My soccer player ⚽✔

15. kapitola

Dan
Sobota

No takže zápas jsme včera vyhráli, táta mi oznámil že se stěhuje, takže máme nového trenéra, Denda se mnou stále nemluví a dneska jdeme s klukama do obchoďáku. Ano slyšíte dobře já jdu s klukama někam ven a to jen díky tomu že otec si už balí a chystají takový ty rozvodový věci. Zařizují papíry, soudy a tak. Mamka z toho ani není smutná. Prý je dokonce ráda že budeme mít prostor. Ona ho totiž musela taky poslouchat. Upřímně my jsme se ho báli oba, ikdyž oba jsme věděli že by nám neublížil ale ten špatný pocit tam stejně pořád byl. No nic konečně vyrážím. Jinak dneska se chystám jít za Dnedou. Před domem už čekají kluci. Když jsem vešel a ven a přivítali jsme se začal mi zvolit mobil. A neuhodenete kdo to byl. Denda. Než jsem to stačil vzít mobil mi vytrhl Adam. „Ahoj hale promiň ale Dan teď nemůže jdeme ven. Potom se asi ozve. " Řekl do mobilu a položil to. „Tak si debil. " Vyjel jsem po něm okamžitě. „No co se nezblázni ne. " Uchechtl se na což ode mě schytal pohlavek. Zkoušel jsem jí volat ale jak jsem čekal nezvedala to. Musím k nim večer zajít.

Denisa

„Jasný když mu zavolám tak nemá čas a ani není schopnej mi to říct sám a musí to říkat někdo za něj. Já ho nechápu. " Seděla jsem zase u Vlasty a nepobírala situaci co se teď stala. „Prostě je to debil. Pojď jdeme nakupovat ať přijdeš na jiný myšlenky. " Rozhodla a vydali jsme se do obchoďáku.

„Tak kde začneme? " Zeptala jsem se když jsme dorazili na místo. „No můžeme se jít podívat do nějakejch obchodů, potom si zajdeme na oběd, pak se vrátíme k nakupování a dáme si zmrazlinu. " Vysvětlila mi svůj plán který zněl skvěle. „Tak to beru stoprocentně. " Prohlásila jsem a už jsme se rozešly k prvnímu obchodu. „Tak jo tohle bude ještě zábava. " Prohlásili jsme nastejno na což jsme se klasicky zasmálily.

„Já mám hlad, konečně. " Prohlásila Vlasta když nám donesli jídlo. „Jo a proto jsme se daly jen salát že. " Zasmála jsem se. „To je aby nám tam zbylo místo na zmrzlinu a na kafe. " Vysvětlila mi promyšleně. „Jasný a to všechno jako mám potom dát kam? " Zeptala jsem se. „Měla si snídani ne, co máš k obědu salát, neříkej mi že tam na to nebudeš mít místo. " Stála si pořád za svým a já s ní tedy nakonec souhlasila. Jinak Štěpán je dneska někde se svými bývalými kamarády ale zítra jdeme na bazén. Bude to super. Ale stejně mě pořád štve ten Dan. Přemýšlím jestli to má vůbec cenu.

„No to si ze mě děláš srandu. To nesním i kdybych chtěla. " Zasmála jsem se když nám nadávali zmrzlinu. „Prosimtě já ti věřím. " Odpověděla mi Vlasta s úsměvem. „No léto už skončilo tak si něco dopřeju. Do příštího roku to zase shodím. " Prohlásila jsem nakonec a zaplatila. „No a potom ještě to kafe a je to. " Prohlásila Vlasta když jsme se rozmýšlely do jakého obchodu dál. „Jo a já tak další tři dny nebudu jíst. " Plánovala jsem si to já. „Nekecej a pojď si sednout. " Dokončila to a stáhla mě na sedačku.

Už je skoro večer a my odcházíme ven. Kafe už máme taky za sebou a moje ruce asi za chvíli umřou. „Vysvětlíš mi proč je tady mokro a fouká? " Zeptala se nechápavě když jsme vyšli ven. „Zase ty změny počasí jak já to nenávidím. " Odpověděla jsem ji a hodila přes sebe mikinu. „No to si ze mě děláš prdel. " Prohlásila najednou když už jsme byly kousek od zastávky. Taky jsem se zastavila a podívala jsem se stejným směrem jako ona. Samozřejmě tam stál Dan, Ondřej, Maty, Adam, Filip, Matěj a dokonce i David. „To je ale překvapení. " Začala Vlasta a vydaly jsme se směrem k nim. „Co tady děláte? " Zeptal se překvapeně Dan. „Nakupujeme." Odpověděla jsem jednoduše. „A co ty? " Zeptala jsem se a pozvedla obočí. „Já no já. " Začal. „Radši tohl nech. Zase by si stjně lhal takže je to jedno co řekneš. " Zastavila jsem ho. Právě přijížděl autobus. Koukal se na mě provinile ale mě tohle prostě nebaví. Takhle to dál nejde. „Je konec. " Řekla jsem jednoduše, otočila jsem se a namířila si to společně s Vlastou k autobusu. Sedli jsme si a obě jsme na sebe překvapeně koukaly. „No co. " Pokročily jsme rameny a začaly se smát.