My soccer player ⚽✔

2. kapitola

Dan

Konečně středa! Dneska konečně odjedu od svého nesnesitelného otce. Sice mi bude teď fotbal chybět ale zahraju si ho tam s klukama že. A nejlepší na tom bude že mě tam nebude nikdo pořád okřikovat, kritizovat a deprimonat. „Dane pojď musíme jet! " Zavolal mě mamka z kuchyně a já rychle seběhl dolů. „Tak čau a dávej na sebe pozor potom tě čeká důležitý zápas. " Rozloučil se semnou můj "milující" otec a já se vydal s batohem na zádech do auta. „Tak co těšíš se? " Zeptla se mamka do ticha asi uprostřed cesty. „Jo ani nevíš jak moc. " Odpověděl jsem jí s úsměvem. Zbytek cesty jsme jeli v tichosti a mě to vyhovovalo.

„Tak se měj krásně a užíte si to tam. " Rozloučila se semnou mamka a já ji obejmul. Vzal jsem si kufr a vydal se k autobusu který čekal před naší školou. Uviděl jsem jak lidi od nás že třídy a za céčka ale i pár pro mě neznámých tváří. Předal jsem učitelce nějaký papír co mi dala mamka do ruky a odešel za svými kamarády. „Jé čau Dave co ty tu děláš? " Přivítal jsem se okamžitě s mým kamarádem z fotbalu. „No já chodím do tý třídy která jede s váma. " Vysvětlil mi. David je hrozně v pohodě a taky hodně dobrej fotbalista. „Budeš sedět s námi? " Zeptal se ho Adam. „Jo asi jo. Jen počkej. " Odpověděl a otočil se za sebe. Pořád jezdil pohledem po lidech až se konečně zastavil na jedné osobě. „Jo tak jo, ona bude sedět asi s nějakou holkou od vás. " Řekl nakonec. Podíval jsem se na místo kde před chvílí svůj pohled zastavil. Stála tam vyšší brunetka, která vím jistě že není od nás se školy a povídá si s jednou holkou z céčka. „To je tvoje holka? " Zeptal jsem se ho když jsem se na něj znovu podíval. „Ne je to moje nejlepší kámoška. " Prohlásil s úsměvem a já se tam znovu podíval. Upřímně obě byly hezký ale já nemůžu myslet na holky. Stejně bych na ní neměl čas. „Proč, chceš s ní snad seznámit? " Zeptal se provokativně. „Já klidně. " Ozval se vedle nás Matěj. „Tak kdo chce tak pojďte se mnou " Prohlásil a popošel o kousek dál kde nebylo tolik lidí. „Tak tady počkejte. " Přikázal nám a odběhl za těma holkama. Popravdě jsem šli všichni, takže tam vlastně stojíme všichni fotbalisti z béčka, no nic. Po chvíli se vrátil po boku s těma dvěma holkama.
„Takže kluci tohle je moje nejúžasnější kamaráda Kačka. " Řekl a chytl kolem ramen tu vyšší s hnědýma vlasama. „No a tohle je její kamarádka Denisa která chodí s vámi do školy. " Pokračoval a poukázal na menší blondýnku. Všichni jsme se s nimi seznámili a potom jsme odešli za učiteli kteří na nás volali od autobusu.
„Takže jak víte jedeme na 14 dní do kempu takže předem doufáme že se všichni vrátíme živý a zdraví. " Začal proslov jeden učitel a já raději vypnul a očima si vyhledal naše dvě nové kamarádky. Stáli kousek od nás a něco si šeptaly a tiše se smály. Jak jsem tak vypozoroval nebyly jediný kdo neposlouchal. Vlastně skoro všichni si něco šeptali a proslov učitele totálně ignorovali.

„No tak to by bylo asi vše a můžeme si nastoupit do autobusů. " Skončil konečně a my se vydali ke dveřím. „Tak jdeme do zadu ne ? " Zeptal jsem se kluků a všichni samozřejmě přikývli. Prosadili jsme se ale já nikde neviděl holky. Najednou jsem je uviděl jak nastupují prostředními dveřmi a rozhlíží se po volném místě. „Hele Kačí, Deni pojeďte za náma! " Zavola jsem na ně a oni se okamžitě otočily naším směrem. Nejistě se rozešli k nám a já jsem udělal dvě místa vedle mě tím že jsem klukům řekl ať se posadí předemě. „Vážně můžeme? " Zeptaly se nejistě. „Jo to je jasný. " Odpověděl jim Luky a já poplácal na místa vedle mě. „Tak pojď. " Řekl David a chytl Kačku za ruku a posadil jí na místo vedle mě. Ne že by mi to vadilo. Denisu si posadil vedle sebe a autobus se rozjel.
Po cestě jsem si s Kačkou hodně povídal a zjistili jsme o sobě hodně věcí. David si vedle nás naopak hodně povídal s Denisou. Stejně jako my se pořád smáli.

Denisa

Celou cestu jsem si povídala s Davidem, což je Kačky nejlepší kamarád. Je celkem v pohodě a ani mi moc nevadilo že jsem se bavila víc s ním než s Danem. Bylo poznat že si on a Kačka spolu rozumí a přeci nebudu žárlit kvůli nějaký konverzaci v autobuse žejo. Cesta utekla poměrně rychle a ke konci jsme se bavili všichni dohromady i s ostatníma klukama. „Tak jsme tu vystupujeme! " Zakřičel jeden učitel z Kačky a Davidovi školy a my se všichni začali zvedat a pobírat naše batohy. „To chci vidět jak najdu svůj kufr. " Řekla se smíchem Kačka když jsme scházeli že schodů autobusu. „Tak to jsme dvě. " Přidala se k nám Vlasta. „Jo a holky neuvěříte s kým jsem se bavila! " Vykřikla šťastně. „No? " Zeptla jsem se s Kačkou zároveň. „S Ondřejem." Vypískala ale tiše. „No vidíš to je dobrý. " Prohlásila Verča která se u nás taky nejednou objevila. „Já si celou cestu psala s Dominikem. " Doplnila ještě. „No jo. A jak vám to klape? " Zeptla se jí Niky. „Dobře ale štve mě že se dva týdny neuvidíme. " Odpověděla celkem smutně. „No nic začíná mise "ukořistit svůj kufr". " Oznámil nám Matěj se smíchem, který kolem nás nejednou prošel. Všechny jsme se zasmály a vydaly jsme se k místu, kde ležela hromada kufrů.

„Jo mám ho! " Výkřikla jsem když jsem se natahovala pro svůj kufr. „Hmmm super já pořád ne. " Řekla Kačka a dál hledala svůj kufr. No ale to bych nebyla já aby se něco nestalo že. Jak jsem se natahovala pro svůj kufr tak mi ujela noha a já si to padala do té hromady kufrů. Už jsem se připravovala na bolestivý dopad, když v tom mě zachytily nějaké silné paže. „Jsi v pohodě? " Zeptal se mě David který mě na poslední chvíli chytil. Chvíli jsme se dívali navzájem do očí. „Jo-jo dě-kuji mo-c. " Vykoktala jsem že sebe a postavila se na nohy. Vytáhla svůj kufr a namířila si to zpět k holkám. „Tak co máte kufry? " Zeptala jsem se a ony záporně zakroutily hlavou. „Já ho nikdy nenajdu! " Zanadávala se smíchem Kačka. Kufrů pořád neubývalo protože se tam pletlo tolik lidí že jsme si je nebyli schopni rozebrat. „No nenajdeš protože ho máš tady. " Oznámil hlas za námi. Všechny jsme se otočily a naskytl se nám pohled na Dana. „Jé děkuji moc. " Poděkovala mu Kačka a sešla k němu a vzala si kufr. „A co odměna? " Zeptal se a usmál se. „Jo a jaká? " Zeptaly jsme se s holkama. „Já myslím že bych si aspoň to objetí zasloužil. " Prohlásil a roztáhl ruce. Kačka se na mě jen podívala a já přikývla. Přeci jí v tom nemůžu bránit. Rozešla se k němu a vpadla mu do náručí. Silně jí objal a vtom se ozval hlas učitelky. „Tak všichni sem rozřadíme se do chatek. "

Taková kapitola o ničem ale i tak vím že jsem mrtvá. My s Dendou víme proč 😅❤