𝙺𝚊𝚖𝚊𝚛𝚊́𝚍 𝚖𝚊𝚏𝚒𝚊́𝚗

|7|

Někdy se ptám, jestli se věci dějí z nějakého důvodu.

Co jí to proboha napadlo? Kolovalo mi hlavou.

Bez rozmyšlení jsem skočil do bazénu, v domění, že ještě není pozdě.

Jakmile jsem se už i s ní vynořil nad hladinu, co nejrychleji, a co nejvíc možno opatrně, jsem jí položil na kamínkovou cestičku před bazénem.

Už jsem zvládl i vylézt z bazénu, zatím, co ty tři tupci tam stále stály jak solný sloupy. Kdyby třeba hejbli tou prdelí a pomohli mi? Ne.

Sáhl jsem jí na zápěstí a pokusil se nahmatat její srdeční pulz. Byl tam! Sice malý, ale byl.

Nemohl jsem zavolat sanitku a náš soukromí doktor je na dovalené. Takže jsem musel začít kroky první pomoci sám. Doufám, že vím, co dělám.

Hlavu jsem jí trošku zaklonil a začal masáž srdce.
Ty tři tam furt stály jako slepice, co čekají na zrní a bůh ví co se jim honí hlavou.
"Tak dělejte něco kurva už!" Vykřikl jsem na ně už z jen z čisté zoufalosti. Slepice se rozeběhli do všech možných stran. Super, to jsem rovnou mohl říct ať odejdou.

Začal jsem stlačovat její hrudník ve stejných intervalech pořád dokola a dokola. Nezapoměl jsem u toho opakovat slova jako: "Notak šípková růženko probuď se." Nebo. "Kurva dělej!" A taky. "Musíš mi říct, kdo je ten Jackob, abych ho mohl vlastno ručně zabít, prosím!"

Tohle bych asi za normálních okolností nikdy neudělal, ale...  přidal jsem i rty a začal jí foukat do těla vzduch a u toho jsem jí nezapoměl zacpal nos.

Už jsem strácel naději, vážně, že jo, ale ona začala najednou kašlat. Nikdo by teď nemohl vyjádřit mojí radost. Rychle jsem ji obejmul. Vážně by mě zajmalo kam ty tři šli, ale to jsem teď nějak moc neřešil a radši jsem jí odnesl až do pokoje. Není těžká, takže to pro mě byla hračka.

***

Opatrně jsem jí položil, už převlíknutou do mého trička a sundal jsem jí, to co měla na sobě předtím. Nechal jsem jí na sobě jenom spodní prádlo. Ještě, aby nastydla.
   Taky jsem si ze skříně vytáhl nové oblečení a celý se šel převlíknout do koupelny. Taky zrovna nestojím o to něco chytit.

Převlíklí už jsem se vydal do obýváku.

Ginger pov:
Otevřela jsem oči a objevila se v rudé místnosti.
Ne, co tu dělám?

Najednou odněkud vyšel, v ruce bičík a já už věděla, co příjde. Blížil se ke mě až smrtelným tempem a já cítila, jak mi srdce v hrudi bije tak rychle, že se ještě divým, že z ní nevyskočilo.
"Pomněnko, neboj se, když budeš hodná holka nic se nestane," Začal slizky a furt se ke mě blížil. "nebo mi snad chceme trest?" Zašeptá těsně u mého ucha.

Nemohla jsem se hnout, moje nohy jakoby byly z betonu.
"Prosím." Po tvářích mi stékají slzy, u kterých se jen sladce usměje, protože on ví, on ví, že se ho bojím a to se mu líbí. Ne on to miluje.

Měla jsem na sobě jen spodní prádlo a moje blonďaté vlasy byly rozházené do všech možných stran.

Prstem mi sjel od hrudi až k břichu. Bylo mi to nepříjemné, ostatně každý jeho dotyk ve mě vyvolá nepříjemné brnění po celém těle.
Byl u mě tak blízko, že jsem mohla cítit všechno. A když říkám všechno, tak myslím vážně všechno.
"Nešahej kurva na mě!" Vyhrknu když mě chytí za prso.
Poslední, co ucítím, je jeho pěst na mé tváři.

Prudce jsem se nadechla a vyšvihla se do sedu. Seděla jsem na louce, na moc známé louce.

"Ach dceruško, koukej jak si dopadla," Uslyšela jsem za sebou hlas. "a ty se divíš, že jsem od vás odešel, taková laciná špinavá děvka se z tebe stala." Řekl v klidu.
Zase jsem se nemohla ani hnout, jako kdybych byla z kamene.
Celá dosavadní louka začala z ničeho nic hořet a já jsem jen seděla a seděla.
Najednou jsem se propadla a poslední, co jsem viděla, byl můj otec, zahalený plameny.

Seděla jsem v autě a vedle mě seděl někdo komu jsem neviděla do tváře. Chtěla jsem se otočit a kouknout se, kdo to je, ale auto prudce zatočilo a...

Probudil mě náraz.

____________

*PF *PF 🔫
Proč.jsem.byla.tak.moc.dramatická?
I když, kdo řekl, že pořád nejsem 😏
Jak se máte?
Daly jste si nějaké předsevzetí?

Lovuju Vás!

~Ann