Přátelství, které skončilo láskou

10. Jak se všichni znovu sešli

„Tolik se těším až si poňuchám dvojčata," povzdechla si Rachel do telefonu. Samozřejmě, že jim chyběli úplně všichni, ale ona osobně se nejvíce těšila na Eriku a Jacka. Děti rostou hrozně rychle a ji mrzelo, že je jejich první rok neviděla vyrůstat.

„Klidně ti je půjčíme!" Slyšela v pozadí Chandlerův hlas.

„Mrzí mě, že jsme propásli jejich první narozeniny, ale na oslavu tam budeme."

„To nevadí, Rachel. Hlavní je, že teď budete mnohem blíže. Jste si tím opravdu jistí? Paříž byl tvůj sen," zeptala se Monika.

„Jsem ráda, že jsme jeli, ale pařížský život není ani pro jednoho z nás. Joey tu nebyl šťastný, viděla jsem to na něm. Ale natáčení v Londýně si moc užíval, takže jsem ráda, že tady se mnou nemusel jen trpět celý ten rok. Těšíme se na návrat do Ameriky," odpověděla upřímně. Na Francii byli s Joeym příliš američtí, a tak usoudili, že bude lepší, když se vrátí zpět.

„A práci teda budeš mít?"

„Ano! Jsem z toho opravdu nadšená, budu dělat úplně to stejné, co tady," usmála se, i když to Monika vidět přes telefon nemohla. Když jim u Vuittona řekla, že se s přítelem chtějí stěhovat zpátky do Ameriky, nabídli jí to samé místo v Bevery Hills. Nemusela se ani dvakrát rozmýšlet, než na to kývla.

„Jak dlouho u nás zůstanete?"

„Mysleli jsme si, že tedy celý týden, jak jsme se původně domlouvali, pokud by to šlo. V L.A. se o všechno postará Joeyho sestra Gina a jeho synovec Michael, takže až tam přiletíme, už nám zbyde se jen zabydlet. Mám z toho vážně dobrý pocit, Moni. Budu mít svou vysněnou práci a cítím, že Joey tam konečně plně zaválí."

„Mám z vás radost lidi, opravdu nám chybíte. A samozřejmě, že můžete zůstat týden. Říkala jsem ti, že můžete zůstat, jak dlouho jen budete chtít. A co Emma?"

„Myslím, že ta je z nás tří asi nejvíc smutná, že se stěhujeme. Paříž si zamilovala, ale taky se na vás moc těší, takže to ten fakt stěhování přebíjí. Chceš s ní mluvit? Zrovna kouká na nějakou pohádku, ale jsem si jistá, že teta Monika bude zajímavější, než nějaká francouzská pohádka," řekla se smíchem a vstala z postele, aby se mohla jít podívat do obýváku, jestli Emma opravdu sleduje pohádku.

„Pokud mi nedá košem, tak bych s ní ráda mluvila a Chandler tu na mě kýve, že on taky. Nejspíš jí bude chtít říct nějaký svůj nový vtípek. Dvojčatům je vypráví pořád, vždyť ho znáš."

„Ach, musím říct, že mi ty jeho věčné sarkastické poznámky chybí... Emmo, zlatíčko, teta Monika a strejda Chanlder volají, chceš s nimi mluvit?" zeptala se své dvouleté dcery.

"Ano!" vypískla nadšeně a pohádka, která běžela na obrazovce byla zcela zapomenuta. Emma začala radostně skákat na gauči a natahovala své malé ručky po telefonu, který měla Rachel stále u ucha.

„Dobře, Moni, předávám ti Emmu a jdu se vrhnout na zbytek balení. Před odletem si ještě zavoláme, ano?"

„Jistě, pozdravuj Joeyho-" Další slova už neslyšela, neboť jí Emma nedočkavě vytrhla telefon z ruky.

„Teto Moniko!" zajásala do telefonu a Rachel nezbývalo nic jiného než se usmát. Za ten rok, co žili v Paříži se do New Yorku dostali jen jednou, a to na Vánoce. Ross za nimi přiletěl třikrát a jednou dokonce i Phoebe s Mikem, ale Chanlder s Monikou měli dost práce s dvojčaty, takže se viděli jen jednou a Emmě opravdu chyběli. Jim všem.

Rachel ji chvíli pozorovala, jak vesele žvatlá do telefonu, než se vrátila do ložnice, kde ji čekalo balení. Stěhování bylo opravdu náročné a ona doufala, že v Los Angeles zůstanou déle než rok, neb třetí stěhování během tří let by asi nezvládla.