GONER | jjk x myg

5

"Donáška pizzy!"

Jungkookovi bylo jasné, že za dveřmi nemůže být nikdo jiný než Taehyung. S pomocí berlí se proto pořád ještě trochu neohrabaně odbelhal, aby mu mohl otevřít.

"Konečně. Chápu, že máš indispozici, ale pomaleji jsi snad už jít ani nemohl. Nedivil bych se, kdyby ta pizza za tu dobu vystydla."

"Dlouho jsme se neviděli a těšil jsem se na tebe, ale už teď mi úspěšně lezeš na nervy."

"Pořád mám ale pizzu." Usmál, načež se kolem něj protáhl dovnitř. "Takže ti můžu lézt na nervy sebevíc, ale jídlu zadarmo neřekneš ne."

Taehyung u nich dlouho nebyl, nějakou dobu se vlastně všichni tak nějak celkově přestali vídat a teprve teď k nim zase přišel.

"No, moc se tady toho nezměnilo," poznamenal Taehyung. "Možná je tu jen o něco víc nepořádku."

Jungkook moc dobře věděl, že jejich bydlení ani zdaleka není žádné hnízdečko, ale to pořád nedávalo Taehyungovi právo takhle mluvit.

"Kdybys neměl tu pizzu, už dávno bych tě odsud vyrazil."

"Hnal bys mě berlemi?"

"Ještě chvíli mě provokuj a můžeš si být jistý, že tě jednou z nich praštím."

"No jo, prosím tě." Protočil očima. "Děláš, jako kdybys mě neznal."

"Právě. Nikdy nevíš, kdy máš přestat," neodpustil si Jungkook. "Ale protože mám fakt hlad, tak bychom mohli prozatím přestat a sníst tu pizzu."

"Kdy to budeš mít v pohodě?" zeptal se Taehyung po chvilce, co se úspěšně přestali dohadovat.

"Nevím." Povzdechl si Jungkook. "Bylo to prý docela hluboký, hojit se to asi bude dlouho. Ani nechci přemýšlet nad tím, jak dlouho se ještě budu muset tahat s tímhle," řekl, přičemž poukázal na obě berle.

"Aspoň si budeš příště dávat pozor."

Jo, kdybys jen věděl, pomyslel si Jungkook. Nechtěl ale do detailů vysvětlovat onen incident. Samozřejmě, že byl předtím naštvaný, už jenom z prostého principu a z toho, jaký postoj vůči tomu Yoongi zaujal, no postupem času mu to přišlo hrozně pitomé. Jak si mohl myslet, že by něco vyřešili? S Yoongim vždycky byla těžká řeč a to se nejspíš jen tak nezmění. 

"Jak se vlastně Yoongi má? Nějaký čas jsme spolu nemluvili."

"No... Já vlastně ani nevím," přiznal. "Je celé dny pryč, i večery, říká, že pracuje, ale doopravdy nemám ani ponětí, co vlastně pořád dělá."

"Všichni víme, že Yoongi nemá pud sebezáchovy a rád se přepracovává. Mluvil jsi s ním o tom?"

"Co myslíš?" Pozdvihl Jungkook obočí. "Spolupracoval se mnou jako vždy."

"Jo, to mě ani nepřekvapuje. Zkus to znovu. Na tebe dá, asi jako na jediného, takže..."

"Na druhou stranu mě v tom nenechal. Každý den mě bere do školy a pak zase ze školy. Včera mi dokonce donesl mou oblíbenou čokoládu, kterou jsem od něj dostal naposledy k narozeninám."

Taehyung se zasmál. "Tak proč se tak stresuješ? Až moc namáháš hlavu."

"Vedlejší efekty bydlení s Yoongim. Co Jimin? Nehádáte se?"

"Snažíme se vydržet." Pokrčil Taehyung rameny. "Ale znáš to. Včera jsme spolu nemluvili dvě hodiny. Jestli tě zajímá proč, půjčil jsem si jeho oblíbenou propisku, kterou jsem ztratil. Podle něj pochopitelně naschvál, ale vysvětluj mu takovou kravinu. Naštěstí ho to docela rychle přešlo."

"Někdy fakt přemýšlím nad tím, že bychom si mohli prohodit spolubydlící. Víš, třeba na týden, že by si pak uvědomili, co mají doma."

"Blbej nápad. Nevydržel bys se mnou ani jeden den."

"Ale s Jiminem jo," namítl Jungkook. 

"To si jen myslíš." Ušklíbl se Taehyung. "Ale shodneme se na tom, že asi největší trest pro všechny by byl Yoongi. Každopádně mu neříkej, že jsem něco takového zmínil. Už tak mám pocit, že mě nesnáší."

"Pocit naprosto na místě."

"Počkej... On mě fakt nesnáší?" Jungkook nemohl jinak, než se nad jeho zděšeným výrazem nezasmát.

"Chci tím jen říct, že většina lidí má pocit, že je Yoongi nesnáší. Buď v klidu. I já si to alespoň jednou do týdne myslím."

Taehyung se zdržel přibližně tři hodiny a Jungkook za to byl fakt rád. Jo, chyběla mu společnost a kromě školy nepotkával vyjma Yoongiho nikoho dalšího. Což bylo... dost smutný. Nemusel mít kolem sebe neustále velký počet lidí, aby se mohl bavit, ale když za dne prohodil sotva pár slov, tak jasně, že mu to vadilo čím dál tím víc.

"Yoongi?"

Byla skoro půlnoc.

"Co je, Kookie? Jsem unavený."

"Promiň." Povzdechl si. 

"Běž spát, je pozdě. Zítra škola, pamatuješ? Vstáváš v půl sedmé."

"Ty taky."

"Právě. Tak buď zticha."

"Tobě taky dobrou," zamumlal Jungkook.