|9|

535 18 6
                                    

Harry pov:
Sedíme dole a jsme potichu, jinak řečeno odposloucháváme, ale jen tak... decentně.

Když se už asi dvacet minut nic neděje, dáme se do řeči.

"Hej a ta holka, co tu teď je... to byla ona? Ta ona?" Zeptám se jako první.

"Jo to je TA ona." odpověděl blonďák ládující se kebabem. Zajmalo by mě, kde ho vzal.

"Ach Zayne, můžeš se chvíli soustředit na živé bytosti a ne ty, co ti rostou z tý tvojí tupý hlavy?" Zasmál se Louis.

"Říkal jsi něco vole?" Zeptá se Zayn a zmateně se na Louise koukne. Dokonce si pět sekund neupravoval vlasy. Že by jeho rekord?

"Ne... vůbec." odpoví dost sarkasticky Louis, na to, aby to poznal i Zayn.

"Tak to potom jo." Tak asi nepoznal.

"Hej kluci! Nezahrajem si Playstation?" Zeptal se Niall energicky.

Všichni přikývli až na Zayna, který dost jasně vysvětlil než odešel do svého pokoje, že: "No to vážně nezahraju."

Ani po hodině nás to neomrzelo, a proto jsme hrály stále dál.

Ginger pov:
Vzbudím se a uvidím vedle spícího Liama. Nechápu, jak jsem mu mohla dovolit spát semnou v posteli.

Už mi nejde znovu usnout a tak opatrně vylezu z pod jeho objetí, abych ho nedej bože ještě vzbudila. No to by mi ještě- whou whou, co na mě sakra dělá klučičí tričko?!
Aspoň, že mám na sobě spodní prádlo, jinak, jinak bych asi onomu člověku vypíchla oči.

Jelikož jsem uslyšela podivné zvuky, vycházející z mého břicha, usoudila jsem, že mám hlad. A proto byl jasný můj další čin.

Sešla jsem schody a chtěla se obloukem vyhnout obývací místnosti, ze které se ozývaly jakési skřeky? Doufám, že se tam neděje, to, co si myslím.

Rychlím krokem jsem tedy došla do kuchyně, kde jsem si vyndala suroviny na přípravu vaflí, protože jak jsem si všimla mají vaflovač.

Udělala jsem celkem dost vaflí, protože nikdy nevím, kdy na ně já nebo někdo jiný dostane chuť. No vidíte, jak jsem hodná? Už normálně myslím i na ostatní.

Nějak jsem si neuvědomila, že v obýváku nebudu sama a tak jsem si s vaflema vešla do obýváku, kde jsem si sedla na volné křeslo v rohu místnosti.

"Ale do prdele!" Vykřikla jsem když jsem si všimla třech kluků, které už jsem, tak nějak od pohledu znala. U toho jsem na sebe samozdřejmě musela vyklopit celý talíř s vaflemi.

"Takže ona si může udělat vafle a já se do kuchyně nemůžu ani přiblížit." Ozve se ten blonďatej ublíženě. Myslím Niall.

"Nialle, ono nejde o to, že bys nemohl do kuchyně, tam jde o ten fakt nedovolit ti ten kontakt s ledničkou." Odpoví mu někdo. Á tak to byl Niall.

Zatím, co já se to snažím dostat z Liamovo trička marmeládu, oni se tam furt hádají, jak malá děcka.

"Hej! ukážete mi někdo z vás, kde je koupelna?" Zeptám se, přičemž se na ně zamračím.
"J-jo jasně- koupelna." Ten Niall je první, kdo si všimne, že na něj mluvím a ti dva? Se stále hádají.
Zvedne se z pohovky a já ho následuju někam do patra.

"Dík." Poděkuju mu bez jediného pohledu a jdu do koupelny, kde se následně radši zamknu.

Svlíknu se a rychle vlezu do sprchového koutu.
Zapnu vodu. Ze začátku teče nepříjemně studená, ale pak se voda oteplí.
Rychle se opláchnu, abych mohla být už, co nejrychleji odsud. To víte není moc příjemné se sprchovat v domě plném kluků.

Když už jsi příjdu dost čistá, vylezu ze sprchy a kolem svého těla si omotávám ručník.
Hádejte, kdo se zapomněl zeptat na půjčení oblečení? Správně já.

Jakmile se už hodlá vyjít z koupelny, narazím do něčí hrudi, ale můj ruční stále tisknu pevně k tělu.

"No, ahoj kočičko." Ozve se zezhora a já se rychle odtáhnu. Cítím na sobě jeho pronikaví pohled.
"Můžeš mě laskavě..." Chtěla jsem kolem něj jen projít, ale jeho ruka na mém zápěstí mě přinutila se vrátit. Vší jeho silou mě přitiskne na zeď.

"Ošukat? Ou, no to bych moc rád zlatíčko." Poprvé k němu zvednu pohled a tím zjistím, že vlastně není vůbec ošklivý, ale jeho myšlení mi ho znechutí víc než dost.

"Ne nechci ošukat prase... a teď to bude možná malinko bolet," Kopnu černovlasého kolenem mezi nohy. No a on sebou doslova mrdne o zem. Už druhý člověk ty jo, jsem dobrá. "a zlatíčko, pokud na mě ještě někdy něco zkusíš... rozluč se, se svým ptákem." Šeptnu mu do ucha než rychle zmizím.

"Tak ty jsi mi sežral všechny moje vafle!" Vykřiknu hraně na blonďáka až všichni leknutím zapiští jako malinký holčičky. "Promiňte dámy za narušení vašeho čajového dýchánku, ale neměly byste někdo z vás volné tričko a kalhoty?" Poukážu tím na svůj outfit, který se skládá jen tak mimochodem z ručníku.

Ihned se zvedá ten s dlouhými vlasy a vede mě někam kudy jsem přišla. Jo počkat, to je ten, který to taky ode mě dostal.

"Hej já tě neukousnu... možná." Řeknu když jdem chodbou, jelikož mi příjde, že snad pomalu běží.

A víte, co on udělal? Ignoroval mě. Dobře to si vypije hošánek.

"Tak, tady máš triko a tady kraťasy, protože zrovna vysoká nejsi." Šeptne nejspíš v domnění, že jsem neslyšela ten konec.

"Já nejsem malá, to ty jsi vysoký." Řeknu nepříjemně a beru si od něj oblečení. Nesnáším lidi, co si dělají srandu z mé výšky, vlastně nesnáším všechny lidi, kterým příjde jediný detail na mě vtipný.

"Když myslíš." Mykne rameny a už je na odchodu.

"Jo a ještě Ty, máš v koupelně asi zmrveného kámoše, myslím. Jo a taky mu vyřiď ať zklidní hormony." Dořekla jsem se smíchem a on na mě nevěřícně koukl.

"Co jsi komu tak mohla udělat s těma tvýma mikroskopickýma ručičkama?" Zeptá se a opře se o rám dveří, přičemž si založí ruce na hrudi. Už zase si ze mě dělá prdel. No to si ze mě děláš prdel?

"Hele za prví nemám mikro-blablabla ručičky. Za druhý použila jsem spodní končetinu. Za třetí možná jsem ninja, nikdy nevíš. A za čtvrtý jdi už kurva pryč, jestli nevidíš chci se oblíct!" Dořeknu svůj monolog a doslova ho vyhodím nejspíš z jeho pokoje.

_______

Nejlepší je u toho poslouchat písničku: C'mon, C'mon XD Protože mi příjde, že mě dala do takového toho stavu nespavosti. I když bych jít spát vážně měla. No nic.

Asi Dobrou!

~Ann

𝙺𝚊𝚖𝚊𝚛𝚊́𝚍 𝚖𝚊𝚏𝚒𝚊́𝚗Kde žijí příběhy. Začni objevovat