Tanec s pánem pekla

KAPITOLA 15

„A Azazel to stále dává za vinnu Doře?" neubránila se téhle otázce. Na to jí jen Balmon přikývl. „A nikdy si už od té doby nezjistil, proč ten den plakala?" byla zvědavá. Znovu jí bylo odpovědí jen jeho nesouhlasné kývnutí.
„Strašně mi chybí. Doslova jsem ji miloval," zakryl si obličej jeho rukama. Nora na něj jen koukala a Delia to samé. Delia byla dost v rozpacích z tohoto příběhu. Něco tušila, že se mu muselo stát, ale že to bylo až takhle zlé nevěděla. Oba dvě pak uslyšely tlumený vzlyk. Zpozorněly a podívaly se pozorněji na Balmona. Spatřily jak mu stekla jedna slza po jeho tváři.
„Balmone?" naklonila se k němu Nora. „Proč?" vzala jednu jeho ruku a nadzvedla jí, aby mu opět viděla do tváře. Druhou rukou mu utřela slzu.
„Huh?" byl zaskočen jejím počínáním. „Co proč?"
„Proč ses mi s tím svěřil?"
„Jak jsem již řekl před tím. Chci abys mi i ty důvěřovala, jak já tobě."
„Ale proč?"
„Znovu. Jak jsem už řekl. Chci být tvůj přítel. To stejné chce i Delia," posadil se na posteli. Nora se se jen podívala z Balmona na Delii. Delia jen kývla na souhlas. Najednou se Noře nahrnuly slzy do očí.
„Já," popotáhla. „Děkuji vám," schovala svoji tvář do dlaní. „Nevím, co je to přátelství. Nikdy jsem to nepoznala," na jednu chvíli tu bylo moc emocí pro ni naráz. Delia se jen vřele usmála a jako první si dovolila Noru obejmout. Nora jí objetí opětovala. Balmon se také usmál. Přidal se k jejich objetí.

Azazel zrovna přišel do sídla. Všude bylo ticho. Šel se podívat do Nořiného pokoje, zda je vše v pořádku a jestli stále spí. Otevřel dveře od jejího pokoje. V pokoji uviděl akorát prázdnou postel. Zarazil se. Lehce zpanikařil, ale hned se zase uklidnil, protože pochopil, že se nejspíše už probudila. Šel se tedy podívat do kuchyně, zda není u stojí. Muselo jí přece za ty dva dny vyhládnout. Jenže tam také nikdo nebyl. Znovu se ho lehce začala zmocňovat panika. Zkusil ještě knihovnu. Ticho. Poté procházel kolem dveří Balmonova pokoje. Slyšel hlasy. Rozpoznal z nich Balmona i Noru. Oddechl si. Jenže co tam dělá? Zastavil se u těch dveří a poslouchal.

„Prosím Noro, věř nám. Co se ti stalo tak hrozného, že nikomu nedůvěřuješ?" svírali jí Balmon a Delia v obětí.
„Tak jsem asi na řadě já, abych vám řekla svůj příběh," vymanila se z jejich sevření. „Začnu asi úplně od začátku," podívala se před sebe do prázdné zdi, jako to před tím udělal Balmon. „Začnu tam, kde moje vzpomínky začínají," před jejíma očima se objevila mlha.
Azazel mezitím začal pozorně poslouchat za dveřmi. Pokoušel se neudělat jediný zvuk, aby dobře slyšel a nestrhl na sebe pozornost.

Viděla před sebou její matku. Dívala se na ní. Její matka měla dlouhé hnědé vlasy a světle hnědé oči. Jmenovala se Rose. Noře byly v tu dobu asi tři roky. Seděli společně na Nořiné posteli. Byl večer a Nora se chystala jít spát. Její matka vzala z nočního stolku knihu pohádek inspirovanými starořeckými bohy.
„Mami, chtěla bych dnes jinou pohádku." podívala se na onu knihu Nora.
„A jakou bys ráda?" podívala se na ní s malým úsměvem.
„Sněhurku," odpověděla hned pohotově.
„Že mě to nepřekvapuje," znovu se vřele usmála. „Přece jen vypadáš jako ona," na chvíli se odmlčela: „a jako on," podívala se letmo na knihu s pohádkami o starořeckých bozích. To poslední řekla potichu, ale Nora to však slyšela.
„Jako kdo on?" zeptala se zvědavě.
„Uh," zarazila se, když si uvědomila, že jí slyšela. „Až budeš starší, tak ti to někdy povím," cvrnkla jí prsty do čela.
„Mami!" zaprotestovala a hladila si místo na čele. Její matka jen listovala mezi stránkami další knihy pohádek a nalistovala na jí požadované pohádce. „Kde je můj tatínek?" zeptala se zničeho nic. Rose se jen odpoutala od knížky a znovu se podívala na svoji dceru.
„Noro," podívala se na ní soucitně. Zavřela knihu a sklopila svůj zrak k zemi. „Měla bys už jít spát," zvedla se z její postele. Přikryla jí dekou. Dala jí pusu na čelo a odešla z jejího pokoje. Ponechala tak Noru samotnou bez odpovědi a pohádky.