Forever together - Our never ending story is over (Big Bad Boy 6) [CZ1DFF]

10. [Change your life]

"Ahoj tati" lehce se pousměju,když se předemnou a před Theem otevřou dveře domu.
"Ahoj Nialle" silně mě obejme a pak se ohne k Theovi.
"No nazdar,chlape! Kde máš ségru?"
"Usnula nám v autě," popostrčím Thea,aby udělal krok vpřed a vešel do domu jako první.
"Skočím pro ní, sice bude trošku protivná, ale co nadělám"
"Nialle.." vydechne táta, než se rozejdu k autu.
"Ano?" otočím se a podívám se jeho směrem.
Povzdychne.
"Je ti jasné, co tě dnes čeká? Bude to dost náročné. Hlavně pro tebe"
Mlčím.
Vlastně si nejsem až tak moc jistý, co přesně mě čeká. Docela se toho hrozím, ale nemůžu dál odkládat setkání se Sophiiným tátou.
"Zvládneme to" hlesnu, otočím se a rozejdu se k autu.
Když jsem skoro u auta, všimnu si, že Ciara sebou neklidně hází, a proto si rychle pospíším.
"Zlato," odpoutám jí ze sedačky a vezmu jí do náručí.
"No tak, už jsem tu"
Ciara plače možná až hystericky, nevím, co se děje.
"Pojď, půjdeme za dědou a za babičkou,ano? Už se na tebe moc těší"
Zaklapnu dveře auto, zamknu jej a pomalu se vydám přes trávník ke dveřím domu.
×
Zayn:
"Ahoj zlato, jsem doma!" zakřičím hned, jakmile se zjevím ve dveřích našeho domu.
"Ahoj" najednou se ze dveří obýváku vynoří Perrie se Zuri v náručí.
"Chyběl jsem vám?" obě políbím na čela a obejmu je.
Zuri něco žvatlá a zároveň okusuje kousek mrkve.
"Ani netušíš, jak moc jsem se těšila, až dojedeš"
Perrie položí svou hlavu na moje rameno a vydechne.
"Já se neskutečně těšil. A není to jen tím, že u Nialla to je jedna velká duchařina" vykulím oči na Zuri a vytrhnu jí manželce z náručí.
"Co?" trhne sebou Perrie a zadívá se na mě.
"Sophie mluvila v noci s Niallem" hlesnu a pohladím malou po hlavičce.
Zároveň si všimnu, že Perriiny rty se začnou jemně třást.
"Zlato?" ohnu se, pustím Zuri na zem a jakmile se malá začne batolit do obýváku, znovu se postavím a příjdu blíž k Pezz.
"Niall nebyl jediný, s kým Sophie mluvila" vyděšeně šeptne a podívá se na schody.
"Lásko, proč si mi to neřekla?" vykulím na ní oči a čekám vysvětlení.
"Bylo to včera, asi kolem půl osmé večer. Nechtěla jsem ti zbytečně psát nebo volat, když jsem věděla, kde jsi a že jsi s klukama. Prostě jsem vám nechtěla kazit tu vaší pánskou jízdu.."
"Kruci Pezz," chytnu jí za boky a přitáhnu si jí blíž k sobě.
"Ty víš, že ty mi nic zkazit nemůžeš. A když se jedná o tohle tak-"
"Tak by si hned dojel a bláznil, ale já chtěla, ať si s klukama užijete konec víkendu" přeruší mě.
"A nic se v podstatě nestalo. Koupala jsem malou a když jsem jí chtěla usušit, vzpomněla jsem si, že jsem dole nechala olejíček. Rozběhla jsem bezmyšlenkovitě pro něj, aniž by mi došlo, že jsem malou nechala samotnou na přebalovacím pultíku a když jsem se vrátila, stála tam Sophie a hlídala jí.."
Během toho, co Perrie povídá příhodu ze včerejška, nad každým jejím slovem se mi chce čím dál tím víc brečet.
"Já věděl, že tu Sophie je a hlídá nás.." zalijí se mi oči slzami.
"Zlato" šeptne Perrie a silně mě obejme.
"Byla to ta nejkrásnější věc, která se mi stala za poslední měsíce. Věděla jsem, že tu Sophie pro nás bude"
"Já taky" vydechnu a přitulím se k Pezz.
"Pojď, udělám ti tvoje oblíbené latté" usměje se na mě a táhne mě do obýváku.
×
Niall:
"Ahoj" pozdravím Madison, když zouvám sobě i Ciaře boty a klečím u toho v předsíni.
"Ahoj Nialle" hlesne Mad a čeká až se postavím, aby mě mohla obejmout.
"Jak to zvládáš?" zeptá se náhle.
"Dost s tím bojuju, ale kluci mi neskutečně pomáhají a Sophie.." najednou se zarazím.
Přece jí neřeknu, že jsem mluvil s duchem mojí manželky, to by mě měla za úplnýho debila.
"Tak nějak vím, že tu Sophie stále je a dohlíží na nás" doplním místo toho.
"Samozřejmě" políbí mě Mad na tvář a vezme do náruče Ciaru.
"Božíčku, ty jsi nádherná princezna"
"Nialle?" zaslechnu něčí volání a na to sebou trhnu.
"Ano?" jdu za hlasem až narazím v kuchyni na Violet.
"Ráda tě zase vidím, i děti" obejme mě a letmo mě políbí na obě tváře.
"Já tebe taky," maličko se usměju a podívám se do dveří, které vedou z kuchyně do malého obýváku.
"Co Ian?"
Violet sklopí zrak k zemi a vydechne.
"Umřely dvě ženy jeho života, už nemůžeme dovolit, aby umřel někdo další, koho má rád" odvětí.
Upřímně, nevím, co na to odpovědět. Tedy, jestli Violet mou odpověď vůbec čeká.
"Prosím, dohlídni na Ciaru, skočím se za Ianem podívat" vydechnu a už už chci vejít dveřmi do obýváku, načež mě zastaví Violet a zavrtí hlavou.
"Myslím, že teď ještě není vhodná doba. Počkej, až se s ním uvidí děti a až se najíme" pustí mou ruku, když už nadobro ví, že za ním nepůjdu.
"Můžu ti teda aspoň pomoct prostřít?" zeptám se a podívám se na kuchyňskou linku, kde je snad hora talířů a příborů.
"To budeš hodný"
(...) Během prostírání se mi v hlavě tvoří neskutečně děsivé dialogy, které by klidně mohli vzniknout u oběda.
Co když mě Ian obviní z toho, že můj nejlepší kamarád zabil jeho dceru? Nebo co když začne útočit na mě?
"Tati" vytrhne mě ze snění Theo, který mi tahá za nohavici.
"Copak?" odtrhnu pohled od úhledně poskládaných příborů a ohnu se k synkovi.
"Co je s dědou Ianem?" zeptá se mě.
"Chybí mu maminka, tak jako mě a vám" jednoduše odvětím.
Až moc jednoduše..
"Ale my nevypadáme jako děda" nenechá se odbít.
"Víš co? Popovídáme si o tom později, teď budeme jíst. Pojď, pomůžeš mě a babičce Violet s oběděm" vezmu Thea za ruku a vedu ho do kuchyně.
"S čím můžeme ještě pomoct?" zeptám se Violet, která se sklání nad mísou se šťouchanými brambory, ze kterých sálá pára.
"Myslím, že už můžeme vzít na stůl polévku. Na, Nialle" podá mi velkou porcelánovou mísu s polévkou a žufánkem.
"A ty maličký," podívá se potěšeně na Thea a vrazí mu do ruky vázu s květinami.
"Ty můžeš dát na stůl květiny, aby jsme se lépe cítili u toho.. napjatého oběda"
Už už mám na jazyku další námitku, ale nakonec bez řečí odejdu do jídelny i s mísou polévky.
"Theo, postav ty květiny sem na.."
Ještě ani nedořeknu větu a váza s květinami letí na zem, kde se roztříští na malé kousíčky o tvrdou zem.
"Theo, jsi v pořádku?" přížene se k němu Violet, která incident viděla.
"Violet, moc se omlouvám, koupím ti novou" vyskočí mi na čele hluboká vráska.
"S tím si nelam hlavu, byla to jen váza, hlavně, že se nikomu nic nestalo" odvětí a utře Theovi ručičky.
Asi pro jistotu, kdyby tam byl nějaký střep.
Ženu se pro lopatku a smetáček, když vtom se ve dveřích málem srazím s pohublým mužem, ve kterém poznávám Iana.
"Já to uklidím.." vydechne a pomalu se kolem mě protáhne ke stolu, u kterého stojí Violet s Theem.
Zaraženě zůstanu stát ve dveřích s pusou dokořán.
Absolutně bych Iana nepoznal, kdybych ho potkal jen tak někde na ulici.
Vypadá, že se dost trápí. Není se čemu divit, vypadal jsem podobně.
"Ukaž" zaslechnu Violet, která vytrhne lopatku i se smetáčkem z Ianových ruk.
"Doktor nám zakázal Iana pouštět k jakýmkoliv ostrým předmětům, prý abychom předešli jeho možným sklonům k sebevraždě" pošeptá Madison, která se zjeví vedle mě.
"Aha" vydechnu a podívám se na Violet,která se kolem nás prožene jako vítr.
"Jdeme tedy jíst?" vejde do jídelny i můj táta se Ciarou.
×
Liam:
Odjíždím z Niallova domu jako poslední. Teda ještě s Louisem. Slíbil jsem mu, že to tu uklidíme, než odjedeme, aby pak měl méně práce. Vždyť má na starost dvě děti, chtěl jsem mu to trošku ulehčit.
(...) "Mě by zajímalo, co teď budu dělat s tímhle" zamává Louis tou svou magickou deskou ve vzduchu, když ho ženu ze dveří domu.
Vytáhnu z kapsy náhradní klíče a zamknu.
"Co by.. Prostě to buď prodáš nebo vyhodíš" odvětím.
"Co? Vyhodit to?" podiví se Louis.
"Tohle je nebezpečná věc, víš, co by to mohlo napáchat škody?"
Zakoulím očima a zamířím k autu, které stojí u chodníku před domem.
"Prosímtě, řekni mi, kolik lidí se prohrabuje v kontejnerech a k tomu všemu umí s tou.. věcí. Prostě ti říkám, že bude nejlepší, když se toho zbavíš, už to nebude potřeba"
"Právě!" ozve se Louisův hlas za mými zády.
"Teď si představ, že se takhle deska dostane do ruk nějakýmu labilnímu bezdomovci a ten přihodí našemu světu zkázu.. Jak by se ti to líbilo,hm?"
"Fajn, tak to vyhazovat nebudeš. Buď to to prodáš sám, nebo ti pomůžu. A nebo to zakopeš na zahradě" odemknu auto a hodím naše věci do kufru.
"Nasedej, jedeme ještě k Malikovým, Zayn si u mě zapomněl bundu" 
Louis vypadá dost ublíženě. Já mu neublížil, ani zdaleka.
Prostě jsem jen řekl, ať se toho zbaví.
"Asi to prodám zpátky Magnusovi.." hlesne, když i já nastoupím do auta a nastartuju.
"Jo, tak to asi neprodáš" odvětím.
"Kdyby to Magnus chtěl, proč by to prodával? Myslím, že ten se toho chtěl taky zbavit, stejně jako to teď chceme my.."
"Ty!" zvýší hlas.
"Já neřekl, že se toho chci zbavit, určitě se to ještě bude hodit"
"Louis, prosímtě, už sklapni, já už té duchařiny mám dost za celý víkend" zesílím rádio a rozjedu se ulicí.
"Fajn, jen mě ještě nech pronést poslední slova" požádá mě.
"Ok, tak povídej.." nahnu se znovu k rádiu a protentokrát ho zase zeslabím.
"Víš, proč Harry našel ten svetr?" zeptá se.
"Kdybych to věděl, dávno na to odpovím.." odvětím.
"Já jsem vyvolal Sophiiného ducha"
"Co?" šlápnu na brzdu tak drsně, že se zatřese celé auto.
"V noci jsem se nudil, tak jsem šel na terasu a nějak se mi to povedlo.." vydechne.
"Louisi, ty jsi takový neskutečný pako, že se tomu chce těžko věřit. Počkej, až se dostaneš Niallovi do ruk!"