•love• (bnha FF)

^ f o u r ^

Uběhl měsíc a červenec se přehoupl v srpen. V polovině července jsem se dala dohromady s Masarem. Výborně jsme si rozuměli a měli jsme spolu spoustu skvělých zážitků. Jenomže za týden měly být zkoušky na školu. (Ano vím, že se zkoušky dělají ještě začátkem roku a ne o prázdninách :D)

     Ráno jsem vstala z postele a zašla se vysprchovat. S turbanem na hlavě a ručníkem kolem těla jsem si šla vzít černé legíny a růžové tílko. Vysušila a upravila jsem si vlasy. Vyčistila jsem si zuby a přešla ze svého pokoje do kuchyně, kde už mamka dělala snídani.
     ,,Ahoj mami." ještě ospale jsem se na ni usmála a promnula si oči.
     ,,Ahoj zlato, jdeš dneska zase trénovat?" otočila se na mě a položila přede mě toasty a pomerančový džus.
     ,,Ano." odpověděla jsem a s chutí se pustila do snídaně. Po deseti minutách dolů přicupital Hiro a rozespale se na mě usmál.
     ,,Ahoj Hiro." úsměv jsem mu vrátila a nacpala do sebe poslední kousek toastu, který jsem zapila džusem.
     ,,Akemi, jaký trénink máš dneska v plánu?" otočila se na mě mamka a dala Hirovi snídani
     ,,Um asi si půjdu zaběhat po pláži, abych si zlepšila kondičku." vstala jsem od stolu a odnesla nádobí do dřezu.

     Zavázala jsem si pořádně tkaničky a vyběhla z domu ,,Tak za dvě hodinky jsem zpátky." zamávala jsem na mamku a Hira. Otevřela jsem branku, vešla na ulici a branku za sebou zase zavřela. Vyběhla jsem směrem k pláži a cestou jsem míjela spousty usmívajících se tváří. Pár lidí mi zamávalo, tak jsem jim zamávala nazpět. Běžela jsem klusem, abych se ze začátku neunavila a více jsem se blížila k pláži. Doběhla jsem na pláž a na chvilku se zastavila, abych si odpočinula. Opřela jsem se o kolena a pořádně se nadechla. Poté jsem se pořádně rozcvičila.

     Blížila jsem se k části pláže, která byla odpradávna znečištěná. Připravila jsem se na puch, který se odtamtud vždy linul, ale tentokrát jsem nic necítila. Porozhlédla jsem se kolem sebe, ale na žádný odpadky jsem nenarazila. Vše zmizelo. Zastavila jsem se a podiveně se kolem sebe rozhlédla. Nikde žádný kus odpadku. Zaraženě jsem se kolem sebe rozhlížela. Nakonec jsem usoudila, že se našla nějaká společnost co tu pláž vyklidila. Znovu jsem se rozeběhla. Když jsem se blížila ke konci pláže, všimla jsem si nějaké menší 'hory' odpadků, na které stál chlapec. I na dálku jsem si všimla zelených vlasů a vysportovaných břišáků. Chlapec se narovnal a vítězně zařval. Pak se otočil a zadíval se někam na zem. Zastavila jsem se a na místo, kam se díval jsem také stočila svůj pohled.
     ,,No to ne!" špitla jsem ,,Není to náhodou Všemocňák? To není možný!" rozhlédla jsem se kolem sebe, abych našla něco kam bych se schovala. Byl tam pouze odpadkový koš, tak jsem si za něj vlezla. S mou výškou nebyl problém se za tím košem schovat. Chvilku jsem tam byla schovaná a odposlouchávala je. Ano vím, že odposlouchávat se nemá, ale tohle je výjimka!
     ,,Mladý Midoriyo, výborně! Za necelý dva měsíce jsi ze sebe vydal to nejlepší. Jsi připraven na zkoušky." řekl Všemocňák a já se snažila si zapamatovat jméno toho chlapce. Vstala jsem zpoza koše a rozeběhla se domů.

     ,,Ahoj mami." vlítla jsem do kuchyně a políbila mamku na líc ,,Zavolej mě prosím až bude oběd." s těmito slovy jsem běžela do pokoje. Zavřela jsem za sebou dveře a plácla sebou do postele. Z nočního stolku jsem si vzala telefon a najela na instagram. Vyhledala jsem si jméno Midoriya.
     ,,Bingo." špitla jsem a otevřela profil onoho zelenovlasýho chlapce. Měl tam pár fotek, ale zaujala mě fotka, kde byl on jako malý a měl na sobě kostým Všemocňáka. Usmála jsem se. Řekla jsem si, že to asi bude nějaký Všemocňákuv syn či co, a nehodlala jsem to řešit.