•love• (bnha FF)

^t e n^

,,JSEM ZDE!" vykřikl Všemocňák, když prudce otevřel dveře a vstoupil dovnitř. Všichni zalapali po dechu a já na tom nebyla jinak. Na živo vypadal ještě větší než v televizi. Nadšeně jsem se posadila a podívala se na Tsu.

,,Panebože, ten je fakt velikej." zašeptala jsem směrem k ní a ta jen souhlasně kvákla. 

Mezitím co Všemocňák kráčel ke katedře, se třídou ozývalo nadšené šeptání. Všichni se bavili o tom, jak je oblečen, a že nemůžou uvěřit, že nás bude učit.

,,Vítejte na nejdůležitějším předmětu na UA! Naučíme se zde, jak se stát profi hrdinou. Jak se chovat v různých situacích a vyučím vás k lepšímu boji." začal a třídou se nesl nadšený šum. ,,Být hrdina znamená mít i svůj hrdinský kostým!" ze zdi najednou začaly vyjíždět kufříky s kostýmy, které jsme si navrhovali. ,,Šup, šup honem se oblečte a vyrazíme společně do tréninkové arény číslo dva!" řekl a zmizel. 

Poté co jsme všichni převlečení stáli s Všemocňákem v čele před vstupem do arény číslo dva jsem se otočila na Tsu. ,,Zajímalo by mě, co dneska budeme dělat."

Tsu přikývla, ,,Taky jsem zvědavá, ale určitě to bude něco zajímavého."

Po cestě do řídícího centra nám Všemocňák vysvětloval o co půjde. Měli jsme být rozděleni do dvojic, které pak měly znázorňovat hrdiny a záporáky. Záporáci měli za úkol uchránit nějakou raketu a hrdinové ji měli najít. To vše v časovém limitu deseti minut. Všichni jsme nadšeně přikyvovali. 

Nakonec jsem skončila ve dvojici s Kodou. Je to milý kluk, ale až moc tichý podle mého názoru. Jeho quirk je schopnost mluvit se zvířaty, což se nám v této situaci moc nehodilo, ale to mi nevadilo. Všemocňák nám řekl, že jsme záporáci a máme za úkol bránit raketu. Proti nám postavil Minu a Aoyamou. 

S Kodou jsme se postavili k raketě a začali jsme vymýšlet nějakou strategii, jak raketu uchránit. Nakonec jsme se shodli na tom, že Koda bude u rakety a já se budu snažit zdržet Minu s Aoyamou, aby to nestihli v časovém limitu. Vyběhla jsem z místnosti s raketou a vydala se chodbou vlevo, která vedla ke schodům, kde jsem očekávala že Mina s Aoyamou budou. Nakonec jsem seběhla dvě patra a připravila se na útok. Uslyšela jsem je, jak jdou uličkou vpravo. Usmála jsem se pro sebe a začala počítat do deseti. 

,,10,9,8,7,6,5,4...." šeptala jsem a pak jsem vyběhla zpoza rohu a natáhla ruce, ze kterých vytryskly dva silné proudy vody, před sebe. Samozřejmě, že jsem je zastihla nepřipravené, takže nebyl žádný problém je zdržet. 

Po nějaké době se ozvalo zvonění ukončující časový limit. Nadšeně jsem se usmála a vyběhla nahoru za Kodou ho obejmout, protože jsme vyhráli. Pak jsme se vydali z budovy pryč směrem k řídícímu centru, kde nám Všemocňák pogratuloval k vítězství.

Zdravím, tuto kapitolu jsem měla už nějakou dobu předepsanou, takže jí teď konečně vysílám do světa. 

- Moony