8. Počátek dohazovačského tria

2.6K 182 138
                                    

Půlnoc se dostavila na Dracův vkus až příliš rychle. Sotva před hodinou byli dvěma primusy donuceni opustit jejich pracovnu a vrátit se zpátky do Velké síně, kde už předtím společensky unavení a otravní studenti byli ještě otravnější a hlučnější, a teď už je po půlnoci. Nový rok započal své tažení stát se pro všechny nejhorším rokem vůbec, protože to je soutěž, kterou takhle roky rády hrají. Vždycky. Ještě neslyšel někoho, kdo by řekl: „Jo, byl to ten úplně nejvíc nejlepší rok, škoda, že končí!“ Většinou se totiž každý nechává slyšet, že se těší na příchod nového roku, aby ten starý šel konečně do prdele a všechny ty hnusy nechal za sebou.

Co se týče jeho, minulý rok byl na hovno. Totálně a ve všech směrech. Jako ano, druhá kouzelnická válka skončila výhrou strany světla a Voldysráč hnije v hlíně, což je skvělé, ale pro ty, co stáli na straně opačné... Může jen děkovat Merlinově mámě za to, že teď kamínkem nevyrývá čárky do zdí v Azkabanské cele, aby věděl, kolik dní už tam je. Svým způsobem by to byl úspěšný rok, kdyby ovšem jeho rodina neklesla na nejhlubší dno kouzelnické společnosti a kdyby jeho matka neležela u Svatého Munga, odkud se dostane jen Merlin ví kdy a v jakém stavu. Zajímalo by ho, jak příchod nového roku oslavil jeho drahý pan otec.

„Tváříš se nějak sklesle, brouku,“ zhodnotila Pansy, která se postavila vedle něho a loktem do něho šťouchla. Taky se zubila jako čivava se zaraženými prdy, což je přirovnání, které Blaise používá dnes a denně.

Věnoval jí rozmrzelý pohled. „Ty zas přehnaně vesele. Čemu vděčíš za to radostné rozpoložení?“ zajímal se, protože u zmijozelské královny nebylo obvyklé, že by házela svými vzácnými úsměvy na všechny okolo.

Povzdechla si, spíš ale tak nějak spokojeně. „Zase jsem naštípla Zabiniho srdce, člověk prostě musí mít radost!“ Pokrčila rameny a usmívala se dál, zatímco Draco se na ni zamračil.

„Jsi příšerná!“ obvinil ji a kriticky kroutil hlavou.

Tohle bylo už vlastně pravidlem - že Pansy každoročně třicátého prvního prosince zlomila Blaiseovi srdce tím, že ho odmítla o půlnoci políbit, a vykousla se místo něho s někým jiným. Odmítala ho taky na jeho narozeniny, na své narozeniny a naprosto pokaždé, když si Blaise dodal odvahy nějakým alkonápojem a vyjel po ní.

Zamračila se na něho. „To teda nejsem!“ ohradila se uraženě. „Jen hájím svou hrdost! Blaise ojede všechno, co má sukni a není tak rychlé, aby uteklo! A já sice sukni mám, ale rychlá jsem teda dost. Chceš to vidět? Tak pojď ven a dáme si závod, ty sráči!“ zaútočila na něho úplně nesmyslně.

Draco se na svou nejlepší kamarádku díval, jako by mu právě oznámila, že se nechala přeřadit do Mrzimoru. „Pila jsi medovinu, že?“

Je to známá věc, že různé druhy alkoholu v člověku vyvolávají různé projevy. Whisky je u Pansy neškodná, po máslovém ležáku je protivná jako havraspárští, když si chtějí číst a nemají klid, po cherry se nekontrolovatelně chichotá a po medovině je sice veselá, ale zároveň šíleně agresivní.

Černovláska se podívala na skleničku, kterou držela v rukou, a pak k němu zvedla zamračený pohled. „Možná...“ připustila a on se pousmál.

Vzal jí nedopitou skleničku z ruky a vyměnil ji za svou, v níž byla lahodná whisky. Bradavičtí profesoři zavírali oči před tím, co konzumují zletilí studenti. Nikdo se ovšem nesměl slít pod obraz. A nedejmerline rovnou pod obraz Severuse Snapea.

„Proč tady stojíš tak sám a nebavíš se?“

Draco se ušklíbl a opovržlivým pohledem přejel po svých spolužácích. Většina z nich poskakovala na parketu jako při epileptickém záchvatu. „A s kým?“ odvětil, aby jí připomněl, že všechny okolo nemůže vystát tak, jako třeba Grangerová fakt, že Jasnovidectví je pořád oficiálním předmětem.

Napříč rozdílnými světyKde žijí příběhy. Začni objevovat