Forever together - Our never ending story is over (Big Bad Boy 6) [CZ1DFF]

11. [Larissa]

Unaveně sedím na schodech před domem Violet. I přes dveře slyším, že se vevnitř dobře baví.
Nejdřív to vůbec nevypadalo, že by společný oběd mohl vyjít dobře, ale nakonec vše dopadlo nejlíp jak mohlo.
(...) "Můžu si přisednout?" objeví se vedle mě Ian s krabičkou cigaret v ruce.
"Uhm.. Samozřejmě" překvapeně zareaguju nejrychleji, jak to jen dovedu.
"Dáš si?" otevře krabičku a nasměřuje jí ke mě.
"Ne, děkuju" hlesnu a mile se usměju.
Verandu ovládne ticho, během něhož Ian vytáhne cigaretu z krabičky, vloží si jí do úst a zapálí její konec.
Ve vteřině se kolem mě objeví oblak štiplavého dýmu z cigarety.
"Víš,docela dost jsem v posledních měsících přemýšlel.." najednou začne a já ani nedutám.
Vůbec nepoznávám Iana. Není to ten Ian, který ještě před hodinou seděl v jídelně u stolu a nic neříkal.
"O čem?" zeptám se zvědavě.
"Že je možná lepší, že je Sophie.. mrtvá" těžce vydechne.
V jeho hlase se objeví zjevná zranitelnost.
"Už jí nikdo nemůže ublížit" otočí se na mě.
Tak nějak mám pocit, že na mě tímhle útočí. Vlastně já jsem byl jediným strůjcem všech jejich strastí a problémů. Ale ona byla neskutečně silná a všechno to zvládala jako by nic. Miloval jsem jí za to. Miloval jsem jí celou. Od hlavy až k patě, se všemi nedokonalostmi, které mě připadali dokonalé, se všemi jejími náladami. Miloval jsem jí a stále budu.
"Hrozně mě mrzí, že jsem jí všechny ty moje blbosti nestačil vynahradit.." povzdechnu.
"Nialle," položí Ian dlaň na mé rameno.
"Sophie tě milovala. Byl jsi její první velká láska a odpustila ti všechno. Úplně všecičko. Byla šťastná, když sis jí vzal a když si se k otcovství postavil tak, jak si se postavil. Byla na tebe hrdá a milovala tě jako nikoho před tebou.."
Přistihnu se, že mám v očích slzy.
"Tak nějak mi něco říká, že bychom měli jít dál," pokračuje.
"Jak to myslíš?" podivím se.
"Přestat myslet na to, co se stalo. Sophie by si to nepřála. Stejně nic už nevrátíme zpátky.. Prostě nám nezbývá nic jiného, než jít dál a vzpomínat na ní jen v tom dobrém. A ty, máš dvě děti a..-"
"Kam tím míříš?" přeruším ho.
Ian vydechne: "Nikam, jen jsem chtěl říct, že děti budou potřebovat mámu"
"Ale oni už jednu mají" namítnu.
"Ano, vždycky bude jejich jedinou matkou Sophie, ale ona už tu není. A obzvlášť Ciara jednou bude potřebovat ženskou radu a tak vůbec, ženskou přítomnost v domě"
Ukřivděně se na něj podívám. Absolutně nevím, co si o tom myslet.
"Nečekal bych, že někdy něco podobného uslyším zrovna od tebe" hlesnu a na tváři se mi objeví jemný úšklebek.
"Spousta věcí mi došla, ještě jsem neztratil hlavu" jemně se zasměje.
"Ztratil jsem obě dvě ženy, které v mém životě znamenaly vším.. Jednu jsem se pokusil nahradit, Madison, a tu druhou.. Tu nenahradím, ale budu na ní vzpomínat, v tom nejlepším a rád"
×
Zayn:
"Kriste bože, Louisi!" okřiknu kamaráda do telefonu, zatímco nervozně chodím po obýváku sem a tam.
"Co na to řekne Niall? Myslí si, že se mi Sophie zjevila sama od sebe a ne, že je to podvrh pod tvým vedením!"
"Ježiš, klid, Zayi" ozve se na mě z telefonu.
"Já to Niallovi řeknu.. Teda, až o tom bude řeč. Nechci mu kazit radost, vzpomeň si, jak byl nadšenej, když si s ní mohl poklábosit"
"Prostě mu to řekneš a co nejrychleji" usoudím, teď už klidnějším hlasem.
"Kecal jsi mu, tak to teď musíš napravit"
"Ano, šéfe" ozve se.
"Musím jít, brknu pozdějc, okay? Zatím čus"
"Ahoj" rozloučím se s Louisem a položím telefon.
Právě včas. V obýváku se objeví Perrie.
"S kým si to volal?" podívá se na mě, zeptá se a projde obývákem do kuchyně, kam jí následuju.
"S Louisem.." odvětím.
"To, že se Sophie zjevila Niallovi nebyla náhoda. Je za tím vším Louis a ta jeho éterická deska"
Perrie se zasměje a otočí se ke mě: "Seanční deska"
"No, to je ono" ušklíbnu se.
"Zayne a je to potřeba řešit?" zeptá se mě.
V ruce drží vařečku a míchá něco ve velké zelené míse.
"Niall je šťastný, že Sophie viděl a už se necítí tolik provinile. Nechte ho při tom, já bych mu asi nic neříkala"
"Cože?" vyděšeně hvízdnu.
"Do tebe snad vjel ten Lucifer Louis nebo co! Mluvíš úplně jako on"
"Tak v tom případě na tom asi něco bude" odvětí.
"Ach jo" vydechnu.
"Slovo ženy je svaté, Amen"
Perrie se začne smát a vrazí mi do ruky onu zelenou misku, o které jsem se zmiňoval.
"A míchej, ať se mi to nezdrcne"
×
Niall:
Když se i s dětmi rozloučím s tátou,Violet,Ianem a Madison, obě děti naložím do auta a cestou domů zajedu do supermarketu.
(...) "Tati?" zatáhá mě za bundu Theo, když cupitá vedle mě a košíku.
"Co kdybysme dneska na večeži objednali pizzu? Šunkovouuu.. Prosiim!"
Začnu se smát, zastavím i s nákupním košíkem a spravím Ciaře čepici.
Ta sedí na sedátku v košíku a směje se na všechny kolem.
"Dobře, Theo, ať je po-"
"Pane, pane!" přeruší mě něčí jekot, který se přibližuje k mně.
Trhnu sebou a zpozoruju mladou ženu, která ke mě utíká s něčím v ruce.
"Tohle asi bude vaše" udýchaně mi podá černou koženkovou peněženku.
"Moc byste toho asi bez peněz nenakoupil"
Začnu si poklepávat na všechny kapsy, které mám a vážně, ta peněženka je moje.
"Ježiš, děkuju" podívám se na mile vypadající brunetku.
"Netuším, co bych dělal, kdyby jste jí nenašla. Můžu se zeptat, kde jste jí našla?"
Žena zhluboka vydechne, vypadá, jako by běhala maraton.
"Ležela vedle odpadkového koše u bankomatu, doufám, že vám v ní nic nechybí" zděsí se.
Začnu si prohledávat peněženku, zatímco Theo začne paní zabavovat.
"Vy jste z Londýna?" zeptá se jí.
"Theo," syknu.
"Běž se radši podívat po banánech"
Žena se zasměje a dřepne si k Theovi.
"Jsem a ty?"
"Jo, taky" odvětí synek a potěšeně se na mě podívá.
Kdyby to nebyl takovej prcek, usoudil bych z jeho pohledu, že s tou ženskou snad flirtuje.
"Já se omlouvám" hlesnu a zastrčím si peněženku do kapsy.
"Syn je trošku víc výřečný"
"V pořádku, mám takové děti ráda" zasměje se a zvedne se.
"Chtěl bych vám ještě jednou moc poděkovat za tu peněženku," pousměju se.
"Nechcete dneska přijít na večeři? Budeme mít pizzu!" najednou vypadne z Thea a mě to úplně vyrazí dech.
Než stačím ale cokoliv říct, nálezkyně mojí peněženky se usměje a řekne:
"Ráda bych, ale co na to řekne tvůj taťka?"
Hned na to se žena podívá na mě a já zase nevím, co říct.
"Ehm," odkašlu si.
"Tak jelikož mi tak nějak Theodor mluvil z duše.. Teda,ne že bych vás chtěl pozvat zrovna na dnešní večeři, která bude probíhat asi tak, že se budeme všichni tři poflakovat doma na gauči s pusama od sýru a kečupu.. Ale dlužím vám to"
Brunetka se rozesměje a dlouze se podívá na Ciaru, která si hraje s gumovými kroužky, které dostala od Violet.
"Myslím, že to poflakování se na gauči s upatlanýma pusama zní líp než pozvánka na nějakou nóbl večeři. Přece jsem jenom ta, která vám donesla vaší peněženku s celým obsahem a nechci z vás nějak nevědomky tahat peníze, to jsem si je rovnou mohla vzít"
Zhluboka se nadechnu a usměju se.
"Jsem Niall," napřáhnu k ní přátelsky ruku.
"Larissa"