Heartless║Niall Horan [1DFF]

CHAPTER 34 ♦ Olivia Sparks

Dožvýkala jsem sousto a zhluboka se nadechla.
"Nialle je tu hodně věcí, které ještě nevíš." povzdechla jsem. sledovala jsem Niallův výraz, který se postupně měnil. Ze šťastného na zklamaný, smutný a plný nešťastného očekávání. Začala jsem vyprávět o Mullingaru, znovu. Jenže teď s detaili o Vicki a všem okolo. Během celého vyprávnění se Niallův výraz zase měnil. Svraštil obočí a vypadal celkem naštvaně.
"Moment!" přerušil mě silným hlasem. Okamžitě jsem ztichla a dívala se mu přímo do očí. "Takže ty mi tvrdíš, že Vicki začala psát do OK magazinu o tobě, jinak by ji to místo nedali?"
"Jo, nevím jak, ale zjistili, že se známe a prostě jí řekl, že pokud nebude psát hnusný věci o mě nevezmou ji. A tak to přijala. Ale Nialle, to není všechno..." pokračovala jsem s vyprávěním tentokrát o Isaacovi, jeho chování, o tom, že je Brandonův bratranec a vězení. Musím přiznat, že nebyl dvakrát nadšený z toho, že jsem Terri navštívila. Proto jsem ho musela přesvědčovat, že jsme se usmířili a je to v pohodě. "A mám i lepší zprávy." usmála jsem se od ucha k uchu. "Marilyn je těhotná a vsadím se s tebou, že se ještě předtím než se prcek narodí budou brát." Niall se usmál, ale pokroutil hlavou. "Nemyslím si, že vezmou."
"Takže sázka?" natáhla jsem k němu ruku.
"Sázka." potvrdil přikývnutím. Zasmála jsem se a jedla dál. 
"Ou, ty nemáš něco co by si mi chtěl říct?" pozvedla jsem obočí.
"Jo." prohrábl si vlasy a spustil: "Je to zase o té holce. Chtěl jsem předtím než s polu budeme zase mluvit, o ní něco zjistit. Jenže nevím ani její jméno," na moment se odmlčel, podíval se mi do očí. "Promiň, asi jsem tě v tomhle sklamal." podíval se do země. To už jsem se neudržela, zvedla jsem se ze židle. Sedla mu na klín a pevně ho obejmula. Nechtěla jsem, aby se mi kvůli tomu omlouval. 
"Tak to vyřešíme spolu." odtáhla jsem se od něj a ruce položila na jeho tváře. Jemně přikývl. Vtiskla jsem mu letmý polibek a sedla si zpět na moji židli. Dojedla jsem oběd, umyla po sobě nádobí a uvelebila se v obýváku u televize. O malý moment později jsem už ležela v Niallově náručí. 
"Kdy odjíždíte?" zeptala jsem se ho. 
"Asi za čtyři dny." odpověděl mi suše. Asi se o tom nechtěl bavit, proto jsem to víc nerozebírala.
"Nialle jdu se převléct." vymanila jsem se z jeho sevření a zmizela v ložnici. Otevřela jsem Niallovu skříň a vytáhla z ní volnější světlé rifle s dírami na kolenou. Byli to normálně roury, ale volnější než Niall nosí normálně. Na sebe jsem dala dál bílí crop top, který jsem měla včera na akci v kabelce a přesto jsem přehodila jeho červneno-černou košili. Nezapínala jsem ji. Ostatní oblečení jsem dala do kabelky a šla do obýváku. 
"Nialle jdeme!" zavelela jsem a usmála se na něj. Otočil se ke mně a prohlédl si mě od hlavy k patě, jeho usměv se rozšířil. 
"Kam?" zeptal se celkem nadšeně, zvedl se z gauče. Jen jsem pokrčila rameny a podívala se směrem k botníku. Vedle něj totiž leželi moje boty na asi sedmi centimetrovém podpatku, co jsem měla včera.
"Nialle půjčíš mi prosím boty?" zasmála se a poukázala na ty moje.
"Nemusím ti půjčovat, ještě předtím, co se stalo, jsi tu měla Vans a ty si je tu nechala. Takže tady máš." podal mi pár bot. Přitiskla jsem si je k hrudnéhu a slastně vydechla.
"Chyběli jste mi." pošeptala jsem k nim a pak se do nich radostně obula. Niall se na mě pobavěně díval.
"To jsem v životě neviděl, že by někomu chyběli boty."
"Jsou pro mě důležité, koupila jsem si je na naše výročí." pousmála jsem se a už jsme ruku v ruce šli pryč. Výtah jsme opět vynechali. Nevím proč na tom Niall tak trval.

"Budeme se zatím jen tak procházet a pak něco vymyslíme, co ty na to?" usmála jsem se na něj a potáhla ho k chodníku. Objal mě okolo pasu a zamířili jsme do klidnější části Londýna. hodili jsme beze slov v takovém menším parku. Nakonec asi po dvou hodinách jsme zakotvili v jedné malinké kavárně. Oba dva jsme si dali frapuccino.
"Nialle, že to není Isaac?" zeptala jsem se z obavami. Dívala jsem se ven z výlohy kavárny. Niall zatnul pěst a prudce se zvedl.
"Nialle, nechoď tam prosím."
"Heidi, nebraň ho." odsekl a mířil ven z kavárny. Vytáhla jsem z peněženky peníze, které jsem dala na sůl a rozběhla se za nimi. Niall pořád křičel nějaké nadávky. Přiběhla jsem k nim a chytla Nialla za paži. V tom momentě se všechny jeho svaliy v ruce naplnuly.
"Nialle prosím, nech ho." Nevěnoval mi ani pohled koutkem oka. Odstrčil mě pryč a vrazil mu rovnou do nosu, Isaac to nečekal a skončil na zemi. Niall mu vrazil další. To už Isaacovi začala téct krev z nosu. 
"Kdo byla ta holka?!" zakřičel. Nejprve jsem nechápala o jaké holce mluví. Po chvíli mi to však došlo. Holka z výtahu. 
"Ty tu holku znáš?" řekla jsem slabým hlasem. Ret se mi třepal, netřeba dodávat, že se mi po tvářích kutátely slzy. Oba dva se na mě podívali. Niallův obličej byl zamračený. Isaac lehce přikývl. Možná si dával záležet na tom, aby Niall neviděl jeho reakci.
"Jak se jmenuje?"
"Olivia Sparks." vydechl. Přistoupila jsem k Niallovi a pevně propletla mé prsty s jeho.
"Tady jsme skončili. Podívala jsem se Niallovi hluboko do očí. Jeho dech se realtivně zklidnit. Vyrazili jsme pryč. Šli jsme kousek k hlavní ulici,m kde Niall chytil taxi. Víc už jsem ho mluvit neslyšela. Jeli jsme zpět k němu domů. Po celou dobu v autě jsem ho pevně držela za ruku a on mi stitsk oplácel. Udělala jsem snad něco špatně? Přesně na tohle jsem se ho chtěla zeptat, ale bála jsem se reakce. V jeho bytě  mě po dlouhé době pustil, popadl svůj laptop a zuřivě začal něco hledat. Jen jsem stála opřená a o kuchyňskou linku a pozorovala jsem ho. Po půl hodině konečně promluvil.
"Jedem."
"Nialle kam?"
"Za tou děvkou." zamrazilo mě v zádech při tom výrazu, který použil. 
"Proboha, konečně je to mezi námi dobrý a ty to chceš kazit nějakou Olivií? Co asi uděláš, až k ní přijedeme, hmm? Zmlátíš ji jako Isaaca?" řekla jsem mírně naštvaně. Niall se zatvářil zmateně.
"Myslel jsem, že to tak chceš."
"Niallere..." povzdechla jsem si.
"Heidi, promiň."
"Taky promiň." přistoupila jsem k němu, stoupla si na špičky a dala mu letmou pusu na tvář.

__________________________
Ahojte...zase se budu omlouvat, ale tentokrát mám proč. Část je krátká a já nevím divná...jenže chtěla jsem vám aspoň nějakou přidat, jenže mám praděpodobně #WRITER'S BLOCK...nedokážu vymyslet ani normální dialog, pardon:// další část bude pravděpodobně až v neděli...dávám sobě tolik času na psaní, kvůli tomu, abych zjistila jestli dokážu napsat část delší, lepší a také se zbavit WB..:/

Teď si představte jak se mi skvěle psala Neidi část a teď prostě vygumováno...omlouvám se!! vážně, ale já nevím čím to je...prostě to přišlo. možná je to tím, že mám v hlavě nápady na další asi tři povádky co přijdou po HL :)) doufám, že se vám budou líbit, ale nevím kd yvyjdou..urřite až v roce 15, oh těším se na další rok!:D

Část věnuju @TeresaStories :) první komentář děkuju!:))

jinak na tapetě mého mobilu mám citát co řekl Niall v Neidi part <33 aww<3

I love you<3333 
CL3RA<3