14. První krok

2.3K 176 96
                                    

Pansy si razila cestu k nebelvírskému stolu podobna obru porážejícímu stromy při svých toulkách lesem. Studenti před ní uskakovali ve snaze nezkřížit jí cestu, neboť věděli, že by je sundala. Pansy Parkinsonová občas bývala buldozerem, když nebyla zrovna buldokem.

Všimla si, že ji Weasleyová s Longbottomem zpozorovali a ušklíbla se v momentě, kdy zrzka dloubla loktem do primusky a kývla hlavou směrem k ní. Hermiona se na ni podívala a zorničky se jí rozšířily. Hbitě však pohled zase odvrátila.

Pansy se nepatrně usmála. Správně, Grangerová, měj strach.

Dorazila k jejich stolu, zastavila se a své černé oči, na pohled nelítostně tvrdé, zabodla do kudrnaté čarodějky, která se viditelně napnula a uhnula pohledem.

„Zabloudila jsi, Parkinsonová?" optala se Ginny a barvou hlasu jí dala najevo, že ona je možná královnou zmijozelských, ale královnou Bradavickou je jistá slečna Weasleyová, takže by si asi měla dávat bacha.

Černovlasá zmijozelka se na ni sladce, okatě neupřímně usmála. „Mám menší problém s Grangerovou," odvětila a stočila svůj pohled na zmiňovanou primusku, načež se okamžitě zarazila, když se jí Hermiona podívala zpříma do očí způsobem, že přesně ví, co za problém s ní má.

Pansy to poněkud rozhodilo. V těch očích totiž bylo všechno. Viděla v nich to, co viděla v pohledech Draca i Thea dohromady, jen mnohonásobně jasněji, silněji. Ta holka se trápí! A možná víc než její kluci z Drapanthebly! Takhle rozhodně nevypadají oči někoho, kdo úmyslně a ze zábavy láme srdce ostatních. Takhle vypadají oči někoho, kdo je sám zlomený.

„Dobře," řekla primuska, zatímco Pansy stočila pohled na Nevilla, který se nechal slyšet, že kdo má problém s Hermionou, má problém i s ním. „Počká to, až se nasnídám?"

Pansy zamrkala a jemným odkašláním si pročistila hrdlo. „Ano... samozřejmě... nechtěla jsem tě vlastně rušit..."

„V pořádku," utnula ji Hermiona. „Stav se za mnou za půl hodiny v pracovně."

Hadí královna přikývla, vyměnila si pohled s královnou Bradavickou a poté se vydala na výpravu zpátky ke zmijozelským, kteří po ní téměř všichni zvědavě pokukovali, protože Parkinsonová u stolu nebelvírských? Bomba! Nestihla ještě ani dosednout na lavici a Draco už na ni vyjel.

„Co zatraceně děláš?!"

Pansy se na blonďáka úkosem podívala a poté stočila svůj pohled na Thea, který na ni rozčíleně mhouřil oči, ale neřekl nic. Jeho otázku totiž už položil Draco. „Co se včera přesně stalo, Theo?" zeptala se pak a Draco povytáhl obočí, načež odsunul talíř, velice poklidně se zvedl a opustil zmijozelský stůl i Velkou síň.

Rozhodně to nepotřeboval poslouchat. Bohatě stačilo, že to viděl. Sice na sebe tímhle svým dramatickým odchodem upoutal pozornost svých přátel a rozhodně dal třeba Tracey nebo Daphné popud k tomu, aby do všeho začaly strkat nos, ale na to sere Tesák.

Do sklepení se mu nechtělo, proto se rozhodl vyjít z hradu ven. Ne však na hlavní pozemky, ale na druhou stranu na malé nádvoří, přes které se chodí do Prasinek. Vyšel ven, trochu se otřepal, protože poněkud studeně zafoukalo, a poté vyrazil k fontáně, která byla s příchodem jara zase puštěna. Opřel se o okraj fontány svými lokty a tupě se díval na šplouchající vodu.

Když se sem v září vracel, věděl že to bude na hovno rok. Jen tehdy netušil, jak moc na hovno. Kdyby vlastnil obraceč času, s ohromnou radostí by se vrátil zpátky a zabránil by tomu, aby se s tou prokletou Grangerovou jakkoliv sblížil. Tenhle rok je tak na hovno hlavně kvůli ní. Proč vůbec dovolil, aby se spolu začali bavit? Proč s ní vůbec trávil čas? Proč ji hned při prvním soukromém setkání neproklel do minulosti a nenechal ji tam?

Napříč rozdílnými světyKde žijí příběhy. Začni objevovat