Sedím na lehátku. Upravená, oškubaná jako kuře a už jen čekám až přijde Cinna. Kmitám nohama ve vzduchu a pobrukuju si, když v tom vejde Cinna.
"Ahoj Effie."zdraví mě se smutným úsměvem.
Kývnu na pozdrav. V ruce drží bílí vak s mým kostýmem.
"Nečekal jsem, že tě vylosují. Ale přesto nemusíme měnit kostými co jsme měli s Portií připravené."
"Uděláš ze mě uhlí? Stejně jako z Katniss a Peety minulý rok?"
"Ano, ale trošku jinak."pousměje se."Uděláme z vás dohořívající uhlí."Vytáhné černé šaty a zapne spínač. Světélkovat na způsob dohořívajícího uhlí. Vypadá to jako by samitné šaty byli z nějaké uhelné látky a Cinna je nechal takhke dohořet. Zírám na tu krásu s pootevřenou pusou.
"Cinno...jsou naprosto...úžasné."
"Zkusíš si je?"
Přikývnu a seskočím ze stolu. Cinna mi pomůže z tenké látky, kterou jsem měla do teď na sobě. A pak po mě nechá sklouznout tu nádhernou, černou, jemnou látku, která ke mě přilehne jako druhá kůže. Postaví mě před zrcadlo.
"Nebudu je zapínat. Ať nevibijeme baterie. Vypadáš dokonale Effie. Zavolám Flaviuse, Octavii a Venii aby ti přišli udělat make-up."Pohladí mě po rameni a vypaří se z místnosti. Zůstávám tam sama pouze se svým odrazen v zrcadle.
Škoda jen, že mám tyhle šaty na sobě zrovna teď. V tuhle chvíli. Při téhle příležitosti. Při Čtvrtohrách. Kde nejspíš zemřu. Za rok už možná ani nikdo nebude vědět kdo byla Effie Trinket-ová. Budou říkat Effie kdo?
Do místnosti vejdou tři postavy.
"Ach, Effie..."vydechne Octavie a hned se ke mě přižene, aby mě mohla obejmout.
"Vypadáš kouzelně."Vystřídá Flavius Octavii a taky mě obejme.
Venia nic neřekne a jen mě sevře v pevném objetí. Posadí mě na židli a pustí se do mého líčení. Zvýrazní mé rysy pro diváky co mě moc neznají aby mě poznali v aréně. Použijí kouřové stíny pro hrůzu vzbuzující efekt.
Když se podívám do zrcadla sama sobě naženu trochu strach. Modré, kočičí oči vyhlížejí zpoza dlouhých řas a hledají svou další oběť. Nebezpečné rudé rty a vy se bojíte, že bych z nich mohla každou chvíli vycenit tesáky a prokousnout vám hrdlo.
"Effie je čas jít."vejde dovnitř Cinna. Odtrhnu pohled od vlastního odrazu v zrcadle a otočím se na Cinnu. Přejdu k němu. Do ruky mi vtiskne malý spínač.
"Zapni to, až budeš chtít."
Přikývnu.
Daruje mi přátelský polibek na tvář.
"Budete úžasní."zašeptá. A poté odcházíme k vozu, kde už čeká Haymitch(V černém obleku), Katniss, Portia a Peeta.
Stoupám si vedle Haymitche a beru ho za ruku.
"Vypadáš úžasně princezno."Usměje se na mě.
"Děkuji."špitnu.
"Nastupte si. Za třicet vteřin to vypukne."pokyne Peeta k vozu.
"Seš zamilovaná, mladá a celá bez sebe."Pronese Katniss větu, kterou jsem řekla na jejich Turné vítězů.
S Haymitchovou pomocí se dostanu na vůz. Chytáme se za ruku a čekáme až se vůz prvního kraje dá do pohybu.
Vůz sebou trošku trhne a vyjíždíme. Svírám Haymitchovu ruku jak nejpevněji mohu. Bojím se, že spadnu. Haymitch do mě trošku drkne. Podívám se na něj. Naznačí ať se usmívám a pak se otočí a začne mávat na přihlížející kapitolany. Začnu napodobovat jehi chování a úplně zapomenu na spínač od Cinny. Vzpomínám si na něj před náměstím. Mačkám spínač a naše obleky se 'rozžhavý'. Najednou se na nás strhává veškerá pozornost. Sklízíme obdiv ze všech stran. Dokince odněkud slyším jak skandují naše jména.
Vůz se nachvilku zastavuje a všichni utichnou aby Snow mohl mluvit.
"Vzdávám hold vaší odvaze a sebeobětování."Najednou se jeho hadí oči zabodnou přímo do mě. Jakoby měl pomyslnou dýku a vrážel mi jí do hrudi. Pořád a opakovaně.
Vjíždíme do Výcvikového centra, kde už na nás všichni čekají. Přejedu si rukou po hrudi jestli mě opravdu nebodal.
To je přece hloupost Effie!Okřiknu se.
Pravda jak by mohl.
Jedeme výtahem do našeho patra. Jdu se převléct a smýt ze sebe to líčení a pak jdu na večeři.
"Byli jste úžasní."chválí nás Lakie(Moje náhradnice!).
Nic neříkám a jen dál jím svou večeři. Všichni se podle všeho dobře baví. Až na mě. Asi jsem se prostě ještě nesmířila s jistou smrtí.
Po večeři se koukáme na shrnutí přehlídky a pak si jdu lehnout. Už zase. Ještě než za sebou zavřu dveře slzy se mi začnou kutálet z očí. Lehám si s brekem do postele a choulím se pod pokrývku. Někdo jemně zaklepe na dveře.
"Pojď dál."řeknu. Vím, že je to Haymitch. Kdo jiný by to mohl být. Vejde do pokoje a lehne si vedle mě na postel.
"Pojď ke mě."zašeptá.
Přisunu se k němu. Políbí mě na čelo."Neplakej princezno. Slibuju, že všechno bude v pořádku."
"Miluju tě Haymitchi."zašeptám.
"Já tebe taky."
Obejme mě. Začne pobrukovat nějakou ukolébavku pro děti a já pomalu odplouvám do říše snů.
