°•.Monsters Fear too.•°

1

Všichni známe ty příběhy kdy se jednomu člověku splní přání které si přál celý život, že?

Bohužel to jsou jenom pohádky.
Reálný život je úplně jiný.
Ale... není špatné mýt sny že?

...

Chlapec zrazený svým nejlepším kamarádem, ležel v trávě přikrytý světlem ze zapadajícího slunce.
Jeho tělo bylo pokryté modřinami, malými popáleninami a škrábanci.
Chlapcovi nemohlo být ani sedm, nebyl nijak výrazný.
Akorát byl zlomený...

Z jeho smaragdových očí se valily slzy které stékaly po jeho tvářích, na kterých byly čtyři simerické pihy.
Byl tak bezmocný ve světě plném zvláštních schopností, tak zvaných quirků.

Chtěl jeden tak hrozně moc....ale žádný neměl.
Byl to jenom sen pro něj nesplnitelný.
Smůla se mu lepila na paty.
Otec ho opustil a matka začala nenávidět za to čím je.

Chtěl být hrdina a chránit slabší, ale sám byl nejzranitelnější.
Byl jenom obyčejný člověk s vysokými cíly ale nulovými nadějemi.

"Je pozdě, neměl by jsi náhodou být doma?"

Chraplavý hlas mladíka tyčícího se nad zlomeným chlapcem, narušil ticho které vládlo v okolí.
Chlapec v trávě se rychle posadil a začal si stírat dlaněmi slzy které nemohly přestat téct.

Mladík nasadil úšklebek s pomyšlením nad tím že tenhle chlapec je snadná kořist pro plány jeho pána.
Chlapec se mezitím postavil na své nohy a chystal se jít pryč, zpět domů kde ho nečeká nic dobrého.

"Já vím že ti rodiče zakázaly mluvit s cizími lidmi ...ale...když mi budeš věřit, můžu ti dát to po čem nejvíc toužíš.."

Sladkým hlasem mladík motal hlavu chlapci, který by určitě udělal cokoliv aby měl to po čem toužil.
Zlomený chlapec myslel na slova co vyšla z úst druhému člověku.
Byl tak strašné naivní.
Tolik toužil po quirku že zapoměl na to co je doopravdy důležité, a quirk to rozhodně nebyl.

"Vážně?"

Zeptal se chlapec mladíka s platnou nadějí v hlase.
Chtěl si být jistý jestli to není žádný vtip.
Mladík sebejistě přikývl.

"Takže, věříš mi?"

Vyzvedl otázku mladík.
Chlapec několikrát kývl hlavou na souhlas.
Mladík si tedy zašeptal něco pro sebe a pár vteřin setrval v tichu než se před ním objevil černo fialový portál.

Chlapec trošku uskočil když uviděl okno které vedlo někam do neznáma.
Mladík ukázal na okno, jeho gesto znázorňovalo pozvání.

"Pojď jestli chceš to po čem toužíš."

Ozval se naposledy do ticha mladík, nadále vyčkával na to co chlapec udělá.
Chlapec si teď nebyl moc jistý jestli je dobrý nápad poslouchat cizího člověka, možná by měl jít domů a zapomenout na celý tento rozhovor s tímto cizincem.

"O-omlouvám se ale budu muset jít domů, už je pozdě. Maminka mě bude shánět jestli nepřijdu ještě za světla... nashledanou"

Oznámil chlapec mladíkovi který se hned na to zamračil, nelíbilo se mu jak mu jeho kořist utíká.
Chlapec už byl na odchodu když ho za zápěstí chytila cizí ruka jen čtyřmi prsty.
Teď už se mladík neptal, nesmlouval, nic.
Tentokrát zatáhl chlapce k portálu, a za jeho vzpírání přešel na druhou stranu portálu.