl tenhle dům na nás přepsaný,nepotřeboval tolik oprav,jen částečnou rekonstrukci a to se nám na něj líbilo ze všeho nejvíc.
         Tiše sedím na kraji postele a sleduju ho. Zjemna oddechuje a má mírně křečovitě zavřené oči.
Vypadá to nepohodlně,ale jemu to vždy vyhovovalo. Ani si nepamatuju,kdy jsem ho viděla takto spát.
Je to celá věčnost.
(...) "Harry?" přiletím do kuchyně,ze které se valí dým.
"Ahoj Nialle,dáš si palačinku?" otočí se ke mě Harry a začne kolem sebe mávat rukama ve vzduchu.
"Tak ty mi tu málem podpálíš kuchyň a ještě se zeptáš,jestli si nedám palačinku?!"
Dám si ruce vbok a zlostně se na něj podívám.
Harry se mi sem nastěhoval teprve nedávno,snad jen tři dny zpátky.
Vlastně jsem i rád,pomůže mi s dětma. Teď funguje jako chůva a jen tak mezi náma,děti ho zbožňují,což je fajn.
"Omlouvám se,Ni" zvedne jedno obočí a podívá se za sebe na spálenou palačinku,která spíš vypadá jako uhlí.
"Chtěl jsem dětem a tobě udělat dobrou snídani,ale asi jsem se trošku přecenil"
"To je v pohodě" mávnu nad tím rukou,odsunu od stolu židli a postavím se na ní přímo veprostřed kuchyně.
Nad hlavami nám šíleně křičí požární alarm,takže ho musím vypnout dřív,než dá automaticky vědět hasičům.
"Ni?" podívá se na mě přes pramen kudrnatých vlasů,jež mu sklouzl z čela do očí.
"Ano?" odvětím a slezu ze židle.
"Ty si byl dneska v noci u mě v pokoji?" zeptá se.
"Co bych tak prosím tě dělal?" začnu se smát.
Ovšem Harry se tváří vážně. Jeho rty neprokazují ani sebemenší náznak úsměvu a tváří se vyděšeně.
"Já nevím,ale.." vydechne a hledá v hlavě vhodná slova.
"Prostě,bylo to divný. Jako bych cítil něčí přítomnost v tom pokoji,víš. A zvláštní voňavku.."
"Ty,voňavko" zkřížím ruce na hrudi a podívám se na něj podezdřívavým pohledem.
"Jestli ty si tu neměl nad ránem nějakou návštěvu.."
"Nialle,co si o mě myslíš,bože?" podíví se Harry a pak se jemně ušklíbne.
"Netahám cizí lidi do domu,kde nejsem doma"
"Ještě že tak" poplácám ho po rameni a natáhnu se k úzkému obdélníkovému oknu u linky,které otevřu.
Nepříjemný kouř ze spálených palačinek se mi za tu chvilku snad vežral do všech otvorů v hlavě.
×
Zayn:
"Nepojedeme se odpoledne podívat za Niallem,Harrym a dětma?" zeptám se,když společně s Pezz zasedneme k snídani,kterou před chvílí sama přichystala.
Její tvář jí zahaluje jakýsi mráček. Vypadá smutně,naštvaně a nechápavě dohromady.
"Dobře" vydechne a sedne si naproti mě.
Zuri sedí v její sedačce mezi námi a snaží se trefovat lžičkou do pusinky.
Mile se na ní usměju.
"Ukaž,pusinko" zasměju se,když si celý obsah lžičky rozpatlá kolem pusy,a vezmu jí z ručičky lžičku.
"Táta ti pomůže,dobře?"
"Zayne?" promluví Perrie.
"Ano?" ochotně se k ní otočím a i jí věnuju upřímný úsměv,mezitím co dál krmím naší dceru.
"Dnes večer musím odletět" vydechne.
"Chápu" odvětím a projede mnou špatný pocit.
David.
"Do L.A?"
"Jo.."
Věděl jsem to. Jsem si jistý,že by Perrie neopustila mě nebo malou jen kvůli nějakému prachatému machrovi,který jí oslňuje tisíce mil od domova. Nikdy taková nebyla a to se mi na ní líbilo nejvíc.
Ale i tak žárlím..
"Zlobíš se?" zeptá se.
"Proč bych měl?" zasměju se.
"Plníš si svůj sen a to,že se kolem tebe motá nějakej machýrek,to musíš umět zvládnout sama. Nemůžu jet do L.A a zmlátit ho,i když by to asi byla nejlepší volba-"
"Zayne" okřikne mě. Vlastně na mě nekřičí,jen mě napomene.
"No,co?" pokrčím rameny.
"Vždyť je to pravda. A jestli tě to ujistí,zabalím mě a Zuri nějaké věci na víkend a pojedeme za Niallem,uděláme si pánskou jízdu s mrňatama"
Najednou se poprvé za celé ráno Perrie usměje.
Zvedne se a pomalu příjde ke mě. Sedne si mi na klín a obejme mě kolem krku.
"Zaynie,já jsem strašně ráda,že už je všechno jako předtím"
"Není to jako předtím" odvětím a vložím Zuri lžičku do ruky.
"Nic už nebude jako předtím,protože minulost se nemůže opakovat. A kdyby,tak se nezopakuje,protože tu chybí jedna osoba"
"Zayne-"
"Ne,Pezz" přeruším jí tím,že jí položím dlaň na rty.
"Neboj se,nebudu se tady zase litovat. Já vím,co jsem viděl,vím,co jsem slyšel a vím,že to všechno byla Sophie. A nebudu se už ohlížet do minulosti,protože je přítomnost a ona tu s námi pořád je. Sice ne fyzicky,ale je.."
Perrie se na mě nechápavě podívá,zvedne se a stoupne si kousek vedle.
Vypadá,jako by se mě štítila.
"Zaynie,já ti nevím.." vydechne a dá si ruce vbok.
"Jen mi zkus věřit,prosím"
×
Liam:
Před polednem mi zavolal Zayn,že i s malou pojede k Niallovi,u kterého je napakovaný Harry a mě,jako obvykle,zaúkoloval tím,že mám sem dostat i Louise.
Dan dnes odjela za svými rodiči a zřejmě tam zůstane celý víkend,takže se mi Zaynův plán celkem zamlouval.
(...) Stojím u postele a skládám si věci do malé cestovní tašky,když v tom najednou uslyším nějaký rachot dole v kuchyni.
Nejdřív mi prolítlo hlavou,že by to mohl být Loki,ale hned na to mi došlo,že si ho Dan brala sebou k rodičům.
Vylítnu z ložnice,cestou popadnu vázu z komody a běžím ke schodům.
Ale jakmile vběhnu do kuchyně.. Ticho.
Pravou ruku,ve které svírám vázu,mám bojově pokrčenou u tváře a když vidím,že se tu nic nestalo,nic se nerozbilo a nic nezmizelo,ruka mi povisne k tělu.
Tenhle dům byl původně nějaký starý statek ze sedmnáctého století,ale předtím,než jsme se sem přestěhovali společně s Danielle,prošel celkem třemi rekonstrukcemi.
Stojím v kuchyni,doumám nad tím,co jsem vlastně slyšel a na nic nepřícházím.
"Lee,prostě už jen blouzníš.." promluvím sám k sobě,otočím se a v tom něco spatřím na prvním schodě do patra.
Na schody jde krásně vidět ze dveří kuchyně,ve kterých stojím.
Dlaň,ve které držím vázu,zděšením povolí a rudá úzká váza se rozbije o dlažbu v kuchyni.
"Panebože.." polknu a upřeně se podívám na mladou brunetku stojící v mém domě na mých schodech.
Má na sobě purpurový propínací svetřík,který skvěle ladí s bílými krátkými šaty,na nichž se skví jedna purpurová růže vedle druhé.
Prsty na rukou má propletené a obě ruce svěšené u klína.
Na tvářích se jí rozprostírá ruměnec a mě poprvé za celou dobu,co na ní civím,dojde,kdo to je.
"Panebože!" vykřiknu a chytím se za hlavu.
Sophie se mile usměje a jako by se snažila na mě promluvit. Artikuluje,ale já za Boha neumím odezírat ze rtů.
Najednou se pohne,pomalu sejde ze schodu dolů a ještě pomaleji zamíří ke mě.
"Bože,ne!" vykřiknu,vběhnu hlouběji do kuchyně a přes jídelnu,která je propojená s kuchyní,vyběhnu na chodbu.
Popadnu z komody klíče,z věšáku bundu a se silným prásknutím se rozeběhnu k autu,které je zaparkováno před domem.
(...) Zběsile zvoním u Niallova domu. Ani nevím,jak jsem se sem tak rychle dostal v takovém amoku,který mnou stále cloumá.
"Lee?!" otevřou se dveře a v nich se objeví milý blonďatý Niall.
"Sophie" udýchaně řeknu a opřu se jednou rukou o futra dveří,zatímco druhou dlaní si přejíždím přes hruď,která se mi zvedá pod náporem vzduchu.
"Co?" udiveně se na mě podívá.
"U mě doma. Na schodech.. A rozbil jsem vázu. Dan jí dostala od babičky na Vánoce,ta mě zabije"
"Liame,co to kecáš?" překvapeně se ušklíbne a poklepe si na čelo.
"Vy se chováte-"
"Nialle,já jsem jí viděl,proboha!"