Tanec s pánem pekla

KAPITOLA 58

Azazel seděl v křesle v obývací mstnosti a popíjel alkohol. Přehrával si veškeré vzpomínky s Norou. Bolelo ho to u srdce. Vzpomínal na to, jak s ní byl šťastný. Když se na něho poprvé usmála. Tahle vzpomínka ho aspoň trochu zahřála u srdce. „Na co vzpomínáš, Azazeli?" seděl naproti němu Lucifer.
„Na to, jak jsme to totálně pohnojili," odložil sklenici s alkoholem. „Nebo jak jsem to já pohnojil," zvedl se z křesla a přistoupil k oknu. Podíval se do jeho zimní zahrady.
„Heh," uchechtl se Lucifer. „Myslíš, že si to ty dvě zasloužily?" podíval se na zbytky oblečení, které uklízeli z mučící místnosti.
„Ty snad ne?" mírně se k němu natočil.
„Možná to bylo i málo," povzdech si a zlehka se napil alkoholu ve sklenici. „I tak, konec konců, už nebudou nikomu ubližovat," dopil poslední kapku lehce nahořklé tekutiny, která začala v hrdle pálit. Azazel si ho znovu prohlédl od hlavy až k patě.
„Kde máš svoji chloubu, tvé hlavy?"
„Co myslíš?" nadzvedl jedno obočí.
„Tvoje rohy," natáhl ukazováček od sklenice a poukázal na jeho čelo. „Kvůli ní?"
„Ano, ve vzteku kvůli ní," zamračil se sám pro sebe. „Hodně nás změnila. Hlavně tebe," poukázal na jeho chování.
„Máš pravdu," povzdech si pro sebe. Podíval se poté ke dveřím a zahlédl Delii, jak někam běží z kuchyně. „Delie?" vyšel ven z místnosti a rozhlédl se do chodby, kudy běžela. Akorát uslyšel z konce chodby prásknutí dveří od jejího pokoje.
„Co se děje?" přistoupil k němu Lucifer a díval se stejným směrem jako on.
„To bych taky rád věděl. Nejspíš jí to taky hodně vzalo. Byly si hodně blízké."
„Je zajímavé, jak se staráš o své poddané."
„Měl bys to taky zkusit. Neuškodilo by to," zkřížil si ruce na prsou s již prázdnou sklenkou od alkoholu a opřel se o rám dveří.
„Já se o Evelin starám víc než dost," opřel se o druhou stranu rámu.
„Ta z rasy nejamuk? Jak se ti ji povedlo zkrotit?"
„Byla jiná než ostatní z její rasy. Jako jediná byla loajální a poslušná."
„Aha. No nic. Asi dost zbytečného tlachání. Je na čase vymyslet, jak dostat Noru zpátky. Jen ti řeknu jednu věc," zamračeně se podíval na Lucifera. „Nejsem ochotný se o ní dělit."
Lucifer se jen nad jeho poznámkou uchechtl. „Neboj se, nejsem na tom jinak." položil prázdnou sklenici na stolek vedle dveří a odcházel z Azazelova sídla k sobě.
„Hádáte se o ní, jako o hračku," uslyšel za sebou Azazel hlas Balmona.
„Co ty o tom můžeš vědět?" otočil se k němu.
„Možná víc než vy. Žena je ráda, když se projeví city a ne jen chtíč. Pokud chcete Noru získat, měl byste pro to něco udělat."
„Co tím myslíš?" naklonil hlavu na stranu. Byl zaujatý jeho slovy.
„Řekněte jí, co k ní opravdu cítíte. Kdy to začalo a další, můj pane," poklonil se byl pro jistotu na odchodu.
„Počkej ještě," zastavil ho. „Proč?"
„Protože jste můj pán a chci pro Noru jen to nejlepší a tím pádem i pro vás," vysvětlil mu hned, aniž by se trefil do toho, co chtěl Azazel vědět. Odcházel už z místnosti, když v tom ještě zaslechnul poslední sova jeho pána.
„Balmone, ty prašivý, moudrý kocoure."
Jen se při tom Balmon pousmál. Úsměv na rtech mu zůstal, když vkročil do Deliina pokoje. „Delie?" nakoukl dovnitř. „Co to provádíš?" prohlédl si jí od hlavy až k patě, když viděl, že zase sedí za šicím strojem.
„Pro dítě," ukázala mu pár kousků již ušitého oblečení. Byly to zatím dvě bílé košilky s ozdobnou vyšívanou krajkou.
„Jsi si jistá, že to bude holčička?" naklonil hlavu na stranu.
„Cítím ti tak," přikývla na souhlas.
„Jenže jak to dostaneme k Noře?"
„Evelin," odpověděla stroze.
„A jak to dostaneme k Evelin, aniž by si toho někdo všiml?"
„Nech to na mě," usmála se na něj. Uložila kousky oblečení úhledně do komínku a její ústa se začala pohybovat se zaříkadlem, které nebylo ale slyšet. Před nimi byla znovu bílá obálka.