My soccer player ⚽✔

16. kapitola

Dan

Super. Takže když jsem se konečně doastal k tomu že můžu žít normální život, tak mě to největší štěstí nechá. Zároveň jsem si to asi zasloužil choval jsem se jako kretén. Ale zase jsme si mohli dát jen pauzu a nebo ani to ne, jen si to vysvětlit. Já taky pořád nevím kdo je ten Štěpán a hodně mě to štve. Začínám zjišťovat že jsem vážně hodně hodně žárlivej. No ale to je zároveň i dobře ne? Bojím se o holku kterou miluju. Dneska je neděle a já netuším co budu celý den dělat. Jinak Denda prej dneska je v Německu. Odjížděli ve čtyři ráno. A jak to vím. Denda to říkala Kačce a Martinovi když si volali. Ty dva to potom napsali Matějovi a ten to napsal mě. Jednoduché že. No ale co vím tak tam prý jede i Štěpán takže jsou celkem naštvanej. No vlastně ne celkem ale dost. Měl bych to radši nechat být ale já si nedokážu pomoct. Je to se mnou asi hodně špatný.

Denisa

Dneska jsme měli jet do toho bazénu. A chytří rodiče nás berou do Německa. Takže budeme teď v Německu a to že němčina je pro mě španělská vesnice nikoho nezajímá. Takže já si tam kdyžtak budu povídat hezky postaru anglicky a nazdar. Já a němčina nejsme zásadně kamarádi. A co jsem zajistila Štěpán se sní taky nekamarádí. Takže my dva tam budeme hezky povídat anglicky a ostatní si tam budou brblat ty jejich žvásty. „Už tam budeme? " Zeptala jsem se asi podesátý jako malý dítě. „Panebože my jedeme autě s dvěma teenagerama a je to tu jako kdyby jsme tu měli Alexe. " Prohlásila mamka. Jinak ségra nejede protože musela dělat něco do školy a Alex je Štěpánův mladší brácha. Alexovi jsou čtyři a Štěpánovi bylo minulý měsíc šestnáct. Je to celkem velkej rozdíl. „No jo ale už jedeme jak dlouho. " Postěžovala jsem si znova. „Taky můžeš jít pořád pěšky. " Usmál se na mě mile Štěpán. Já se taky usmála ale samozřejmě ironicky jak jinak. Jinak my dva máme skvělý vztah. Já ho beru jako staršího bráchu a on mě jako malou ségru. Jen mě štve že se odstěhoval. Ale zase mu to přeju protože on se tam stěhoval za studiem. Teď začíná druhý rok na jeho vysněné škole. Ano už dodělal prvák. Já si nedokážu představit že bych se měla za necelých deset měsíců odstěhoval a studovat v zahraničí. No nic jdeme dál přežívat úmornou cestu vedle toho individua, který se ukázal jako velmi pohodlný polštář.

„Konečně! " Vypískala jsem když jsme zastavili na místě. Nezajímá mě že mi tu nebude nikdo rozumět. A vlastně to má výhody, se Štěpánem se tu budeme bavit česky, popřípadě teda anglicky když budeme něco potřebovat, no a nikdo nám nebude rozumět. Jo to je skvělý když cestujete do zahraničí a to stačí jen přejet hranice. „Takže držte se pospolu a prosímvás potom nás čeká i procházka městem a tak, takže se prosím nezabijte. " Poučovali nás moji rodiče než nás vypustili do aquaparku. Myslím že je to nebezpečný nás takhle vypustit ale tak co. Jinak nevím jestli vám to došlo ale jsem ti jen já se Štěpánem a moji rodiče. „Jo jasný chápeme tak ahoj. " Rozloučil se s nimi Štěpán a už jsme běželi do zákoutí aquaparku. Ještě než jsme doběhli k prvnímu bazénu tak mi Štěpán podtrhnul nohy a semnou v náručí si to běžel k bazénu. „Ne prosím neházej mě tam. " Prosila jsem když jsme byli skoro už u jednoho z bazénů. „Smůla." Odpověděl s úšklebkem. Když mě pouštěl chytla jsem ho za ruku a stáhla ho sebou. „Jsem mohl čekat že to uděláš. " Zasmál se zatřepal hlavou. Já jen pokrčila rameny a začala mu " utíkat " vodou dál od kraje.

Takže zhodnocení celého dne. Procházka po městě byla opravdu skvělá a aquapark byl úplně dokonalý. No rodiče se rozhodli že musíme mít my dva společný fotky, prý do alba jasný. Protože jich za poslední rok moc nemáme. Logicky když každý bydlíme úplně jinde že. No nic takže nás fotili snad na každém kroku. Ale některé ty fotky jsou fakt hezký. Jinak myslím že je jasné že mi tu tak nějak chyběl Dan ikdyž jsem na něj pořád naštvaná. Teď už je pozdě večer a my jsme dorazili domů.