°•.Monsters Fear too.•°

19

...

"Děje se něco? Nechutná ti? Můžu ti dát trochu ze svojí-"

"To je v pohodě..jenom jsem pořád zaskočený.."

Odpověděl jsem Urarace která se mi hned nabízela.
Pořád jsem nechápal, jak se to stalo abych takhle rychle skončil na U.A.
Ani jsem neřekl ano...
Na to se dozvím že máma dala souhlas, že když sloužím zkoušku tak mě mohou přijmout.
Nemohla se mě nejprve zeptat?

"Fuuu, já už si myslela že ti nechutná! Tady v jídelně totiž vaří skvěle! Divila bych se kdyby jsi to nechtěl, protože se to jak tě živ nestalo!"

Vyjekla Uraraka a dala si do úst další sousto z jejího jídla.
Usmál jsem se a začal jsem jíst.
Po několika hodinách tréninku jsme konečně dostali přestávku na oběd.
Docela jsem to tu obdivoval, bylo to tu hezké a taky bylo na výběr z mnoha možností...

Shinso seděl u stolu který byl úplně v rohu jídelny. Byl tam sám a užíval si klid mezitím co se snažil v klidu najíst.
Chtěl jsem jít za ním ale Mina mě zatáhla k ostatním.

Seděl jsem tudíž u stolu společně s Iidou, Urarakou, Minou, Tsuyu, Kirishimou, Kaminarim, Ojirem, Jiro a tím klukem který se mi představil jako Sero.

Všichni na mě byly hodní a nezáleželo jim na vzhledu. Bylo to snad poprvé co jsem se cítil jako mezi svými...

"Pospěš si Kieru! Máme ještě těch osm minut po škole, pokud přijdeme pozdě budeme tam dýl!"

Popohnala mě Mina, která už dojedla.
Jako jediný jsem měl ještě talíř z poloviny plný.
Nechtěl jsem je nijak zdržovat a tak jsem se snažil sníst svůj oběd co nejrychleji.

"Jistě! Chvilku!"

Ozval jsem se, během toho co jsem do sebe naládoval zbytek mého oběda.
Jen co jsem byl v rychlosti hotový, spěchal jsem za ostatními, kteří už na mě čekali u dveří jídelny.
I Shinso byl zde opřený o zeď, o trochu dál aby ho ostatní neobtěžovali.

"Můžeme!"

Doběhl jsem k nim a popadl jsem dech.
Iida něco zabrblal a už jsme všichni šli zpátky do třídy.
Trochu jsem si zapamatoval cestu do šaten, třídy a jídelny.
Stále jsem se ale trochu pletl.

Shinso se vláčel úplně v pozadí houfu, se kterým jsem šel.
Díval jsem se na něj přes rameno, je takový vždycky?

Zpomalil jsem krok tak, až mě všichni předběhly a já skončil v zadu se Shinsem.
Upřel jsem na něj pohled když jsem mu konečně šel po boku.

Z našeho boje jsem mu tak trošku rozbil nos, tudíž ho teď měl pod pěkně tlustou vrstvou vaty, která zastavovala případné krvácení.

"Um...co tak vzadu?"

Zeptal jsem se ho, a snažil jsem se s ním udržet krok.
Shinso se na mě jen očkem podíval a trošku zpomalil abych se nemusel za ním hnát.

"...nemám rád hluk."

Řekl stroze a podíval se na houf našich spolužáků.
Dává to smysl, vypadá dost unaveně takže asi proto.