°•.Monsters Fear too.•°

6

...

9:30-Stál jsem na střeše USJ a čekal jsem kdy mi Shigaraki dá příkaz abych přenesl ostatní záporáky dovnitř.

Necítil jsem se nijak nervózně.
Neměl jsme strach.
Jen výčitky proháněly mé svědomí...
Nebyl jsem si jistý ohledně plánu co vymyslel Dabi, a už vůbec jsem nechtěl přemýšlet nad tím co se stane když ten plán selže.

Na sucho jsem polkl a z dálky jsem slyšel jak přijíždí autobus na který čekám celé ráno..
Už jsou blízko.
Moje děti začaly poskakovat všude kolem s dobrou náladou.
Měli radost, měli dnes šanci se osvobodit i s semnou, po tolika letech..

...

Autobus zastavil před budovou USJ.
Bedlivě jsem situaci pozoroval a vyčkával podle rozkazu od Shigarakiho.

Z autobusu vyšla skupina děcek, jeden dospělý a další k nim přišel směrem od budovy.
Bohužel all might nikde.
Že by možná přijde později?

Zamyslel jsem se a raději to pustil z hlavy.
Shigaraki akci neodvolal tudíž musím být stále na svém stanovišti dokud mi nedají znamení.

"Zde v USJ budete mít trénink s přírodními katastrofami kde se naučíte bojovat proti nim!"

Řekl jeden z pro hrdinů co stál dole a vysverkoval skupince děcek co a jak dělat.
Povzdychl jsem se a pozoroval je jak se po chvíli vydali dovnitř.

Shigaraki opustil své stanovisko a pomocí kurogiriho se přenesl do budovy USJ, kde samozřejmě se nevyhl svému malému monologu.

Já mezitím dostal znamení a tak jsem se teleportoval k Shigarakimu do USJ.
Jen co jsme se dostal dovnitř v okamžiku, rozhlédl jsem se po situaci co zde vládla.

Pro hrdinové rychle nedaly a jako první byly připraveni chránit žáky, ale jen co spatřili mě nad hlavou leadera League of Villains, málem jim spadly brady až na zem.

Proti mě byly všichni pro hrdinové slabý, proto jsem to měl být já kdo měl all mighta ukončit, ale ten tu nebyl...

"To je the floating boy."

"Co budeme dělat?"

"Prý dokáže lusknutím prstů spálit všechno co je kolem na popel."

Slyšel jsem jejich šeptání plné strachu.
Nechtěl jsem aby se mě bály.
Jim jsme nechtěl nijak ublížit...
Bolelo mě to vědět, že se mě bojí a berou mě za zrůdu.
Vidí mě úplně stejně jako oni...jako všichni ostatní.
Lámalo mi to srdce.

"Vydejte nám all mighta a my bude soucitní"

Oznámil Shigaraki s velkorysostí v hlase.
Vůbec jsem z něj necítil žádný strach či stress. Jeho plán šel dobře tudíž se neobával ničeho.

Bohužel na jeho oznámení pro hrdinové nehodlaly odpovídat.
Tuhle část vždycky nenávidím.
Vždy je lepší vyjednávat než aby začal zbytečně dlouhý boj.

"Jak si přejete tedy"

Řekl zlomislně shigaraki a dal mi znamení které jsem věděl co znamená, jen já.
Svou špičkovou telekinezí jsem uzamkl dveře, proudem čisté energie přes 1. 000.000.000 voltů jsme zničil rádiové spojení čímž jsem ty chudáky odřízl z jakékoliv komunikace s ostatními pro hrdiny.

Bylo mi jich strašně líto, i když to nebylo vidět.
V dalším kroku jsem u dělal jeden větší portál kterým prošela jedna zrůda jejíž jméno je nomu.
Byl že stejného materiálu jako já, akorát já byl na vyšším postavení a byl jsem také více vyvinutý a inteligentnější.

Hned poté jsem otevřel několik menších portálů kterými jsem do prostoru USJ pustil záporáky z široka daleka.
Ti všichni podporovali League of Villains.

Napětí se doslova dalo krájet.
Cítil jsem strach z těch maličkých, maličkých drobečků kteří možná případně skončí mrtví... kvůli all mightovi který se ani neodvážil ukázat.

Dva pro hrdinové prohodili pár slov a akce započala.
Jeden zůstal u studentů a druhý skočil dolů mezi záporáky kteří na něj hned začali útočit.
Ale nezdál se být špatný, bojoval doopravdy dobře a během několika sekund složil na zem deset záporáků co se na něj odvážili útočit.

Shigaraki mezitím dal příkaz kurogirimu aby zabránil těm teenagerům aby zavolali pomoc.
Tudíž kurogiri se teleportoval k nim a každého žáka přemístil na jiné místo zde v USJ.
Záporáci na nižším levelu okamžitě šli za žáky co skončili každý v jiném rohu tohoto areálu.

Mezitím co boj byl v plném běhu a shigaraki vše pozoroval s psychopatickým úsměvem, já se posadil na remeno Nomua kterého jsem mohl ovládat já a shigaraki.
Se smutkem v duši jsem pozoroval pohromu která zde byla v plném proudu.

Nechtěl jsem aby bojovali a ubližovaly si, ale mám na výběr?
Když neposlechnu bude to pro mě velký - u All for one který mě potrestá víc než si zasloužím.
V duchu jsem si přál aby tento souboj všichni přežili ve zdraví.

Slyšel jsem marné prosby těch mladých hrdinů, cítil jsem jejich strach.
Svíral se mi z toho žaludek, až se mi chtělo zvracet.
Ale nemohl jsme jim nijak pomoci...nebo.. možná mohl ale bude mě to stát hlavu.
Za tohle mě položí pod Gilotinu...

Vytvořil jsem ve své mysli quirk který dokáže přenášet myšlenky jako rádiové vlny.
Napojil jsem se na vysílací spojení v U.A. kde by teď pravděpodobně měly být skoro všichni pro hrdinové.

Podal jsem zprávu strohou ale přesnou.

"USJ byla napadena, je třeba posili. Urychleně"

Víc jsem pro ty drobečky udělat nemohl.
Jak jsem pozoroval souboj, viděl jsem jak mladí hrdinové bojují co jim síly stačí.
Byly výborní a každý si jakkoliv poradil.
Měli převahu a rychle se zbavili protivníků.

"Nomu... 'ten', už je nesnesitelný. Zabij ho"

Ukázal na pro hrdinu v černém obleku a dlouhými černými vlasy.
Za tu chvíli se stačil zbavit všech záporáků co po něm šli.
Srdce mi poskočilo když se pro hrdina podíval na ně.

Mohl jsem v jeho očích číst.
Byla v nich bolest ale taky vztek.
Jen tak na první pohled jsem nedokázal přečíst člověka jako knihu ale něco málo jsem viděl.

"Zabij ho! Kolikrát ti to mám opakovat?"

Rozkázal mi shigaraki tentokrát už víc podrážděny v hlase.
V duši jsem se omlouval tomu chudákovi a poručil jsem Nomuovi aby s ním bojoval ale aby nebyl tak krutý...
Nechtěl jsme mu ublížit.

Všechno se mlelo tak rychle že jsem nestíhal mírnit Nomua a sledovat situaci ostatních kteří na tom byly lépe.
Bohužel pro hrdinové se stále neukázali.
Možná jsou už na cestě.

Hlavně aby se už ukázali, dlouho to tu nemůžu držet.

...