🌹5🌹

1.9K 38 1
                                    

POHLED LYDIE

Vyšli jsme na Kubův trénink. Sice mu cesta se mnou trvala dýl než normálně protože jsme museli zastavovat. Kuba říkal že sice hala není tak daleko ale můžeme jet autem.

Kuba je ale zvyklí chodit pěšky tak to nebude kvůli mě měnit.

Právě teď máme jednu z našich zastávek. ,, Asi běž, já přijdu za chvilku. Já už nemůžu, potřebuju si sednout." ,, Vážně jsem ti nechtěl udělat takový problémy. Moc mě mrzí že tě kvůli mě něco bolí." ,, Ale to není tvoje vina." ,, Je! A už o tom nebudeme diskutovat. Pojď skoč mi na záda." ,, Tak to ne. Vždyť jsem těžká." ,, To nemyslíš vážně. Tak jak myslíš" a to už si mě bral do náruče.

Za dvě minutky už jsme byli u stadionu. Před vchodem mě Kuba na moje přání postavil na zem. ,, Mohl bych tě o něco poprosit?" ,, Samozřejmě." usmála jsem se na něj.,, No víš...já klukům nedávno řekl že pokud si sem vezmu nějakou holku tak to bude moje přítelkyně. Já....mohl bych říct že jsi moje holka?" řekl nervózně. Já nemohla uvěřit o co mě žádá. O tomhle se mi zdálo mnohokrát.

,, Velice ráda vám budu hrát přítelkyni mladý muži." ,, Jen hrát?" zeptal se smutně. ,, Ty by jsi chtěl aby to byla pravda? Abych nic nehrála?"
,, Byl a moc." ,, Dáme tomu čas. Ještě ani neproběhlo rande." pokrčila jsem rameny. Hned na to jsem se usmála. Ale to už jsem v dáli viděla jak se k nám pomalu ale jistě blíží Kempný.

Asi to muselo vypadat divně ale velkou rychlostí jsem se na něj vrhla a začala ho líbat. Ale pěkně pomalu. Abych nevypadala jako nějaká kurva.
,, Teda Vránič. Vážně jsem si myslel že si nikoho nenajdeš potom co se stalo s tou kurvou." řekl když byl asi čtvrt metry od nás. Odtrhli jsme se od sebe a otočili se na Michala. ,,Ahoj. Ehm... Michale tohle je moje přítelkyně Lydia a Lyd to je Michal." ,, Moc mě těší." napřáhla jsem k němu ruku.

On na mě jen vylil oči. ,,Ty jsi Češka?" vydechl překvapeně. ,,Jop"
,, A jak jste se teda poznali. Vždyť v Česku jsi nebyl už  asi půl roku. A neříkej že jsi mi to tak dlouho tajil. To by jsi mě naštval." ,, Poznali jsme se tady" ,, Srazil jsem ji na kluzišti. Proto má taky tu sádru a berle. No to jsme se dalo dohromady. Potkávali jsme se totiž už předtím. Občas jsme prohodili pár slov. No a takový ty typický kecy. Přeskočila mezi náma jiskra atd..." tomuhle monologu co Kuba ze sebe vysoukal jsem se začala smát.

To už u nás byl i Gudas. ,, Havran. Neříkej že jsi si našel přítelkyni." ,, Už to tak bude." pokrčil rameny Kubí. ,, Neměli by jste už jít?" ,, Půjdem až mi tě ten pták představí." ,, Dobře. Gudas, tohle je Lydia. Lyd, tohle je Gudas." podala jsem si s ním ruku a pak jsme se vypravili dovnitř.

Kuba mě zavedl na místo kde mužů sedět a začal něco vytahovat z batohu. Nakonec vytáhl malý polštářek. Začala jsem se hrozně smát. ,, To ten polštářek budeš tahat všude?" zeptala jsem se mezi záchvaty smíchu. ,, Když jsem zranil moji princrznu, budu se o ní i pořádně starat."polštářek mi dal pod nohu a políbil mne. Bylo to tak hezké ale samozřejmě to muselo skončit.

Na led vjel Ovi a začal na Kubu řvát.,, Je hezké že jsi si už konečně někoho našel, ale už se máš deset minut převlékat. Myslím že slečna vydrží." zařval a na konci se zasmál. ,, Už jdu. Už jdu....... Nikam nechoď." s poslední větou sa na mě podívá. ,, To nemyslíš vážně. Mám zlomenou nohu a ještě jsi mě cestou sem úplně utahal."
,, Promiň, mě to zrovna nedošlo." ,, To je dobrý. A už běž nebo si z tebe budou dělat srandu." to už běžel do šatny. Opravdu mu to dnes nádherne šlo.

Když skončili tak jsem na něj čekala u mantinelu zadívaná na led.
Tak moc mi to chybí. Ale už si nikdy závodně nezajezdím. Moje nálada byla hned na bodů mrazu. Ano. Na kluziště mužu. Jen tak si zajezdit. Ale žádný otočky ani výskoky nemůžu. To bych si tu nohu mohla tak zničit že by mě neposlouchala už vůbec. Radši ani nechci vědět co by moji známí řekli na to že ji mám znovu zlomenou. A co teprve ti doktoři ke kterým musím pravidelně chodit. Zakázali by mi brusle úplně. Z mého přemýšlení mě vytrhne ruka na ramenu. ,, Všechno v pohodě zlato?" pousmála jsem se nad tím jak mě nazval.

Líbilo se mi to. ,, Jojo všechno je okay." pokusila jsem se o úsměv ale byl to spíš úšklebek.
,, Řekni mi to prosím." ,, Chybí mi led. Bruslení." ,, Omlouvám se. Za to můžu já. Ale neboj. Až ti sundají sádru budem jezdit pořád. Různé otočky a tak dále." po tom co řekl už jsem to neudržela a začaly mi téct slzy. I radosti z toho že se mnou chová trávit čas ale hlavně smutku. ,, Udělal jsem něco špatně? Proč pláčeś?" ,, Já už nikdy nebudu moct dělat otočky ani žádný výskoky. Já jsem krasobruslila od svých pěti a byla jsem fakt dobrá. A když mě vybrali na soutěž tak mi moje náhradnice záviděla. Podkopla mi na tréninku nohy při náročné části sestavy a zlomila mi stehení kost. Nebo jak se to jmenuje. Byla jsem na třech operacích a nemůžu dělat triky. Dva roky jsem ani nemohla stát na bruslích. Ještě teď jsem na nich nejistá. A kdyby moje okolí a doktoři věděli že mám tu nohu zase zlomenou z bruslí tak by mě na ně už nikdy nepustili. Jo sice je zlomená jinde ale ono prostě moc myslí na to aby mi nic nebylo než abych dělala to co mám ráda." tohle slyšeli už i kluci. Mluvila jsem česky takže mi většina nerozuměla ale to mi vůbec nevadilo.

Byla jsem v  Kubovo obětí a brečela mu do ramene. Snažil se mě uklidnit ale nešlo to zastavit. Když jsem se trochu uklidnila odtáhla jsem se od Kuby a podívala se na kluky. Michal mě hned obejmul. ,, To bude dobrý. Teď jsi mezi hokejisty. My ti jakkoli pomůžeme." řekl anglicky. Už jsme se zase bavili anglicky aby nám ostatní rozuměli.

Všichni přitakali i když nevěděli o co jde. Slova se ujal Gudas a rychle jim to přeložil. ,, Byla krasobruslařka ale její náhradnice na soutěži ji podkopla nohy. Zlomila si nohu a musela na tři operace a už nemůže dělat žádný triky." všichni na mě hodili smutný a chápavý pohled. To už jsem ale kývla na Kubu a on pochopil že bych chtěla jít.

,, Zapomněl jsem ti říct že večer přijede návštěva. Nevadí ti to?" začal když jsme se ve dvě bavili u televize.
,, Ne vůbec. Najdu si hotel." ,, To po tobě nechci. Chci aby jsi zůstala u mě. Ale v obýváku prostě bude někdo spát. Večer si s ním na chvíli sedneme a pokecáme. Ale jako nemusíš. Bude tu dvě noci." ,, A řekneš mi kdo to je?"
,, André Burakovsky" ,, To si děláš srandu ne?" ,, Ne. Proč?" ,, Je to jeden z mých oblíbených hráčů. Ty jsi samo první ale on patří mezi ty další."

,, To jsem nečekal. Kdo jsou tvoji další oblíbenci?" ,, Nečas, Šalda, Kaut, Marner, Kubalík, Lauko a spousta dalsich." ,, To bych teda nečekal. Ale pokud to se mnou zkusíš tak je určitě někdy potkáš." ,, Vážne mi říkáš abych a tebou chodila abych poznala svoje oblíbené hráče? To je fakt nejhorší způsob jak se holky zeptat jestli s tebou bude chodit." začala jsem se smát. ,, No co. Rande už máme za sebou. Já si myslím že ten oběd s růží byl dostačující. Takže. Budeš moje holka?" ,, A víš co? Moc ráda. Zkusit to můžeme." jen co jsem to do řekla, přitáhl si mě do vášnivého polibku.

A jako na potvoru někdo začal zvonit na zvonek jako blázen. ,, To je André. Takhle zvoní vždy." vstal aby mu mohl jít otevřít dveře. Já vstala a ním ale on mě ihned posadil. ,, Seď. Dej si pod nohu... nebo já ti dám pod nohu polštářek a počkej až přijdeme. Zbytečně nevstávej. Nenamáhrj se na večer." ,, Oficiálně spolu chodíme asi 2 minuty a ty už myslíš na to jedno. Já vás chlapi fakt nechápu." ,, Ale já myslím jen na to že tě namasíruju." ,, Tak to si nechám líbit ale už jdi tomu chudakovi otevřít." ,, Už běžím."

THE BEST THING THAT EVER HAPPENED TO USWhere stories live. Discover now