•love• (bnha FF)

^ o n e ^

Polehávala jsem na posteli a v uších mi hrály písničky. Zaboha jsem nemohla znovu usnout. Ať jsem dělala co jsem chtěla, nic nezabíralo. Vyšvihla jsem se do sedu a následně se rozespale podívala na budík, který zeleným světélkujícím písmem ukazoval 5:12. Nevrle jsem zavrčela a porozhlédla se po pokoji. Pokoj byl vymalován světle modrou barvou. Stěna u psacího stolu byla zaplněna spoustou fotek s mou nejlepší kamarádkou Yuriko. Na stole se hromadily sešity a učebnice do školy a kus od stolu ležel tmavě modrý batoh. Zívla jsem si a promnula si rozespalé oči. Protáhla jsem se a spustila nohy z postele. Má bosá chodidla se okamžitě zabořila do chlupatého koberce. Znovu jsem si zívla a nazula si bačkory. Přešla jsem k oknu a roztáhla růžové závěsy. Zadívala jsem se do časného rána a pozorovala jak se slunce dere spoza kopce na nebe a střídá měsíc. Pousmála jsem se a šouravým krokem se vydala ke skříni. Byla sobota a já neměla nic v plánu. Potichu jsem otevřela skříň a vytáhla z ní černé šortky a růžovo-modré tričko.

     Ustlala jsem si postel a vypojila mobil z nabíječky. Mobil jsem si strčila do kapsy a vykročila směrem ke koupelně. Zavřela jsem za sebou dveře a podívala se na sebe do zrcadla. Ze zrcadla na mě koukala dívka s růžovýma očima, pod kterými teď trůnily váčky způsobené nespavostí. Normálně bledá pleť byla ještě o odstín bledší. Světle modré vlasy mi trčely snad do všech stran a já se je snažila rukou uhladit k hlavě. Bylo až děsivé co ze mě dva dny ne spaní dokázaly udělat. Nespavostí jsem trpěla asi tři roky.

     Vše začalo, když jsem byla u smrti otce. Bylo mi tehdy dvanáct a s tátou jsme se procházeli po nákupním centru. Najednou se objevil zloduch a začal ničit vše kolem sebe. Rychle jsme se s tátou utíkali schovat, ale než jsme stihli něco udělat mířil směrem na nás obrovský kus kamene. Snažila jsem se utéct, ale věděla jsem, že to nikdy nemohu stihnout. Najednou mě táta chytl za ruku a povídá.
      ,,Akemi, víš, že tě mám moc rád a proto ti nedovolím umřít." nechápavě jsem tam stála a koukala na něj ,,Nestihli bychom utéct, takže použiji svůj Quirk, aby ses alespoň ty vrátila domů." v tu chvíli mě v očích začaly pálit slzy a urputně jsem kroutila hlavou.
     ,,T-tati, prosím chci tu s tebou zůstat. Kdybychom měli zemřít, tak společně." říkala jsem a po tvářích se mi valily proudy slz.
     ,,Ne Akemi." podíval se na rychle se blížící kámen ,,Musíš dostudovat základku a dostat se na střední školu U.A. Udělej to prosím pro mě a uteč. Jen prosím vyřiď mamince, že jí moc miluji. Miluju tě Akemi a teď už běž!" křikl a obrátil ruce směrem ke kameni.

     Jeho Quirk spočíval v tom, že dokázal hýbat s věcmi. Avšak větší věci nedokázal udržet déle než půl minuty. Zahlédla jsem jak se kámen na okamžik zastavil a táta se na mě naposledy usmál.
     ,,Utíkej Akemi!" křikl.
    
     Chtěla jsem se rozeběhnout k němu, ale věděla jsem, že by mi to nedovolil a navíc mě někdo chytil za loket a rozeběhl se se mnou pryč. Za běhu jsem byla stále otočená směrem k tátovi a přes proudy slz jsem skoro nic neviděla. Najednou se kámen zase začal hýbat a příšernou rychlostí mířil k tátovi. Bolestně jsem vyjekla, když kámen s ohlušující ránou dopadl na zem a uvěznil pod sebou mého otce, který to nemohl přežít. Od té doby se mi neustále zdály noční můry a já každou druhou noc skoro nespala. A také jsem od té doby do nákupního centra skoro vůbec nechodila, a když už tak jsem se třásla jako osika.

     Čisté oblečení jsem položila na umyvadlo, napustila jsem si vanu a dala se do svlékání pyžama. Když se vana naplnila vařící vodou, ponořila jsem se do ní až po krk a slastí přivřela oči. Vynořila jsem pravou ruku z vody a začala s ní ve vzduchu kroužit. Napravo ode mě se začal tvořit malinký vodní vír a já se pousmála. Přestala jsem s rukou kroužit a znovu jí ponořila do vody. Po půl hodině jsem vylezla z vany, usušila se a natáhla na sebe připravené oblečení. Vlasy jsem si smotala do ledabylého drdolu. Vyčistila jsem si zuby a celou dobu si pohrávala s vodou z kohoutku. Různě jsem s ní kroužila a zvedala ji do vzduchu. Když jsem oplachovala kartáček snažila jsem se na sebe do zrcadla usmát, ale po pár pokusech jsem to vzdala. Otevřela jsem dveře a přesunula se do kuchyně, kde jsem si z jedné z krabic do misky nasypala cereálie, které jsem si zalila mlékem. Z kredence jsem vytáhla lžičku a pustila se do snídaně.

     Po snídani jsem umyla nádobí a podívala se na hodiny, které ukazovaly půl osmé. Venku už zářilo sluníčko a mohlo být něco kolem dvaceti pěti stupňů. ,,Dobré ráno mami, vyrazila jsem do parku a odpoledne půjdu na pláž." napsala jsem na papír, který jsem následně přilepila na lednici. Do kapsy kraťasů jsem si strčila peněženku a mobil. Nazula jsem si boty a ještě přes sebe přehodila černou mikinu. Potichu jsem zavřela dveře a klíče strčila do kapsy u mikiny.

     Procházela jsem se po parku, ve kterém už pár lidí bylo. Posadila jsem se na lavičku, do které byly vyryty různé znaky a zprávy. V kapse mi zavibroval telefon oznamujíc novou zprávu. Klikla jsem na onu zprávu a uchechtla se, když mi Yuriko přála dobré ráno. Odpověděla jsem jí a rovnou jí pozvala do parku. Za necelých patnáct minut se na mě od branky parku usmívala blondýna s čokoládově hnědýma očima.
     ,,Ahoj Akemi." pozdravila mě a dlouze mne objala. Odtáhla mě od sebe na délku paže a prohlédla si můj obličej ,,Další noc bez spánku?" zeptala se, ale už dopředu věděla odpověď.
     ,,Ahoj Yuriko, ano přesně tak. Ale to neřešme, nechceš zajít do kavárny na pořádný šálek kafe?" snažila jsem se vyhnout tématu 'já a moje nespavost'.
      ,,Akemi měla by sis zajít k doktorovi. Není normální abys skoro vůbec nespala." můj plán nevyšel, takže jsem musela čelit jejím radám a doporučením.

Vážení čtenáři, stáhla jsem ze svého profilu původní •love• a nahrazuji ho tímto. Přijde mi, že původní knížka je divně napsána a navíc je to dost klišé 😅 s rozhodnutím mi pomohla úžasná nanamisama13 tímto ti ještě jednou moc děkuju 🖤😊 v této knížce bude vše skoro stejně jako v původní, zde bude jen více podrobností a trochu přeházené to tu bude. No doufám,že se vám to bude líbit a dobrou noc🖤