Forever together - Our never ending story is over (Big Bad Boy 6) [CZ1DFF]

1. [November 21]

Tenhle den si budu navždy pamatovat. Tak jako všichni,kteří znali Sophie..
Dnes uplynul od její smrti teprve pátý den a mě se zdá,že je to celá věčnost.
Je to šílené. Procházíte se domem,kde vidíte všechny věci,které měla ráda,v ložnici stále cítíte její parfém,jako by tu s vámi byla a v šatně visí její oblečení,které čeká jen na ní,na její návrat domů..
(...) "Zlato?" zaklepu na pootevřené dveře pokoje,ve kterém spí Theo.
Je něco kolem osmé ráno,v práci mi dali dovolenou a můj šéf mi řekl,že je nejdůležitější nebýt sám a hlavně - být se svými dětmi.
Poslechl jsem.
Dveře otevřu a vejdu do pokoje.
Theo leží na levém boku,v náručí svírá velkého béžového medvídka a dívá se na mě skleněnýma očkama.
"Broučku.." nepatrně se usměju a kleknu si k jeho posteli.
"Jakpak ses vyspinkal?"
"Nespal jsem.." vydechne.
Ani já,pomyslím si. Nejde normálně spát. I kdyby jste byli nejvíc ze všeho unavení,neusnete.
Jakmile zavřu oči,začne se mi před očima promítat ten den. 21.listopad..
"Víš co?" pohladím ho po čele.
"Donesu ti velký hrníček s kakaem,co říkáš?"
Theo přikývne a dál leží v posteli.
Když jsem na odchodu a už už chytám kliku dveří,abych za sebou mohl přivřít,zarazí mě Theova otázka:
"Tati? A myslíš,že nás měla maminka ráda?"
Zastavím se,otočím se k synovi a jemně pootevřu pusu údivem.
"Theo,ona nás milovala" špitnu.
Cítím,že se mi zase do očí valí slzy.
"A vím,že nás miluje a dívá se na nás z nebe. Tam je teď v bezpečí,už se jí nic nemůže stát.."
Theo se na mě poprvé za pár dnů usměje.
"Tati,že neodejdeš.." špitne.
"Zlato" příjdu znovu k posteli a políbím ho na čelo.
"Já tu budu navždy s váma,dobře? S tebou a s tvojí sestřičkou"
×
Harry:
Dlouho jsem s nikým z kluků nekomunikoval. Až teď.
Až když jsem se dozvěděl,co šíleného se stalo Sophie.
(...) Sedím u Evelyn a Rhyse doma a v dlaních svírám hrnek s kávou.
Ev se Rhysem sedí naproti mě. Všichni mlčíme.
"Zayn už je doma?" zeptám se.
Moje slova se tichem rozlehnou tak,že si připadám,jako bych křičel.
Takové neskutečné ticho tu panuje.
"Nechali si ho ještě v nemocnici,ne kvůli tomu,že by se jeho stav zhoršil,spíš kvůli tomu,že to psychicky nezvládá.." odpoví Rhys.
"Aha" vydechnu.
"A Perrie? Ta je jak na tom?" 
Ev se na mě podívá a pokrčí rameny.
"Včera jsem u nich zvonila a nechtěla mě pustit dovnitř.."
"Půjdu se za ní podívat" zvednu se,položím hrnek na stůl a pomalu se rozejdu ke dveřím.
"Harry,počkej" zvedne se Evelyn a příjde ke mě.
Zastavím se a čekám,co z ní vypadne.
"Prosímtě,dohlídni na ní,ať je v pohodě"
"Neboj se" vezmu sestru kolem ramen a krátce jí obejmu.
Pak seběhnu pár schodů do předsíně a přehodím si přes ramena bundu.
Ani ne za dvě minuty stojím před dveřmi,kde bydlí Perrie se Zaynem.
Lehce stlačím zvonek a čekám.
Slyším,že se v domě něco pohybuje,ale nikdo neotevírá.
"Perrie" zvýším hlas a zaklepu na dveře.
"To jsem já,Harry. Chci se jen ujistit,že jsi v pohodě"
Ticho.
Zámek klapne a dveře se pootevřou. Připadám si divně. Jak v nějakém hororu.
"Perrie?" otevřu dveře a nakouknu na chodbu.
Slyším televizi v obýváku,takže za sebou zavřu vchodové dveře a rozejdu se směrem za zvukem.
"Pezz?" znovu na malou blondýnku zavolám,když jí nenajdu v obýváku.
Instinktivně se vydám do kuchyně.
Perrie sedí za stolem,v náručí drží Zuri a kolíbá se.
Zezadu,dopředu,zezadu dopředu.. a takhle nespočetněkrát.
"Perrie" příjdu k ní a všimnu si,že má kruhy pod očima a zaslzené oči.
"Jak ti je?"
"Já ani nevím.." vydechne.
Je zvláštní slyšet po tak dlouhé její hlas. Změnil se. Je alespoň o polovinu tišší než kdysi.
Mluví hrozně potichu,skoro šeptá.
"Spala si?" zeptám se.
"Co myslíš.." pokračuje.
"Ani to nejde,pořád myslíš na to,jak se tomu dalo zabránit"
"Perrie,je pozdě" hlesnu.
"Už nemá cenu nad něčím takovým přemýšlet. Stalo se to a nikdo z nás to nevrátí zpátky.. Ten nahoře chtěl,aby měla Sophie takový osud a my s tím nic nezmůžeme. Musíme jít dál,jak ty,tak Zayn,Niall i děti. A já věřím,že se na nás Sophie dívá z nebe a pozoruje každý náš krok,který uděláme každou minutu našeho života. Vím,že se na nás bude dívat a rozhodně by si nepřála,aby jste ty nebo Zayn a i Niall byli z toho všeho tak mimo"
×
Liam/Danielle:
"Co myslíš,jak na nás bude reagovat?" zeptá se mě Dan,když vcházíme na pooperační oddělení,na kterém už pátým dnem leží Zayn.
"Doufej,že dobře.." hlesnu a stisknu její ruku,která je propletená tou mou.
"Stejně by mě zajímalo,proč zrovna Sophie" vydechne.
"Vždyť měla celý život před sebou.."
"Hold si to tak někdo přál" odvětím.
Oba příjdeme ke dveřím pokoje,na kterém leží Zayn.
Pomalu chytnu za kliku a otevřu je.
Pokojem se ozývá Zaynův dech,který je propletem tichým mumláním.
"Ahoj Zayne" oba s Dan pozdravíme.
Zayn k nám zvedne pohled a trošku se zamračí.
"Ahoj,Layi,co tu děláte?" zeptá se.
"Přijeli jsme se za tebou podívat.." lehne se usměje Dan a pak se podívá na mě.
Možná se mě chce pohledem zeptat,jestli udělala dobře.
"Přijeli jste se podívat na trosku,tak maximálně" najednou Zayn obrátí.
"Koukni se,no..?! Jsem vrah. Koukni"
"Zayne,uklidni se. Vrah nejsi,ani v nejmenším.."  zavrtím hlavou,pustím ruku Danielle a příjdu blíž k posteli.
"Ale jo" namítne.
"Vždyť jsem jí zabil,Sophie umřela v mým autě.."
"Sakra,Zayne" zvýším hlas.
"Nikoho si nezabil,tak se uklidni. Dáváš si vinu za něco,co si nedokázal ovlivnit. A pokud vím,policisté vyvrátili to,že to byla tvoje vina. Naproti vám jela dodávka,která neměla v tom šeru rozsvícené světla a jak si asi mohl jinak zareagovat? Strhl si řízení a nešlo to ubrzdit na kluzké vozovce.. Za nic nemůžeš,dělal si všechno,co se dalo"
Zayn mlčí. Že by si to konečně nechal vymluvit?
"Měl jsem Sophie rád.." promne si oči.
"Tak moc rád. Vždycky se o všechny tak hezky starala,pomáhala jim z problémů. Měla těžkej život,Niall jí tolikrát podvedl,ta její nevlastní máma jí taky dělala ze života peklo.. Možná je dobrý,že si jí vzali tam nahoru. Nikdo jí už nemůže ublížit. A to si holka,jako byla Sophie,nezaslouží. Aby jí pořád někdo ubližoval"
Dan si stoupne blíž ke mě a položí mi ruku na rameno.
Krátce se na ní podívám,pak od ní odvrátím hlavu zpět na Zayna,který se na mě upřeně podívá.
"Máš pravdu,Zayne" lehce se usměju.
"Budou si jí v nebi vážit,byla takovej náš anděl.."