Heartless║Niall Horan [1DFF]

CHAPTER 17 ♦ Dear America, thank you!

POHLED HEIDI, O TŘI DNY POZDĚJI ♦

„Zabalila sis jen pár věcí že jo?“ ptala se mě Lou, když si přeměřovala moji tašku, kterou jsem měla sbalenou do USA. Na dva koncerty a jednou live vystoupení u Morning America.

„Věř mi, půlku té tašky zabírají tvoje věci.“ Zasmála jsem se.

„Konečně se směješ.“ Podotkla Lou. Jen jsem mírně přikývla a pomohla jsme jí s věcmi do auta. Náš kostymérský a ještě něco tým, jsme jeli v jednom autě, v dalším kluci a v další bodyguardi a ti další. Vždy jsem se s Lou a Caroline a ostatníma hodně bavila, vždycky bylo o zábavu postaráno. Nedokázala jsem si představit, že tohle je poslední cesta s nimi. Ano, teď už to jsou poslední akce s nimi, tento týden je poslední týden stáže. Pak už jen škola. Probrala jsem se z myšlenek až na letišti. Vzala jsem moji černou tašku a přiběhla jsem k autu, kluků. Počkala jsem až uvidím blonďaté vrabčí hnízdo vystupující z auta a jako zamilovaná teenagerka jsem  hned k Niallovi přiběhla. Ty tři dny jsme se neviděli. Objala jsem ho a hned mu vtiskla jen letmý polibek. Podívala jsem se mu do očí, bylo v nich vidět, že je šťastný, konečně. Dal mi ruku kolem pasu, já tu svoji taky dala jeho pasu. Na rameni s mi houpala taška s věcmi. Hlavu jsem dala na Niallovo rameno a usmívala jsem se. Byla jsem šťastná hodně šťastná. S Niallem jsme si vystačili i beze slov. Jeden polibek, jeden pohled, tím jsme si řekli hodně věcí. Šli jsme po chodníčku do haly letiště. Vešli jsme do soukromé části, kde už Lou a Caroline  byly. Dala jsem tašku na odbavení a prošla Gatem jestli u sebe nemám nějaký, no ehm zajímavý věci. Prošla jsem a pokračovala směrem k letadlu. Měla jsem u sebe jen černou tašku přes rameno, ve které jsem měla pár věcí co bych mohla potřebovat. Vedle mě se Caroline a Lou o něčem bavili a já zase ponořená do svých myšlenek. Najednou mě někdo chytil zezadu kolem ramen. Nadechla jsem se a cítila tak povědomou a nejdokonalejší vůni. Chvíli jsme tak šli a já se divila, že jsme nespadli protože to by zabilo každého. Před dveřmi ven mě Niall zastavil a políbil mě do vlasů. Usmála jsem se a oběma rukama se chytla té jeho. Přitiskla jsem si ho víc k sobě a po chvíli jsem jeho ruku stáhla dolů. Chytla jsem ho za ni a propletla prsty. Každou chvíli jsem se cítila líp a líp, pokaždé mě mrazilo celé tělo, cítila jsem jak mnou projela vlna energie a ten tlukot srdce, pořád jsem byla v jeho přítomnosti trochu nervózni. Podívala jsem se na naše spojené ruce a pak na něj. Na obličeji mu vysel překrásný a upřímný úsměv, který by dostal do kolen kohokoliv. Včetně mě. Vyšli jsme ven, přímo před námi se tyčilo soukromé letadlo, dost velké pro tolik lidí. Venku foukalo, proto jsem děkovala sama sobě, že jsem si  vzala riflovou bundu a také mě hřálo Niallovo teplo.

„Pane Horan.“ Kývl pán, který stál před schody. Byl to pilot letadla. Niall mě pustil a potřásl si s ním rukou. Už už jsem se natahovala pro Niallovu ruku, se kterou jsem chtěla opět proplést prsty, ale pilot mě zarazil.

„Slečna Richards.“ Usmál se. Překvapeně jsem mu ruku podala. On ji však otočil hřbetem nahoru a přitiskl na ni rty. Levou ruku jsem měla přiloženou na Niallových zádech. Cítila jsem jak se každičký jeho sval v těle napnul. Jak upřeně každý pohyb pilota. Když jsme se vrátili k sobě, jeho žárlivost o dost stoupla. Vlastně mi to zatím nevadilo. Lichotilo mi to, protože mi chyběl, víc než si všichni dokážou představit. Jakmile se rty pilota o malinký kousíček vzdálili rychle jsem ruku schovala za záda a utřela si hřbet ruky do kalhot, protože jeho polibek mi nebyl extrémně příjemný-

„Taky mě těší.“ Řekla jsem rychle, chytla Nialla kolem pasu a táhla ho po schodech nahoru. Bylo tam pár sedadel normálně po dvou a hned za tím čtyři otočené k sobě. Sedla jsem si vedle Nialla, moji tašku jsem dala nahoru do uložného prostoru a otočila jsem se na kluky vedle.  Už jsem pochopila proč chtěl Niall sedět u uličky. Stoupla jsem si a šla k nim. Se všemi jsem se objala. Během objetí s Liamem jsem mu pošeptala do ucha: „Děkuju.“ A vlastně to bylo díky i němu, pomohl nám se zase usmířit. Byla jsem mu za to vděčná. Sedla jsem si zpátky, chvíli jsme kecali. Ještě předtím než jsme vzlítli mi přišla sms. Byla od Marilyn.