Strach

Co je to strach? Nelze jej uchopit, prodat jej či jej zahodit pod stůl. Přesto je neuvěřitelně skutečný. Je naprosto ochromující, krade dech, závodí s tepem a má barvu vojenských výložek. Nutí člověka dělat věci, o kterých doufá, že je v životě neudělá.
Tebe také strach donutil do hrozných věcí. Do věcí, které tě budou navždy pronásledovat ve snech i v bdělosti. Budeš před nimi utíkat celý život, ale jednoho dne tě doženou a to bude znamenat tvůj konec.
Právě tak, jako utíkáš teď. Nejsi si stoprocentně jistý, před čím. Nejspíš před Sověty, před ostatními příslušníky SS, před rozzuřenými civilisty, a také sám před sebou. Utíkáš křivolakými, rozbitými a temnými pražskými ulicemi - nejspíš na nádraží a odtud vlakem do Plzně, podaří-li se ti na něj nasednout. Doufáš, že američtí vojáci budou milosrdnější než ti ruští. Za běhu se neohlížíš, klopýtáš po rozbité dlažbě a strháváš si z ramen vojenské výložky. Na chviličku se zastavíš, abys z náprsní kapsy vylovil peněženku, a pak raději zahazuješ celý svůj kabát. Nezbývá ti než na útěku pomalu se probouzející zemí doufat, že si tě nikdo nespojí s tím mužem, kterým jsi byl za války.
Právě tak, jako tě nyní strach nutí utíkat, tě nutil se přidat k válečný nástrojům zkázy. Nutil tě do ohavné, jen sotva padnoucí a děsuplné uniformy příslušníka SS. Nutil tě kolikrát křičet tolik nenáviděný pozdrav Vůdci v pozoru, se srdcem bušícím až v krku a s pravou rukou nataženou daleko před sebe, která nesměla klesnout ani se roztřást. Nutil tě plnit rozkazy, ze kterých se ti zvedal žaludek. Které jsi plnil jen proto, že sis s rukojetí revolveru v ruce uvědomoval, že stačí drobné zaváhání, jen chvilkové povolení tvé ledové masky, a rázem se ocitneš na druhém konci revolveru. Nutil tě den co den oblékat uniformu a plnit příkazy Říše, přestože jsi byl sám sebou v hloubi duše znechucený, nemohl jsi v noci spát, nemohl ses na sebe podívat do zrcadla, nemohl jsi skoro ani jíst nebo se dívat lidem do očí.
A tak teď utíkáš. Doufáš, že tahle válka skutečně skončila. Že se ti podaří dostat se do Plzně a odtud do Ameriky. Tam chceš pomáhat obětem války - hlavně Židům - a doufáš, že ti jednoho dne bude odpuštěno. Že ti odpustí někdo, komu jsi během války ublížil, a že odpustíš sám sobě, a pak budeš moci klidně spát.